Pochází z Uherského Hradiště, vystudoval Univerzitu Karlovu, Lékařskou fakultu v Hradci Králové, v současné době bydlí v Aši a pracuje v deset kilometrů vzdálené nemocnici v Selbu.
Množí se odchody lékařů do zahraničí. Vy máte zkušenosti z Německa. Co byste řekl mladému kolegovi, který by za vámi přišel žádat o radu, jestli má do této země jít pracovat?
Já myslím, že určitě stojí za to, vyzkoušet si to. Ale chyba by byla, kdyby tam někdo šel hlavně kvůli penězům. Jde o to, poznat, jak to funguje jinde, poznat jinou kulturu, jiný jazyk…V Německu je plno volných míst, ale je potřeba vybírat, což jsem já na začátku nevěděl, neměl jsem proto ani s čím srovnávat.
Jak němečtí kolegové přistupují a jednají s lékařem z Čech? Máte jistě nějaké konkrétní zkušenosti Nestaví se k němu jako k člověku, který jim bere práci?
Co se týká kolegů, působil jsem v Německu v několika nemocnicích na začátku jako student medicíny, a vůbec si nemůžu stěžovat. Myslel jsem, že to bude horší. Člověk má plno předsudků, ale moje obavy se nepotvrdily. Co se týká sester, tak jsem taky žádné problémy nezaznamenal. Někdy a někde je problém s dialektem, ale to se dá naposlouchat.
Jaké je postavení našeho lékaře v Německu? Nedostává podřadnou práci? Nejsou pro něj určena jen místa, která Němec odmítá?
V nemocnici si nedovolí vám nabídnout nižší plat nebo vás nějak diskriminovat. Pro české lékaře je na začátku často šok, že v Německu dělá lékař činnosti, které v České republice vykonává sestra, například odběry krve nebo píchání žilních kanyl. Častým jevem je to, že méně lékařů je v bývalém východním Německu, tudíž je tam pracovní vytížení, počet služeb a obecně klima jiné než v bývalém Německu západním. Nelze samozřejmě ovšem paušalizovat.
Myslíte, že odchody lékařů do zahraničí mohou pro naše zdravotnictví znamenat vážný problém?
Pokud se lékaři, kteří odejdou do Německa, po čase vrátí, tak z toho české zdravotnictví, respektive pacienti můžou jedině profitovat. Co se týká výzvy Děkujeme, odcházíme, tak si myslím, že skutečně do zahraničí odejde jenom menší část. Není to zase tak jednoduché, hlavně kvůli jazyku. Pokud by jich odešlo více, tak se musí rušit, respektive omezovat péče v malých nemocnicích. Ale tento jev je v Německu už delší dobu patrný, například naše nemocnice má největší internu, chirurgie je menší, gynekologie se před časem zrušila úplně. Tento jev naše nemocnice čeká, akorát to politici před pacienty, potenciálními voliči neříkají nahlas. Takže pokud by došlo opravdu na lámání chleba, tak by se rušení oddělení či zavírání nemocnic mohlo svést na „odcházející doktory“.
V čem je podle vás pro mladé lékaře německé prostředí tak lákavé?
Když pomineme zprofanované téma peněz, tak Německo má kromě toho několik výhod: systém atestací je tam přehledný a logický, takže když chci dělat určitý obor, tak se mu můžu plně věnovat a není nutné dělat určité „kolečka“ a „stáže“ na oddělení, které s mým budoucím oborem nemají nic společného. Také je velká výhoda geografická. Je patrná kulturní i historická blízkost, taková „středoevropská mentalita“. Navíc je možné bydlet v České republice a do Německa každý den dojíždět a po práci se vracet zpátky.
Bere skutečně německý lékař o tolik více peněz, než ten náš?
Plat je přibližně třikrát vyšší než v České republice, ale je to relativní. Záleží na tom, kolik kdo má služeb, kolik má hodin v týdnu, jestli je to těch 40, někde v Německu je třeba i 35hodinový pracovní týden.V Německu se musí platit mnohem vyšší daně, já jako svobodný a bezdětný zaplatím na daních kolem 45 procent.
Lékaři u nás se snaží dosáhnout toho, aby začínající doktor měl 1,5 násobek průměrné hrubé mzdy, pro atestovaného specialistu požadují trojnásobek. Jak je to v zahraničí?
Nechtějte po mě přesná čísla, ale bez služeb v Něměcku by to mělo tak nějak odpovídat.
Kamenem úrazu jsou u nás i přesčasy, které jsou lékaři nuceni sloužit vysoce nad rámec zákoníku práce, aby si vydělali…
V Něměcku je nutno také počítat s tím, že bude nutno dělat přesčasy, častý jev je to hned na začátku. Systém registrace přesčasů je různý, někde se to píše na papír, u nás je čas strávený v nemocnici elektronickou „píchačkou“ sledován. Přesčasy, se kterými se prostě u lékařů musí počítat, je pak možné si vzít jako volno. Třeba já jsem dlouhodobě, co se týká přesčasů, na nule.V Německu je spíše výjimkou, že se za přesčasy dostanou peníze.
Mluví se o tom, že české zdravotnictví je dlouhodobě podfinancované. V čem je ten nejzásadnější rozdíl, když přijdu jako pacient do německé a do české nemocnice?
V německém zdravotnictví je ohromný tlak na redukci nákladů a na ekonomizaci provozu, aby bylo pokud možno co nejméně lidí, kde to jde omezit, omezuje se. Tím ale nemyslím lékaře. Největší rozdíl je v tom, že značná část německých nemocnic prošla v poslední době celkovou rekonstrukcí nebo se rovnou vystavila nemocnice nová a ta stará se postupně zbourala. Taky je na úplně jiné úrovni chování lékařů k pacientům a pacientů k lékařům. Když byl u mě v nemocnici na návštěvě můj prastrýc, tak se strašně divil, že ho sestry, které procházely kolem něj, samy od sebe pozdravily, i když ho vůbec neznaly. Taky u nás máme občas české pacienty a ti si klima v Německu nemohli vynachválit. Velkou roli hraje to, že pacient, respektive i příbuzní, jsou rovnocenní partneři lékaře. Ale je to samozřejmě individuální. Pacienti také mají možnost odmítnout lékařskou péči ve smyslu, že nechtějí být v případě nutnosti oživováni a tak bych mohl pokračovat dál.
Myslíte, že hrají roli v exodu lékařů lepší pracovní podmínky v zahraničí? Třeba práce s lepšími přístroji?
Určitě, i když vybavení přístroji je na srovnatelné úrovni.
Když chce odejít mladý český doktor do Německa, jak je to s jeho atestacemi? Platí ta česká v Německu? Potřebuje nějaké další?
Česká atestace platí i v Německu, musí ji ale předtím uznat lékařská komora té spolkové země, kde bude dotyčný lékař pracovat.
U nás si lidé velmi často stěžují na dlouhou čekací dobu u doktora. Dokonce jsme zaznamenali stížnost člověka, který si zlomil nohu a čekal dvě hodiny na ošetření. Je v Německu stejný problém?
Samozřejmě se to může stát. Problém je v tom, že vy jako lékař, musíte napřed věnovat svůj čas tomu, kdo ho nutně potřebuje. Takzvané akutní případy mají přednost, nemůžete být zároveň na více místech. To platí třeba pro služby, je potřeba dělat věci podle toho, jak jsou důležité. Třeba v tomto případě by pacient v těžkém stavu po autonehodě měl přednost.