Setkala jsem se s mladou ženou, které bylo před necelým rokem transplantováno srdce. Příčinou této její neplánované životní zkušenosti byla dilatační kardiomyopatie. Srdce v podstatě oteče a dříve či později přestane fungovat.
V tomto případě je transplantace jediným řešením. Pomocí léků lze vývoj nemoci pouze zpomalit, nic víc. Právě tato choroba, která postihuje lidi všech věkových kategorií, je příčinou srdečních transplantací v 45 % případů. Propuká náhle a jednou z hypotéz jejího vzniku je i přechozená chřipka. Dalších zhruba 45 % všech pacientů, kteří potřebují nové srdíčko, tvoří lidé s ischemickou chorobou srdeční. Pacienti se buď léčí léta a mají srdce tak poškozené, že se jiné řešení léčby již nenabízí, nebo náhle prodělají první, ale velmi závažný infarkt. Vždy záleží na tom, jak dalece je srdce postiženo. Nejvíce operovaných je v rozmezí od čtyřiceti do šedesáti let. A co zbývajících 10 % transplantovaných? Sem patří pacienti se vzácnými srdečními nádory či zanedbanými vadami chlopní.
Transplantace v praxi
Co všechno se skrývá za tím, aby orgán, s nímž se jeden člověk narodí, mohl po jeho smrti sloužit ještě někomu jinému? Kolotoč začíná ve chvíli, kdy zemře potenciální dárce. Většinou jde o oběti náhlých cévních mozkových příhod, které transplantačním pracovištím nahlašují určení koordinátoři. Ti jsou v regionech v kontaktu s anesteziologicko-resuscitačními odděleními a disponují čekací listinou pacientů, pro něž transplantace orgánu představuje záchranu života. Koordinátoři mají k dispozici údaje o hmotnosti a krevní skupině čekatelů, neboť bez shody těchto údajů a také pohlaví nelze transplantaci provést. V urgentních případech, které mají vždy přednost, si pražské i brněnské centrum pro transplantace srdce v poskytování orgánů vypomáhají. A jak to v okamžiku, kdy se například v pražském IKEM u dozví o náhradním srdíčku pro některého ze svých pacientů, probíhá dále? Na to jsme se zeptali Prof. MUDr. Jana Pirka, DrSc., přednosty Kardiocentra IKEM. „Pověřený chirurg vyjíždí, aby orgán odebral a přivezl. Při větších vzdálenostech je přeprava zajištěna vrtulníky Letecké záchranné služby. Druhý vůz dopraví co nejrychleji pacienta. Ten se o provedení zákroku dozvídá zhruba s dvou až tříhodinovým předstihem a jeho údělem je sedět v čekací době doma u telefonu a nepromeškat jeho osudové zazvonění - samozřejmě pokud nemá telefon mobilní.“Aby mohl být orgán transplantován, musí splňovat určitá kritéria. Časový interval mezi tím, než se srdce z dárce všije jinému pacientovi, nesmí být delší než čtyři hodiny. (Hovoří se o možné době tzv. studené ischemie. Pro plíce činí tato doba deset hodin, pro játra a slinivku dvanáct a pro ledviny dokonce šestatřicet hodin) . „Operaci zahájíme bez prodlení. Do další fáze zákroku se však pouštíme až tehdy, když kolega, který veze srdíčko, vjíždí do bran nemocnice. Transplantace srdce trvá v průměru čtyři hodiny, ale objeví-li se problémy, může to být i dvakrát déle.“ Nezbytností je přechodné napojení pacienta na mimotělní oběh, který se používá od roku 1953, čímž byl de facto umožněn rozvoj kardiochirurgie jako takové. Jak je mimotělní oběh zajištěn? Přečerpávání krve je v průběhu srdeční transplantace možné díky poměrně velkému stroji s čerpadlem a důmyslným systémem kanyl.
Život s novým srdcem
Pacienti s transplantovanými orgány musí užívat imunosupresivní léky potlačující jejich imunitu, bez nichž by organismus cizí orgán nepřijal, takže by přestal fungovat během několika dní. Užívání těchto léčiv však na druhé straně zvyšuje riziko infekčních onemocnění.“Nejvyšší riziko po zákroku pacient nese v prvních třech měsících,“ dozvídáme se. „První měsíc po transplantaci se pacienti musí každý týden podrobit biopsii, při níž se malinkým vpichem u klíční kosti odebírá kousek srdeční tkáně. Postupně se intervaly prodlužují až na rok. Jedině tak zjistíme, jestli tělo cizí srdíčko přijalo.“Po transplantaci srdce přežívají tři čtvrtiny pacientů dlouhodobě, to jest šest a více let, ale jsou i tací, kteří přežívají více než deset let a světový rekord je dokonce více než dvacet let.
