OTÁZKA: * * Pocházíte z lékařské rodiny. Jak toto rodinné zázemí ovlivnilo výběr vašeho budoucího povolání a oboru foniatrie?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Karel Vrtička, CSc.
Tatínek si vždycky přál, abych byl lékařem. Já se však nejprve zapsal na čínštinu, protože mě zajímaly jazyky. Když jsem se posléze na poslední chvíli přece jen přihlásil na medicínu, vedl mě tento zájem přímo k oboru otorinolaryngologie, s podoborem foniatrie. Po atestaci z ORL v roce 1958 jsem nastoupil na pražskou foniatrickou kliniku a zde jsem setrval jako vědecký pracovník ve foniatrické laboratoři až do doby, kdy jsem odešel do Švýcarska.
12.8.2010 12:16:03
OTÁZKA: * * Tehdy působil na této klinice zakladatel české foniatrie profesor Miloslav Seeman. Jak na něj a na tuto dobu vzpomínáte?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Karel Vrtička, CSc.
Profesor Seeman byl velká osobnost evropského i světového významu, žák zakladatele oboru foniatrie Hermanna Gutzmanna. Ve 20. letech minulého století založil foniatrické oddělení na tehdejší pražské ORL klinice a to se stalo, zejména po 2. světové válce, evropským doškolovacím střediskem. Pražská foniatrie získala dobrý zvuk a řadu postupů zde uplatňovaných převzala nová foniatrická pracoviště v západních a zejména východních státech. Měl jsem tu výhodu, že jsem už v té době hovořil několika světovými jazyky, a tak jsem byl stále obklopen zahraničními kolegy. Později jsem v zahraničí vlastně propagoval to, co jsem se naučil zde u profesora Seemana.
12.8.2010 12:16:03
OTÁZKA: * * Co vás v roce 1967 přimělo odejít pracovat do švýcarského Lucernu?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Karel Vrtička, CSc.
V roce 1964 se v Praze konal ORL sjezd s mezinárodní účastí zaměřený na foniatrii a já byl pověřen jeho organizací. Tehdy jsem se seznámil s profesorem Kurtem Grafem, který usiloval o rozvoj foniatrie ve Švýcarsku, a ten mě o tři roky později pozval k nim.
12.8.2010 12:16:03
OTÁZKA: * * Jak se vyvíjelo vaše působení na klinice v Lucernu?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Karel Vrtička, CSc.
Ve Švýcarsku pracoval profesor Luchsinger, vynikající světově uznávaný foniatr – z jeho učebnice jsme se připravovali na atestaci. Vydával také mezinárodní foniatrický časopis. Na začátku 60. let však odešel z curyšské ORL kliniky a nevychoval si svého nástupce. V té době tedy ve Švýcarsku působilo jen pár otorinolaryngologů, kteří se okrajově věnovali foniatrické problematice. To přivedlo profesora Grafa na myšlenku založit na klinice v Lucernu oddělení, kde by působil foniatr na plný úvazek. A protože jsem měl touhu šířit seemanovské myšlenky i ve Švýcarsku, postupně jsem vychoval pět kolegů a stal se zakládajícím členem tamní foniatrické společnosti. Obor foniatrie zde tak nabyl určité vážnosti.
12.8.2010 12:16:03
OTÁZKA: * * Co myslíte konkrétně „seemanovskými myšlenkami“?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Karel Vrtička, CSc.
Profesor Seeman už tehdy vyzdvihoval význam fyziologie a patofyziologie v kontextu všestranného řečového kontaktu v sociálním prostředí, aniž by používal termínu řečová komunikace, jak o ní hovoříme dnes. To byla jedinečná myšlenka! Řada odborníků se totiž zabývala jednotlivými aspekty řeči, ale ne řečovou komunikací jako celkem.
12.8.2010 12:16:03
OTÁZKA: * * Co vše si lze představit pod pojmem řečová komunikace?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Karel Vrtička, CSc.
