„Byl to neskutečný šrumec. Něco takového jsem ještě nezažil. Trochu jsem se taky bál, protože z okna byla vidět oblaka dýmu a nikdo nevěděl, co se může v nejbližší chvíli stát,“ řekl Právu v úterý jeden z více než dvou desítek pacientů, kteří museli být v pondělí odpoledne evakuováni z hořícího objektu chirurgie Fakultní nemocnice v Olomouci. „Vše to ale dobře dopadlo,“ dodal muž středního věku.
„Myslím, že jsme to zvládli výborně, ale ta spoušť kolem je příšerná. Bude s tím hodně práce,“ svěřila se ještě v pondělí večer Právu jedna ze zdravotních sester v pokoji, z jehož stropu vytrvale crčela voda. Podle náměstkyně ředitele nemocnice Elišky Sovové přispěl ke klidu i protipožární plán, podle něhož zdravotníci každého půl roku nacvičují chování v krizových situacích. „Podle něj jsou první na řadě pacienti, pak přístroje a materiál,“ uvedla Sovová. Přestože vše proběhlo v klidu, trocha nervozity byla znát. Po chodbách běhaly po evakuaci pacientů sestry s psacími stroji i různými nástroji a zdravotnickým materiálem, zdravotníci stěhovali drahé přístroje, ve vodě, která byla ve vyšších patrech všudypřítomná, se válely různé poztrácené věci. Zatímco na střeše chirurgie se hasiči dlouho nemohli vypořádat s ohněm, který se i díky větru znovu a znovu objevoval, v přízemí třípatrového objektu, kde je umístěna ambulance, lékaři dále přijímali a ošetřovali pacienty. „Lidem nic nehrozí,“ uklidňovali hasiči. Po šesté hodině odpoledne však museli přehradit i vstupy do chirurgie. „Musíme rozebrat střechu. Mohou z ní padat tašky a nemůžeme riskovat, že se někomu něco stane,“ vysvětil opatření velitel zásahu Miroslav Karlec. Zpočátku podle něj vypadal požár vcelku nevinně. „Teď už ale mohu říci, že za třicet let, co jsem u hasičů, jsem v olomoucké nemocnici obdobný požár nezažil,“ řekl Právu Karlec v pondělí krátce před 21. hodinou, kdy již hasiči požár lokalizovali. Jeho likvidace byla komplikovaná, protože všude bylo hodně hořlavého materiálu a oheň se šířil uvnitř konstrukcí, které bylo třeba rozebírat. Na hasičích, střídajících se při hašení, byla patrná únava. Sotva se dostali z pekla hořící střechy, odkládali rychle dýchací přístroje a ochlazovali se vodou z přistavené cisterny. Do řeči jim příliš nebylo. Jejich boj s ohněm trval bezmála šest hodin. Požárem ohrožení pacienti z ARO a traumatologie byli evakuováni do nové budovy chirurgie. Podle ředitele nemocnice Václava Rýznara tak oheň paradoxně urychlil stěhování do nových prostor, kam měli původně lékaři a pacienti směřovat až během listopadu.
Miloslav Hradil, Právo, 3.7.2002