Na necelých deseti stranách se zdravotní pojišťovny v materiálu Doporučení Svazu zdravotních pojišťoven k úpravám systému veřejného zdravotního pojištění v ČR snaží popsat směřování českého zdravotnictví.
PRAVOLEVÝ KLINČ
Až do nástupu Davida Ratha na post ministra zdravotnictví v roce 2005 byl resort „nezajímavý“, politicky nudný. Nesl nezasloužený punc věčného nedostatku peněz, jepičí životnosti zdravotnických ministrů, nespokojených bílých plášťů a nízké kvality péče.
Rathův nástup vedl k palácovému převratu ve Všeobecné zdravotní pojišťovně, mnoha radikálním zásahům do systému, a především k absolutní politizaci otázky Jak dál s českým zdravotnictvím? Ironií bylo, že po Rathovi přišel „pravičák“ Tomáš Julínek s naprosto odlišným konceptem.
Z resortu, v němž se každý rok hospodaří s více než dvěma sty miliardami korun, se stala žádaná nevěsta pro soukromé investory a vlastníky zdravotnických zařízení. Zdravotnictví je dnes politikum, které vyhrává volby.
Pojišťovny byly v tomto pravolevém klinči vláčeny navzdory vlastnímu osudu a během několika posledních let zažily přesmyčku od avizovaného zestátnění a sloučení do jedné až po jejich možnou privatizaci s nebývalou autonomií.
JEN NE RADIKÁLNÍ INŽENÝRSTVÍ
Současné politické tahanice neslibují zatím nic jiného než pokračování radikálních návrhů. Tomu se snaží čelit pojišťovny ve zmíněném doporučení SZP. Co navrhují instituce, kterým svěřujeme každý měsíc peníze, aby nám byla poskytnuta lékařská péče? Především varují před radikálním inženýrstvím.
„Systém je dostatečně funkční a pojišťovny spolehlivě zajišťují jeho administraci,“ komentuje materiál Lubomír Káňa, ředitel Revírní bratrské pokladny, největší regionální zdravotní pojišťovny v zemi. A dodává, že naši pojištěnci mají dostupnou péči na úrovni vyspělých evropských zemí.
Vedle nízkých provozních nákladů považují pojišťovny za velký klad růst efektivity ve využívání vybraných peněz. To se projevuje v dostupnosti nákladné péče a v používání moderních přístrojů a léků.
Všechno však v pořádku není. Vedle demografického vývoje české populace hodnotí zdravotní pojišťovny negativně slabé postavení pojištěnce v systému, nerovnoměrnost v platbách jednotlivých skupin pojištěnců, vliv zájmových skupin, nedostatek motivace nejen pojištěnců, ale i lékařů k racionálnímu chování.
Nízká cena práce ve zdravotnictví a stále vyšší průměrný věk lékařů dokreslují výčet slabin.
EVOLUCE NAMÍSTO REVOLUCE
Kam by tedy měla ukazovat střelka kompasu určujícího další vývoj českého zdravotnictví? Naznačený kurz má několik magnetických bodů. Především je to sloučení zdravotního pojištění s nemocenským a úrazovým.
„Silným tématem je vymezení standardů, které jasně určí rozsah péče hrazené ze zdravotního pojištění a nadstandardní péče,“ dodává Káňa. A doporučuje v souladu s doporučením SZP zvýšit motivaci pojištěnců. Dle ředitele Revírní bratrské pokladny se zde otvírá prostor i pro komerční připojištění.
Pojišťovny také uvažují o penalizaci rizikového chování svých klientů. Kdo kouří, holduje alkoholu a odmítá prevenci, by měl platit víc. Elektronické aukce nákupu léčiv a zdravotnické techniky mají ušetřit nemalé peníze. Se stejným záměrem navrhují pojišťovny pokračování centralizace nákladné péče do špičkových center.
Opatření je však mnohem víc a jejich společným rysem je evoluční vývoj. Žádná revoluce, ale postupný vývoj s nejširší společenskou a politickou podporou.
Autor je specialista na komunikaci ve zdravotnictví