Je to nesmírně důležitá sociální funkce. Vše, co ve foniatrii děláme, by mělo vést k zařazení pacientů do normální společnosti. Například dětem s opožděným vývojem řeči je třeba umožnit kontakt s ostatními dětmi, vytvořit možnost chodit do normální mateřské a základní školy, domluvit se s ostatními. Jestliže člověk chraptí, nemůže dobře sdělit své myšlenky či pocity a často na druhé působí negativně (pokud nejde o zpěváka nebo herce s tzv. zakouřeným hlasem, kde mu to naopak dodává na atraktivitě). Také koktavý člověk mívá narušený společenský kontakt.
12.8.2010 12:16:03
OTÁZKA: * * Umíme dnes koktavost vyléčit?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Karel Vrtička, CSc.
Fakt, že se za sto let existence foniatrie nepodařilo vědecky objasnit otázku koktání, je mým největším zklamáním. Díky moderní technice už dnes víme, co se v mozku při koktání děje. Ale nevíme, zda se to děje primárně, a proto se koktá, nebo jde o průvodní projev koktání. Pravdou je, že mnoho těchto pacientů dokážeme úspěšně léčit, i když se stále opíráme o prastaré, empirické metody. Dokonce bych řekl, že za léčebný úspěch odpovídá více terapeut než metoda. Byly také objeveny genetické podklady koktavosti, ale ne na takové úrovni, aby se to odrazilo v terapeutickém pokroku. Co se však změnilo, je postoj společnosti ke koktavosti, dnes už je společensky akceptovaná. Pozitivně k tomu přispívají také pacientské organizace.
12.8.2010 12:16:03
OTÁZKA: * * Díváme se tedy na poruchy řečové komunikace spíše jako na sociální problém než jako na chorobu?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Karel Vrtička, CSc.
Takto rozlišit je to těžké a existuje řada hraničních případů. Většina problémů, kterými jsem se zabýval ve své praxi, vycházela primárně z medicínských otázek. Příkladem může být hlasová a řečová komunikace pacientů po chirurgickém odstranění hrtanu. Tady se jistě prolíná medicínská, rehabilitační a sociální rovina. Nebo si vezměte rehabilitaci dětí s poruchou patrohltanového uzávěru – sem patří rozštěpy patra či jeho vrozené zkrácení, což má za následek huhňavost. V případě vrozených poruch sluchu vše začíná preventivním genetickým vyšetřením, brzkou diagnostikou a nejčastěji operační léčbou – kochleární implatací. Přitom jde o to, aby se tyto děti mohly vyvíjet stejně jako jejich slyšící vrstevníci. Stejně tak laryngektomovaným pacientům jsme vždy sdělovali, že se budeme snažit je znovu zařadit do pracovního procesu.
12.8.2010 12:16:03
OTÁZKA: * * Hlas, řeč, sluch... tím vším se foniatr zabývá. Jak se tyto aspekty uplatňují a prolínají v řečové komunikaci?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Karel Vrtička, CSc.
Řeč jako „jazyk“ můžeme chápat jako schopnost člověka abstraktně se vyjadřovat. Tedy odvolávat se na systém akustických a optických obrazů, které mají nějaký smysl. To je charakteristické pro člověka a jen v náznaku se objevuje u zvířat – například některé opice vydávají odlišné zvuky jako varování před hadem, orlem či leopardem. Umožňuje jim to rozdílným způsobem reagovat a má to význam pro udržení života. Řeč jako „mluva“ je úzce spojena se sluchem, který řeč kontroluje a také přejímá od ostatních. Foniatr se zabývá činností celého dechového a hlasového ústrojí i artikulačních orgánů, ve kterých se řeč jako jazyk akusticky realizuje pomocí mluvy. A když hovoříme o řeči jako o systému, musíme si také být vědomi toho, že jde o činnost mozku. Tady foniatrie velmi těsně hraničí s neurologií a zabývá se mozkově podmíněnými poruchami řeči jako symbolického útvaru (sem patří afázie) nebo poruchami řeči jako centrální realizace zvuku (sem spadají dysartrofonie).
