U příležitosti výročí 65 let od založení ÚHKT a 30 let od první úspěšné transplantace kostní dřeně to řekli zástupci ústavu, který je největším hematologickým centrem v Česku. Kostní dřeň transplantují lékaři i v nemocnicích v pražském Motole, Plzni, Hradci Králové, Olomouci a Brně. Celkově bylo v letech 1986 až 2015 uděláno 11.339 transplantací kostní dřeně. Zhruba ve dvou třetinách šlo o takzvané autologní transplantace, kdy je dárcem sám pacient. Ve zbývající třetině to byly transplantace od dárců, takzvané alogenní, kterých se nejvíce dělá právě v ÚHKT.
V ústavu je od roku 2014 program transplantací dřeně od příbuzných dárců, kteří jsou s pacientem napůl shodní v určitých genetických znacích. Ty jsou pro úspěch transplantace rozhodující, dříve byla požadována shoda aspoň osmi z deseti znaků. Napůl shodní bývají rodiče, děti a někteří sourozenci nemocného. Podle ředitele ÚHKT Petra Cetkovského bylo takových transplantací do konce loňského roku uděláno 35.
Program nabízí léčbu i pro pacienty, kteří vhodného dárce neměli. „Nová technika nám umožňuje nalézt dárce prakticky pro každého pacienta a umožní nám transplantaci i lépe načasovat,“ řekl lékař transplantační jednotky Jan Vydra. Podle něj je možné transplantaci zorganizovat během dvou až tří týdnů. „Můžeme tak transplantaci poskytnout všem, u kterých si myslíme, že jim pomůže,“ dodal.
„Tyto haploidentické transplantace začínají tvořit téměř polovinu našich dárců v porovnání s dárci nepříbuznými a očekáváme, že to procento se bude nadále zvyšovat. Takže je možné, že potřeba nepříbuzných dárců se bude postupně snižovat,“ uvedl vedoucí lékař transplantační jednotky ÚHKT Antonín Vítek.
Vhodný nepříbuzný dárce se vyhledává především v českých nebo mezinárodních registrech dárců. Podle Vítka je v registrech celosvětově asi 28 milionů dárců. ÚHKT nejčastěji získává dárce z Německa (asi v 58 procentech), poté z ČR (asi 19 procent).
ÚHKT byl založen 1. ledna 1952 jako jeden z výzkumných ústavů ministerstva zdravotnictví. Výsledky výzkumu, který se zaměřoval na transfuze, přípravu náhražek krevní plazmy a protišokových roztoků, měly sloužit především k omezení počtu obětí při válečných konfliktech. V dalších letech bylo vybudováno klinické oddělení a jednotka intenzivní péče.