Čtyři děti v porodnici ve městě Tver jsou na světě jen pár dní a jsou zatím navýsost spokojené. Ale dvě z nich jejich HIV pozitivní matky již opustily. Buď se za svou chorobu styděly, nebo nebyly schopné se o ně postarat. Děti budou brzo převezeny do sirotčince, ale dva novorozenci budou zřejmě muset na infekčním oddělení nemocnice zůstat.
Pokud budou mít štěstí, budou tady jen 18 měsíců, což je doba, za kterou lékaři v Rusku oficiálně určí, zda je dítě HIV pozitivní. U většiny dětí, které se narodí HIV pozitivním ženám, se nakonec prokáže, že v sobě virus nemají. Ale pokud je HIV u
nich zjištěn, stává se, že tady musejí zůstat hodně dlouho.
V nemocnici je i třiapůlletá Táňa, která tady žije vlastně celý svůj krátký život. Táňa si nikdy nehrála s jiným dítětem a jen jednou nebo dvakrát se odtud dostala ven. Vzhledem k tomu, že je HIV pozitivní, nemá kam jít, je to takový vyděděnec, kterého
nikdo zřejmě nechce.
Jurij Loškarov z odboru zdravotnictví v Tveru připouští, že v jeho nemocnici žijí jako Táňa ještě další děti, protože sirotčince je nechtějí přijmout. „Když nikoho nemají, zůstávají prostě v nemocnici,“ řekl.
V Rusku se každý den rodí HIV pozitivním ženám kolem dvaceti dětí, z nichž v průměru dvě matky opustí. Dnes už jsou i v této zemi široce dostupné moderní léky, které mohou výrazně snížit nebezpečí přenosu viru z matky na dítě. Příliš mnoho žen ale o této léčbě neví.
Olga zjistila před rokem, že je HIV pozitivní. Nyní je ve 22. týdnu těhotenství. Rozhodla se, že si dítě ponechá navzdory velkému tlaku okolí. „Na naší klinice se mnou lékaři jednají jinak. Stále se mě snaží přesvědčit k potratu. Když se zeptám na
něco, na co neumějí odpovědět, začnou na mě křičet. I moje babička si myslí, že lidé s virem HIV by měli být posíláni na izolovaný ostrov,“ řekla.
Její zkušenost vypovídá o tom, proč se tolik žen vzdává svých dětí. Rusko začalo vydávat miliony dolarů na epidemii opožděně. Pokud bude mít Táňa štěstí, dostane místo ve státní nemocnici pro infekční nemoci v Petrohradě. Tam mají vlastní léky a zvlášť vyškolený personál. Děti tady mají i výuku, aby se připravily na skutečný svět za zdmi nemocnice. Jsou tu ale jen necelé čtyři desítky míst pro celou zemi.
Pětiletá Dima strávila v nemocniční izolaci tři roky. Když nakonec zjistili, že je HIV negativní, oddělili ji od jejího malého bratříčka. Teď sedí tiše v zadní lavici a moc
nekomunikuje. Podle zástupkyně ředitele Jeleny Vedmedové z toho možná bude mít trauma na celý život.
„Naprosto všechny děti, které sem přicházejí, mají vývojové problémy. Mnoho z nich bylo několik let zavřeno v izolovaných nemocničních pokojích. Jsou opuštěné a nikoho nezajímají. Dvouleté děti jsou vývojově na úrovni půlročních batolat,“ říká.
Jejich pokrok je potom velmi výrazný. Tady to snad bude jen dočasné útočiště. Ale personál má obavy, jestli tyto děti vnější svět vůbec někdy přijme. „Před rokem a půl byl přijat nový zákon, který zavazuje sirotčince, aby takové děti přijímaly.
Jednou jsme to zkusili v sousedním sirotčinci,“ řekla Vedmedová. „Ale když jsme tam přišli a zjistili jsme, že fóbie provázející AIDS je tak velká a že naše dítě tam bude zase izolováno, nenechali jsme ho tam.“
Podle Vedmedové je nutná masová kampaň v médiích, která by Rusům vysvětlovala, že HIV pozitivní člověk se neliší od ostatních. „Možná kdyby lidé viděli, jak báječné a talentované jsou naše děti, změnili by svůj postoj k nim,“ říká. Ale to vyžaduje hodně času, a to už Rusko nemá.
ČTK