12.8.2010 12:16:03
OTÁZKA: * * Jak nám usnadňují či naopak komplikují komunikaci vlastnosti hlasu jako hlasitost, barva či výška?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Karel Vrtička, CSc.
Na rozdíl od psané řeči tyto takzvané muzické faktory významně doplňují sdělení tím, že dodávají mluvě její emocionální charakter a vyjadřují přídatně – úmyslně a neúmyslně – stanovisko mluvčího. Mohou však též prozradit víc, než chce sdělit.
12.8.2010 12:16:03
OTÁZKA: * * Co vše dnes pod obor foniatrie spadá a jak spolupracují foniatři, logopedi, neurologové...?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Karel Vrtička, CSc.
Máme Mezinárodní společnost pro logopedii a foniatrii (IALP), která se každé tři roky setkává na světovém kongresu. Zde přednášejí jak foniatři, logopedi a neurologové, tak zástupci dalších oborů, jako je fonetika či lingvistika. Podstatné je, že foniatrie a logopedie jsou obory, které se zabývají prakticky tímtéž, liší se jen vzděláním odborníků a diagnostickoterapeutickým přístupem. Foniatři jsou lékaři, kteří musí mít základní vzdělání v oboru ORL s foniatrickou nadstavbou. Věnují se také medikamentózní léčbě a operativě. Logopedi jsou vzděláním pedagogové a psychologové a věnují se převážně rehabilitační práci. Sám jsem přednášel stovkám logopedů třicet let na univerzitě ve Fribourgu, a sice fyziologii a patofyziologii hlasu, řeči a sluchu. Šlo mi o to ukázat obor v celém rozsahu a souvislostech. Podobný cíl si klade zmíněná mezinárodní společnost – snaží se sjednocovat příbuzné a okrajové obory. Řeší se i otázky, co do foniatrie patří a co ne. V poslední době se do ní například začínají z praktických důvodů zahrnovat poruchy polykání. Důvodem je, že orgány polykání, hlasu a řeči jsou tytéž a problémy s tím spojené často přicházejí současně. Čili je třeba se na obojí zaměřit diagnosticky i terapeuticky. Ale polykání je mnohem starší funkce a neurologicky se jedná o zcela odlišný proces. Poruchy polykání nejsou poruchami řečové komunikace, takže já bych je do foniatrie nezařazoval.
12.8.2010 12:16:03
OTÁZKA: * * Když se podíváte zpátky – kam se posunul obor foniatrie od doby vašich počátků?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Karel Vrtička, CSc.
Významnou roli zde sehrál technický vývoj. Když jsem nastoupil na pražskou foniatrickou kliniku, stál tam ještě mechanický stroboskop. Dnes můžeme sledovat digitální záznamy kmitání hlasivek na barevném monitoru. Když jsem tehdy ve škole pro nedoslýchavé slyšel, jak se děti učily jednotlivé hlásky, a dnes vidím, jak jim kochleární implantáty umožňují zachytit poměrně věrný obraz řeči... Nebo když si vzpomenu na první rentgenové kinematografické záznamy pohybu patra a nyní sleduji, jak je možné digitálně třídimenzionálně znázornit pohyby jednotlivých svalů měkkého patra... To vše jsou nesmírné technické pokroky. My jsme ve spolupráci s lucernskými radiology už v 80. letech uveřejnili vůbec první CT obrazy činnosti náhradní hlasové štěrbiny u laryngektomovaných a první klinicky relevantní CT studii normálního a nedomykavého patro-hltanového uzávěru. Spolu s curyšskými genetiky jsme zpětně prokázali mikrodeleci 22q11.2 jako příčinu syndromu vrozeného zkrácení měkkého patra popsaného už v roce 1955 pražskou docentkou Evou Sedláčkovou a potvrdili tak její světové prvenství. Na druhé straně je tu něco, co mě i trochu mrzí, ale je to nutným důsledkem překotného vývoje naší odbornosti. Dnes už totiž nikdo nemůže obsáhnout celý obor foniatrie a styčné oblasti s ostatními disciplínami. To vede k vysoké specializaci a současně omezení pracovní zkušenosti jednotlivých foniatrů.
