Smutný případ paní W. v Polsku rozdmýchal další kolo debaty nad potratovým zákonem. Olej do ohně přilévají zprávy o ziscích interrupční mafie.
Paní W. v roce 1997 porodila dítě s achondroplazií. Tato vrozená porucha růstu kostí způsobuje, že ruce a nohy nerostou a zůstávají zakrnělé jako u nemluvněte, klouby jsou zdeformované, stejně tak hrudní koš, což nemocnému způsobuje neustálé bolesti. K tomu se připojují nemoci nerozvinutých plic a mentální retardace. Když se paní W. dozvěděla, že je znovu těhotná, požádala o prenatální vyšetření.
Lékař ho ale odmítl provést a ředitelka nemocnice prohlásila, že z vyšetření by mohlo vyplynout právo těhotné na interrupci a „z toho by nemocnice mohla mít jen samé nepříjemnosti“. Paní W. tedy porodila druhé dítě postižené achondroplazií.
Nyní ovšem od nemocnice požaduje odškodné za morální ztrátu, vrácení peněz za lékařskou péči a přiměřenou finanční částku na ošetřování děvčátka do konce jeho života. „Někdo za matku rozhodl, že má porodit invalidní dítě,“ komentuje tuto událost známá polská feministka Anna Jakubowská, „stal se tedy jakoby jeho rodičem, a má proto i povinnost nést výdaje za jeho výchovu“.
A dodává, že několik podobných procesů proběhlo v USA (označují se jako „wrong full-birth“) a v Evropě, hlavně ve Francii. V Polsku jde však o precedens. Případ paní W. (jak se ukázalo, není jediným) vyvolal v Polsku novou diskusi na téma interrupce. Jejími iniciátorkami jsou poslankyně z levicové koalice, která má ve sněmovně rozhodující převahu.
V poslední době tato skupina žen vystoupila s iniciativním návrhem na novelizaci velice restriktivního interrupčního zákona, ve kterém požadovala jeho liberalizaci, mj. i ze sociálních důvodů. Tato iniciativa se samozřejmě setkala s kritikou ze strany církve. Je zajímavé, že hlavně jejího levicového establishmentu, domnívajícího se, že v době, kdy vztahy mezi státem a církví jsou více než dobré (protože církev aktivně podpořila vstup Polska do Evropské unie), veškerá napětí na linii stát – církev jsou zbytečná. Do disk use se zapojila i pravice s argumentem, že díky interrupčnímu zákonu počet oficiálních umělých přerušení těhotenství v Polsku klesl téměř na nulu.
Není divu. Za nelegální interrupci, pomoc při interrupci nebo přemlouvání k interrupci je možné v Polsku dostat trest od tří do deseti let vězení a lékař má právo odmítnout legální interrupci provést, jestliže mu to nedovoluje jeho svědomí. Na tomto místě je však třeba zdůraznit slovo „legální“. V Polsku totiž každý ví, že interrupce je jen otázkou peněz. Stačí si prohlédnout tisková oznámení nabízející „vyvolání menstruace“, nebo najít oznámení gynekologů, nabízejících své služby hned „za humny“ (také v Čechách). Některé polské cestovní kanceláře organizují speciální „gynekologické zájezdy“. Počet nelegálně provedených přerušení těhotenství není možné určit, ale publicisté podporu jící interrupci hovoří o tisících případů každým rokem.
V poslední době polské veřejné mínění bylo šokováno novými zjištěními. Druhý největší polský deník Super Express totiž s odvoláním na Ústřední úřad vyšetřování napsal o nově vzniklé mafii získávající peníze z ilegální interrupční sítě. Podle mluvčího vyšetřovatelů si mafie už „nehraje“ s gynekologickými výkony. Zoufalým ženám nabízí tablety vyvolávající potrat. Nastrčený lékař je předepíše, poskytne krátkou instruktáž a přijme peníze. Z pašování těchto v Polsku zakázaných tablet, píše týdeník Przeglad, je zisk mnohem větší než z anabolik. A navíc policie jejich pašeráky či dealery tak intenzivně nepronásleduje, jako je tomu třeba v případě amfetaminu, přestože jedna nebo dvě tablety jsou mnohem škodlivější než dvě amfetaminové dávky.
Kšeftování tohoto druhu je v Polsku stále rozšířenější, a takzvaní ochránci života neboli odpůrci liberalizace protiinterrupčního zákona se tak bezděky stávají obránci blahobytného života interrupční mafie.
Pawel Deresz, Varšava, Týden, 6.5.2002