Basra - Na bílé tabuli, kam si píše zdravotnický personál sedmé polní nemocnice v Basře denní služby, je nakresleno letadlo a vedle něj zakroužkované číslo 39. „To je počet dnů, které nám zbývají, než budeme vystřídáni. Něco jako stříhání metru,“ vysvětlil Právu minulý týden mluvčí nemocnice Tomáš Zbořil. Snad kromě lidí ze zásobovací jednotky chtějí všichni domů. Velitel zásobovačů Josef Šimůnek prý požádá ministra obrany, aby jeho jednotka mohla zůstat v Basře. „Každý z nás musí cítit morální důvody, proč tu zůstat,“ podotkl. Ostatní se ztotožňují se slovy velitele českého kontingentu v Basře Jindřicha Mrvy: „Domů se těším jako malý kluk, teda velký.“ Martin Benda, všeobecný lékař, který ordinuje ve vstupní ambulanci, jíž jako první projde každý irácký pacient, se Právu svěřil: „Už je to moc dlouhé, Britové rotují po třech a my až po šesti měsících. Doma mám rodinu a děti odrůstají.“
Zatím nejhorší mise?
Většina z vojáků, lékařů či zdravotníků jsou vojáci zkušení z jiných misí, ale v Iráku je to asi nejhorší, shoduje se většina z nich. Každý den neuvěřitelné horko (až 84 °C na slunci), na které se dá prý zvyknout, v posledních dnech až stoprocentní vlhkost vzduchu a místo deště pršící kulky: to je každodenní chleba českých vojáků. V Basře se zhoršila bezpečnostní situace, sváří se místní gangy a Iráčané navíc mají slabost vyjadřovat veselí střílením do vzduchu. Skoro každý tu má samopal. Podle lékaře Bendy je zničující omezený prostor k životu. Pediatr Miloš Bohoněk, který vypravil do Prahy k léčení první tři irácké děti, je podle svých slov vytáhl z „koncentráku“ a dodal: „Moc možností k pohybu nemáme. Občas, když odvážíme poštu nebo jedeme za pacientem, nechá se někdo z nás udělat velitelem poštovního vozu nebo tak podobně.“ To, že jsou unavení, se ale všichni snažili skrýt hlavně před ministrem obrany Miroslavem Kostelkou, který do ležení 7. polní nemocnice v Basře přijel rozdávat medaile a přivezl všem dobrou zprávu: Přestože se kvůli redukci armády ruší posádky, kdo byl či je v zahraniční misi, nemusí se bát o místo.
Zůstanou jen dobří
Když ministr otevřel dveře z prašné štěrkové cesty, spojující objekty v nemocnici, do jídelny, jako by vešel do skleníku. Uvnitř na něj čekali v zničujícím parnu vojáci a zdravotníci, kteří trpělivě vyslechli ministrovy argumenty týkající se reformy armády a rušení posádek. Kostelka připomněl snížený rozpočet armády z 2,2 procenta HDP na dvě celé a také nadsazené odhady růstu HDP, který předpovídali při sestavování minulé reformy. „Buďto dobře živená, solidně placená a slušně oblékaná armáda, ale to ne samozřejmě navždy, anebo armáda, která se bude účastnit misí, bude mít stíhačky a jiné věci,“ popsal vyhlídky Kostelka. Zástupce náčelníka generálního štábu Emil Pupiš přirovnal systém, jímž se budou vybírat vojáci k umístění, k tenisovému ATP žebříčku. Podle něj ti, kteří absolvovali zahraniční mise, získali dostatek bodů, aby se nemuseli bát, že se dostanou pod čáru. Kostelka přitakal, že zůstanou jenom dobří.
Jen Klaus se nepotil
I přes tato pozitivní slova vojáci ministrovi přitopili svými otázkami. V padesátistupňovém horku jediný, kdo se v jídelně nepotil, byl prezident Václav Klaus, zasklený a přibitý na stěně. Novináři, poslanci, ministr i jeho doprovod byli zbrocení potem a jen hekali. Naopak vojáci, kteří byli na rozkaz velitele a k poctě ministra navlečení do mundúrů, dělali jako by nic a své dotazy po vojensku přednášeli Kostelkovi v pozoru. Hned první ministra určitě nezchladila. Zdravotnice z žatecké posádky se zeptala, jak mají věřit velení, když jim bere veškeré jistoty. Kostelka připomněl, že už není nejmladší a podobných změn zažil již dost, ale dodal, že důvěřuje v dodržení slibu vlády. Další dotazy se týkaly hlavně rušených posádek například ve Zbirohu či nemocnice v Plzni. Tu měl ministr ještě méně prostoru k manévrování a musel pouze přiznat, že Plzeň se převede na ministerstvo zdravotnictví a Zbiroh se prostě zruší.
Zůstane asi jen vojenská policie
Kostelka při své jednodenní návštěvě jednal s hlavním poradcem pro otázky obrany a bezpečnosti v Iráku Američanem Walterem B. Slocombem, který stál o to, aby česká nemocnice zůstala v Basře nad rámec mandátu o dva měsíce déle - až do února 2004. Problém je v penězích, i když velkou část hradí USA. Před jednotkou Kostelka řekl, že to s dalším provozem nemocnice nevidí nadějně hlavně z důvodů personálních. Právě proto, že většina vojáků totiž na dotaz Práva uváděla, že chce domů. Čeští vojáci v Iráku ale v únoru neskončí. „Američané mají zájem, abychom zůstali s jakýmikoli silami,“ přiznal Kostelka s tím, že možná v Basře zůstane vojenská policie, která se již měsíc podílí na hlídkování uvnitř Basry společně s britskými vojáky.
Oldřich Danda, Právo, 11.8.2003