12.8.2010 12:16:03
OTÁZKA: * * Umožňují vám přístroje vidět víc, než když jste je neměli? Nebo si s jejich pomocí jen potvrzujete to, co byste zjistil i bez nich?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Karel Vrtička, CSc.
Přístroje objektivizují a zaznamenávají naše klinické závěry a předpoklady. V současné době už všichni mí kolegové mají přístrojové vybavení, ale dříve jsme měli jen audiometr. Dnes přiložíte k lékařské zprávě barevné endoskopické snímky a obraz kmitajících hlasivek, nazogram znázorňující změny hlasové rezonance při vyslovování nosových hlásek, můžete určit a zakreslit hlasové pole – vyšetřit frekvenci a intenzitu hlasu, zaznamenat melodii řeči... Zároveň víme, že se fyzikální pojmy zcela nekryjí s fyziologickými. Například u výšky hlasu a průběhu jeho melodie se subjektivní vnímání vždy nekryje s objektivním zápisem. Totéž platí o hlasové barvě a hlasitosti.
12.8.2010 12:16:03
OTÁZKA: * * Nebojíte se, že se mladí lékaři budou stále více spoléhat na techniku a podceňovat subjektivní pocity získané během vyšetření?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Karel Vrtička, CSc.
Jestliže bereme jako cíl společenské zařazení pacienta, je nutno vycházet právě ze subjektivních zjištění. Protože k čemu nám je to vše, co dokážeme znázornit ve spektrogramu, když nebereme v úvahu, jaké společenské potíže z toho pro daného člověka plynou. Ve svých přednáškách jsem často uváděl 20letou pacientku, která měla Reinkeho edém. Jedná se o slizniční prosáknutí hlasivek vznikající na podkladě kouření a hlasového přetížení. Chirurgicky to lze úspěšně řešit. Té pacientce jsem ukázal, jak to vypadá, vysvětlil jí, co s tím můžeme udělat a jakého výsledku dosáhneme, ale ona mi na to řekla: „To bych pak už neměla sexy hlas!“ Takže rozhodující je nejen, co je norma, ale též, co si o svém whlasu myslí pacient. Mnozí hlasoví profesionálové jsou přesvědčeni, že by s normálním hlasem tak nezapůsobili.
12.8.2010 12:16:03
OTÁZKA: * * Jste autorem hypotézy, že výška novorozeneckého křiku se uchovává v podvědomí jako výchozí bod hlasové tvorby. Můžete tuto teorii přiblížit?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Karel Vrtička, CSc.
Když jsem se zabýval otázkami hudby, zjistil jsem, že teprve v minulém století byl definitivně zaveden tón a1 jako závazný vztažný tón pro hudbu. Před začátkem koncertu hoboj zahraje tento tón a ostatní nástroje se podle něj naladí. Dříve tomu tak ovšem nebylo. Například ve starověku byly známy poměry tónů, ale ne absolutní výšky, protože hudebníci neuměli měřit frekvenci. S vývojem varhan na začátku minulého tisíciletí pak došlo k určitému sjednocení. Později se dospělo ke zjištění, že průměrná výška novorozeneckého křiku je právě a1. Když jsem si dal tyto dvě věci do souvislosti, šel jsem do ústavu hudebních dějin, ale nikde jsem neobjevil, že by se touto, pro mě velice překvapivou shodou, někdo zabýval. Že celá hudba a zpěv je vybudována na vztažném tónu a1, který je současně průměrnou výškou novorozeneckého křiku. A napadla mě paralela s tím, co popisuje Konrad Lorenz: Když něco ukážete divoké huse, která se zrovna vylíhla, považuje to za matku. Existuje zde vštípení, které trvá po zbytek života. Na základě toho jsem vyslovil hypotézu, že novorozenecký křik se může v člověku fixovat podobně jako základní struktura zvukového vnímání. Oblast tónu a1 má dle této teorie specifickou hodnotu, na kterou se člověk ve svém hlasovém a hudebním cítění odvolává.
