Metoda asistované reprodukce funguje spolehlivě v mnoha státech světa, díky ní se neplodným párům rodí zdravé děti. „Dnešní výzkum se zabývá také problematikou mladých lidí s onkologickým nálezem, kteří projdou chemoterapií nebo ozařováním. Mohou se sice úplně uzdravit, ale jejich pohlavní buňky jsou často zničeny, a ztrácejí tak naději na zplození zdravého potomstva,“ říká primář Centra asistované reprodukce ISCARE MUDr. Milan Mrázek.
hn: Je asistovaná reprodukce bez rizika? Nemohou se tak například dědit i vady, které k neplodnosti vedly?
Pokud je neplodnost vázána na muže, tak se právě asistovanou reprodukcí přenášet mohou. Jde třeba o vrozenou vadu, takzvanou mikrodelaci krátkého raménka pohlavního Y, která je zodpovědná mimo jiné za plodnost. Pomocí asistované reprodukce lze i s tímto defektem docílit gravidity partnerky, ale pokud se narodí chlapec, může tuto abnormitu po otci zdědit, a mít tedy stejné potíže s plodností. V poslední době se u poruch plodnosti mužů tato příčina zjišťuje pomocí molekulárně genetického vyšetření, a při jejím průkazu se doporučuje dárcovství spermií. V indikovaných případech se rovněž u páru provádí genetické vyšetření včetně stanovení počtu chromozomů, a pokud se prokáže závažná odchylka, opět se doporučuje dárcovství spermií nebo vajíček. Mohu tedy říci, že metody asistované reprodukce nezvyšují incidenci geneticky podmíněných onemocnění v populaci.
hn: Která geneticky podmíněná onemocnění se v populaci vyskytují nejčastěji
Až u čtvrtiny populace lze prokázat nosičství cystické fibrózy. Vyskytuje se často u mužů, kteří trpí těžším stupněm neplodnosti. Pokud jsou muž i žena přenašeči této nemoci, musí počítat s rizikem, že se u jejich dítěte může projevit v manifestní formě. Cystická fibróza postihuje plíce a slinivku břišní, může i ohrozit život. Dítěti partnerů, kteří nositelé této nemoci nejsou, žádné zmíněné komplikace nehrozí, stejně tak, pokud je nositelem jen jeden z nich. Metoda zjišťování této skryté poruchy je ale náročná a drahá, takže se neprovádí skreening celé populace. Jde o molekulárně genetickou analýzu. Vyšetření provádíme u neplodných mužů, kteří mají vážnou poruchu spermiogeneze.
hn: Stoupá počet neplodných párů? A pokud ano, co je příčinou?
Statistiky, které jsou k dispozici uvádějí 10 - 15 procent a zdá se, že k žádnému prudkému nárůstu nedochází. Lze pouze říci, že sterilita postihuje více ekonomicky vyspělé země, takže je velmi pravděpodobné, že se na ní podílejí civilizační faktory. Jedním z nich je kouření a užívání dalších drog. Zdá se, že klesá především plodnost mužů. To lze dokumentovat i na příkladu, kdy jsme získali dárce spermií od mladých mužů z vysokých škol, ale velká část z nich pro dárcovství nebyla vhodná. Před deseti lety bylo normou čtyřicet miliónů spermií v jednom mililitru, dnes považujeme za normu dvacet miliónů. U přirozeného početí je to dostačující množství, když jsou spermie normálně pohyblivé. Pokud nejsou, je to vážná situace, která brání přirozenému početí. Při asistované reprodukci nám stačí vlastně jen jedna spermie, aby po oplození došlo k těhotenství, které skončí úspěšným porodem.
hn: V kterých situacích nepomůže ani asistovaná reprodukce a pomohlo by eventuálně v budoucnosti zvládnuté klonování?
