Lékárníci zejména z malých, rodinných nebo venkovských lékáren dlouhodobě usilují o zavedení spravedlivého, jednoduchého a přehledného systému plateb lékárnám za poskytované odborné služby, který by zabránil monopolizaci lékárenského trhu na základě zpětných cenových bonusů a selektivní distribuce léčiv. Odměňování lékáren většinově maržovým systémem je za stávajícího systému regulace ceny léčivých přípravků již přežitým a nefunkčním. Systém regulace je mnohdy obcházen prostřednictvím vyplácení zpětných bonusů, díky kterým dosahují svých zisků nadnárodní firmy na úkor menších lékáren vlastněných českými lékárníky. Nadnárodní firmy nad to své zisky odvádějí jak mimo systém zdravotnictví, tak také za hranice České republiky.
Nový systém financování by vedl k zachování rozumné dostupnosti sítě lékáren a narovnání ohodnocení lékárníků na současnou úroveň ostatních zdravotníků. V tomto smyslu probíhaly několik měsíců oficiální odborné diskuse s náměstkem ministra zdravotnictví Filipem Vrubelem. Jejich výsledek je však zatím, přes řadu tvrzení ministerstva pro lékárníky přesně opačný.
Odměňování lékárníků by nemělo být závislé především na ceně léčivých přípravků, lékárník by měl být ohodnocen za odbornou dispenzaci a poskytovanou službu o zdraví pacientů a za zacházení s léčivými přípravky. Nikoliv za to, zda vydává lék, který stojí 100,- nebo 1000,- Kč. V posledních letech bylo lékárníkům státem uloženo mnoho nových povinností, které si vyžádaly nemalé investice - EET, eRecept, hlášení informací SÚKL, GDPR, v roce 2019 začne povinnost on-line ověřování pravosti léčiv při výdeji přímo před pacientem. Vše dosud bez jakékoliv kompenzace ze strany státní správy.
Ze systému úhrad za léky zůstává lékárnám pouze kolem 20 procent z koncové ceny léků a otázka jejich existence je závislá na spekulativních faktorech, jako jsou například zpětné bonusy za prodaný objem léčiv. Stát tak neposiluje dostupnost a odbornost základní péče pro pacienty, ale pouze velkoobjemový prodej a distribuci léčiv. Případné navyšování cen léčiv pak přímo vede pouze ke zvyšování zisku distribuce nebo výrobců. Současně vzrůstá monopolní způsob distribuce léčiv formou tzv. DTP kanálů, které jsou de facto skrytým kartelem mezi některými výrobci a distributory a jsou tak projevem neférové soutěže mezi lékárnami. I tímto způsobem přicházejí lékárny o významnou část příjmů, protože lékárny nemají možnost si léčiva objednat u svého distributora.
Jediný výkon, kterým je dnes lékárna placena mimo maržový systém, je signální výkon, a to v částce pouhých 13 Kč za recept /místo původních 30 Kč za položku/, kdy z této položky je odváděno 10 procent na DPH. Celkově tak od roku 2009 přišel lékárenský segment o více jak 3,2 miliardy Kč /na snížení cen léčiv rezervami a nastavením signálního výkonu na 12 Kč, který je vyplácen za recept/. V tomto nezpochybnitelném ekonomickém kontextu je zcela opodstatněný požadavek farmaceutů na minimálně přislíbené zvýšení a uhrazení práce na zmíněných zvýšených agendách pro lékárny, a to hodnotou signálního kódu ve výši 30 Kč za recept.
Lékárníci tedy nyní proto v rámci Dohodovacího řízení usilují o navýšení příjmů formou tzv. signálního výkonu (v současné době jediného způsobu, který zajistí financování odborné činnosti pouze lékárnám), které povede k alespoň pětiprocentnímu navýšení ohodnocení činnosti lékáren, což nový ministr slíbil všem zdravotnickým segmentům.
Současné předložené návrhy pojišťoven však znamenají ve skutečnosti snížení příjmů lékáren /odborný rozklad návrhu v příloze/. Dlouhodobý neměnný postoj zdravotních pojišťoven zatím neumožňuje nalezení cesty k jakémukoliv kompromisu.
Sám ministr v demisi Adam Vojtěch tak buď nemluví pravdu o tom, že se lékárníci nechtějí dohodnout, nebo dostává záměrně nepřesné informace. Lékárnická obec vede dlouhodobě věcný a odborný dialog, nicméně je evidentní, že stávající netransparentní stav výrazně zvýhodňuje určité zájmové skupiny a zatím není snaha ho změnit. Argument, že se všechny segmenty dokázaly dohodnout a jenom lékárníci ne, je na základě výše popsaných skutečností lichý.