12.8.2010 12:16:03
OTÁZKA: * * Myslíte, že by se mohlo jednat o nějaký zvukový standard, který nám umožňuje se duševně vyvíjet? O zvuk, který nás vnitřně harmonizuje... jako mantra nebo náboženský chorál?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Karel Vrtička, CSc.
Tak daleko jsem ve svých úvahách nešel. Víte, řečová komunikace má mnoho aspektů a moje pracovní činnost byla zaměřena na praktickou oblast. Svůj úkol jsem chápal tak, že jsem chtěl nalézt souvislosti mezi dokazatelnými nálezy a funkčními výpadky.
12.8.2010 12:16:03
OTÁZKA: * * Je o vás nicméně známo, že jste obdivovatelem Leoše Janáčka a že vás tento skladatel inspiroval ve vaší práci...
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Karel Vrtička, CSc.
Jsem Hodoňák, z jižní Moravy. Vesnická hudba, zejména moravského Slovácka, na mě hluboce zapůsobila a zůstala mi v krvi. Má úplně jinou strukturu než české lidové písně, objevujete zde archaické stupnice, rubata, prolínání rytmů... Později jsem to našel u Janáčka. Pro něj je hudba sekundární, vychází z řeči, z nápěvků mluvy. Vezmete-li si třeba „Zápisky z mrtvého domu“, jsou to árie, které nemůžete srovnat s Mozartem, kde se jedna melodie opakuje ve třech strofách. U Janáčka jsou melodie a rytmus určeny tím, o čem hovoří. Proto i v Lucernu hrajeme Janáčka česky.
12.8.2010 12:16:03
OTÁZKA: * * Jak vnímáte rozdíl mezi řečí a hudbou?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Karel Vrtička, CSc.
Zde přenechám odpověď Leoši Janáčkovi, který v dopise z roku 1926 napsal, že se všechny melodické a harmonické hádanky v hudbě vůbec dají rytmicky a melodicky vyřešit pouze z průběhu řeči.
12.8.2010 12:16:03
OTÁZKA: * * Hrajete na nějaký hudební nástroj?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Karel Vrtička, CSc.
Původně jsem hrál na housle, ale když jsem začal studovat medicínu, neměl jsem už na to čas a hlavně jsem se nemohl poslouchat. Na fakultě jsem nějakou dobu dirigoval orchestr a sbor. Také jsem měl malou jazzovou skupinu, kterou jsem doprovázel na kytaru, to bylo ještě na střední škole, ale dnes už mi kytara leží na skříni. Otázkami hudby jsem se po škole zabýval už jen teoreticky – přednášel jsem o vztahu řeči a hudby.
12.8.2010 12:16:03
OTÁZKA: * * Na začátku jste zmínil zájem o orientální jazyky. Kolika jazyky se dnes domluvíte? A nelitujete, že jste se nakonec vydal cestou medicíny?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Karel Vrtička, CSc.
Mluvím samozřejmě česky a slovensky, německy, švýcarsky (rozdíl mezi němčinou a švýcarštinou je totiž větší než mezi češtinou a slovenštinou!), pak také rusky, francouzsky a anglicky. V poslední době jsem se čtyři roky učil japonsky. Můj původní zájem o orient byl dán tím, že jsem chtěl dělat něco neobvyklého. Později mě zajímala ta naprosto odlišná řečová struktura. Česká, německá a anglická stavba věty si je velmi podobná, ale Japonci budují větu úplně jinak. K tomu čínský a japonský znak neříká nic o fonetické charakteristice slova, je to zjednodušený obrázek pojmu. Umožní vám to nový pohled na řečové struktury a uvědomíte si, že je možné se dorozumívat zcela odlišným systémem. A zda lituji rozhodnutí jít na medicínu? Proč? Vždyť v mé celoživotní práci se přece spojil zájem o medicínu i o jazyky.
12.8.2010 12:16:03