V očích těch nahoře nám to procházelo, protože jsme hráli „hudbu utiskovaného černocha“

Na lékařskou fakultu nastoupil v roce 1948, tedy v době, kdy se začala měnit situace na vysokých školách, a skončil ji v roce 1953, tedy v době, kdy se začaly rušit akademické tituly a kdy se doktoři místo MUDr. stali promovanými lékaři. Profesor MUDr. Jiří Tichý, DrSc. to naštěstí ještě stihl, kdo z absolventů se ale tehdy jen o pár týdnů opozdil, měl na třináct let smůlu.

Při výběru medicíny ho částečně ovlivnila o deset let starší sestra, která ji nemohla vystudovat, protože nacisté zavřeli vysoké školy, když byla v prvním ročníku.

„Původně jsem chtěl být inženýr, pak jsem si ale uvědomil, že nejsem dost nadaný na matematiku. Necítil jsem se prostě povolaný,“ vzpomíná profesor Tichý. „Medicína mě zaujala jako přírodní věda. Fantastická mně ostatně připadá příroda jako celek a čím jsem starší, tím víc žasnu nad dokonalostí jejích výtvorů. Je to zázrak.“

Již od druhého ročníku studia pracoval Jiří Tichý na patologické anatomii, nejprve jako volontér, demonstrátor, později pomocná vědecká síla. Jako medik také publikoval řadu vědeckých prací a s jednou z nich - stále citovanou studií Rakovina a ateroskleróza ve