První byla ledvina
Poprvé v historii lidstva se v rámci léčebné terapie k transplantaci přistoupilo v roce 1954 v USA a prvním přeneseným orgánem se stala ledvina - v IKEM u ledvinu poprvé transplantovali v roce 1966. Éra „výměny“ srdcí byla zahájena v roce 1967 v Kapském Městě a v bývalém ČSSR se tato premiéra odehrála v IKEMu v roce 1984. Rok 1983 byl také počátkem programu kombinovaných transplantací ledvin a slinivky břišní a nedávno také jater. V současné době zde připravují kombinovanou transplantaci srdce a plic a Langerhansových ostrůvků produkujících inzulín, což je jeden z budoucích léčebný postupů u cukrovky. Právě IKEM se stal kolébkou mnoha dnes běžně používaných medicínských postupů včetně transplantací. Nejmenší ze sedmi českých transplantačních center se nachází v Praze - Motole, kde se specializují na transplantace ledvin u dětí. Od roku 1981 zde vyměnili ledvinu více než 130 dětem. Zvláštností je, že pro děti nejsou ideálními dárci děti, ale adolescenti a dospělí. V motolské nemocnici byla také v roce 1997 provedena transplantace plic, což byl vůbec první zákrok v zemích bývalého RVHP. Od té doby bylo odoperováno celkem 30 pacientů. Mezi nejčastější indikace transplantace plic patří rozedma a fibróza. Při léčení nádorů se nedoporučuje, neboť zhoubné bujení se v implantovaném orgánu objevuje znovu.
Limitující faktor - peníze
Další zvyšování počtu transplantací životně důležitých orgánů je u nás v současnosti omezeno především množstvím dárců. Někteří z pacientů se zákroku bohužel nedočkají. Kromě jiného je na vině především nedostatek peněz - péče o pacienta, který je po smrti, ale jehož orgán má být odebrán a znovu použit, je poměrně nákladná. Je totiž nutné podávat mu až do odběru orgánu všechny nezbytné léky či ho nechat napojeného na přístroje. Pracoviště, kde se transplantace provádějí, musí vystačit s paušálně stanovenými finančními prostředky, což jim dovoluje provádět transplantace jen v určitém množství, neboť jde o zákroky finančně velmi náročné. Jeden rok péče o pacienta stojí zhruba milion korun. Největší díl z tohoto koláče přitom ukusují imunosupresivní léky.
Kdo brzdí pokrok?
Už dlouhá desetiletí u nás platí tzv. předpokládaný souhlas. Znamená to, že pokud zemřelý po sobě nezanechá písemné prohlášení o tom, že s odebráním orgánů po smrti nesouhlasí, nejsou lékaři povinni o tomto zákroku informovat
ani jeho příbuzné. Je-li tato možnost řešena otevřeně, v naprosté většině případů se příbuzní této možnosti nevzpírají. Pokud ano, odebrání orgánů se neuskuteční, i když kvůli tomu může přijít o život další člověk. Přesto v našem parlamentě zazněly hlasy, že by bylo záhodno změnit předpokládaný souhlas v nesouhlas, jako je tomu například v USA. V praxi by to znamenalo, že by zdravotníci ztratili spoustu drahocenného času vyřizováním souhlasu. Času nazbyt se však při transplantačních zákrocích nedostává, a tak by se počet zákroků snížil ještě více.
Transplantace kostní dřeně
V naší republice o nemocení leukémií každým rokem desítky mladých lidí i dětí, pro které transplantace kostní dřeně znamená poslední šanci, jak přežít. Mnozí se jí ale bohužel nedočkají. Transplantace kostní dřeně je moderní, na celém světě se rozvíjející léčebná metoda, díky níž se jenom u nás doposud podařilo vrátit zdraví stovkám lidí. Bohužel je však náročná a drahá. Navíc je možné provést ji jen tehdy, je-li vhodný dárce se shodnou skladbou tkáňových znaků dřeně nalezen včas. Zhruba čtvrtina nemocných má šanci najít takového dárce mezi svými příbuznými, pro většinu zůstává poslední nadějí registr dobrovolných dárců, který je napojen na síť dalších světových registrů. U nás je budován od roku 1992 zásluhou Nadace pro transplantace kostní dřeně. Nemocní, kteří dárce nenajdou u nás, mají tedy šanci najít jej v zahraničí. Cena za dovezenou kostní dřeň se však pohybuje od statisíců do milionů korun. Počet těchto transplantací prováděných v ČR rok od roku stoupá. Zachráncem těžce nemocného člověka se přitom může stát každý zdravý člověk ve věku od osmnácti do padesáti let. Informace poskytují na transfúzních stanicích ČR.
Přehled orgánových transplantací v ČR v roce 1990 v roce 2000:
ledvina samostatná 118 / 315
ledvina samostatná (příbuzenská) 5 / 19
ledvina+slinivka 2 / 18
ledvina+játra 0 / 1
srdce1 4 / 58
játra 0 / 60
slinivka 0 / 5
plíce 0 / 7
VĚRA KEILOVÁ, Střední Čechy, 8.6.2001