Šlo by zřejmě o jedince, kteří nemají žádné zárodečné buňky, například by žena neměla vaječníky, nebo by tvorba vajíček byla defektní. V současné době se takové případy řeší pomocí mimotělního oplození darovaného vajíčka. Takových žen, které na tuto metodu přistoupily, je už poměrně dost. Samozřejmě dítě má pak geny dárkyně vajíčka, a nikoliv ženy, která dítě porodí. Klonování lidí se zřejmě významně nerozšíří. Výsledky klonování zvířat ukazují na mnohá rizika. Jeho použití u lidí je navíc vnímáno za eticky pochybnou záležitost, která by se dělat neměla. Na tom se shoduje laická veřejnost s velkou částí odborné veřejnosti. Budoucnost má ale tak zvané terapeutické klonování, jehož cílem je léčba dosud nevyléčitelných nemocí.
hn: Kterým směrem jde výzkum v asistované reprodukci?
Výzkum se zaměřuje především na snižování komplikací při léčbě metodami asistované reprodukce, a na obtížně řešitelné případy neplodnosti. Jedná se zejména o příčiny neplodnosti, kdy muž nemá ve spermatu žádné spermie. To může být způsobeno neprůchodností vývodných cest - chámovodů - pokud se spermie ve varlatech tvoří, nebo jestliže je tvorba spermií ve varlatech výrazně omezena. Zhruba u padesáti procent mužů lze i v těchto případech získat z varlat tkáň, v níž lze nalézt různé vývojové stupně spermií. Cílem výzkumu je vykultivovat ve zkumavce plnohodnotnou spermii. Druhým úkolem je problematika mladších lidí, u nichž se objeví nádorové onemocnění. V současné době se mohou často zcela vyléčit. Ozařováním a chemoterapií však mohou být jejich zárodečné buňky zničeny. Na světě se rozvíjí projekt, který spočívá v odebrání zárodečné tkáně u těchto lidí ještě před léčbou. Zmrazení spermií se užívá běžně. U mladých mužů, u kterých není možné spermie získat, lze zmrazit ale i část tkáně varlat stejně jako u žen část vaječníku. Tuto tkáň by pak po vyléčení pacientů bylo možné použít k získání zárodečných pohlavních buněk. Tím se otevírá cesta k tomu mít své biologicky vlastní děti i pro tyto jedince. Jeden z experimentů podporujících tento projekt byl prezentován na kongresu americké společnosti reprodukční medicíny v Torontu před dvěma roky. Ženě byla pokusně implantována část jejího vaječníku pod kůži na předloktí. Tkáň vaječníku se přihojila a po hormonální stimulaci se v něm tvořila vajíčka, která by bylo možné použít pro metody asistované reprodukce.
hn: Proč se implantovala právě pod kůži na předloktí?
Protože se jedná o zhoubné nádory, není nikdy stoprocentní jistota, že vzorek vaječníku nebude kontaminován třeba jen několika nádorovými buňkami a mohlo by tedy dojít k nové diseminaci nádoru. Je tedy výhodné sledovat jejich vývoj v tkáni, k níž je snadný přístup. Po získání zdravých vajíček pro příští početí lze zbytek této tkáně snadno odstranit. Samozřejmě, že se v podkoží musí vaječníková tkáň nejdříve přihojit. Dojde tedy k obnovení cévního zásobení tkáně vaječníku a touto cestou pak ovlivňuje hormonální léčba vývoj vajíček. Druhou možnou cestou, připomínající sci-fi, by byla implantace lidského vaječníku do zvířete. Muselo by jít o myši, které nemají funkční imunitní systém, aby se cizí tkáň mohla přihojit. Po hormonální stimulaci zvířete by se pak zárodečné lidské buňky vytvořily až do zralé formy, a obešlo by se tím riziko vnesení zhoubných buněk do organismu člověka. Experimenty v této oblasti jsou teprve v začátcích, ale přínos by mohl být úžasný.
Věra Nosková, Hospodářské noviny, 14.11.2002