Za hlavní cíle tohoto období bylo stanoveno:■ snížení sociálního dopadu muskuloskeletálních onemocnění na společnost a s nimi spojených finančních nákladů,■ zlepšení preventivní péče, diagnostiky a léčby těchto chorob, zavedení vzdělávacích programů pro lékaře a studenty, použití nových léků a chirurgických postupů,■ podpora výzkumu se zaměřením na prevenci a terapii,■ snaha přimět pacienty k aktivnímu přístupu k péči o své zdraví pomocí vzdělávacích kampaní a zapojení široké veřejnosti do této problematiky.
Specifickými cíli jsou:■ ztrojnásobení existujícího fondu na podporu výzkumu během období dekády,■ redukce očekávaného nárůstu osteoporotických fraktur o 25 %,■ snížení o 25 % očekávaného nárůstu kloubního poškození u onemocnění kloubů,■ snížení o 25 % očekávaného nárůstu těžce poraněných,■ redukce o 25 % očekávaného nárůstu nákladů na onemocnění páteře.
Zdá se, že cíle „Dekády“ se daří realizovat jen částečně, přestože v diagnostice a léčbě revmatických onemocnění bylo dosaženo obrovských pokroků. Cílem tohoto čísla Postgraduální medicíny je čtenáře seznámit s některými novými poznatky, které jsou pro obor zásadní a často překračují jeho hranice. Algoritmus terapie časné artritidy se velmi změnil. Změny jsou zachyceny např. v oficiálním dokumentu EULAR „Doporučení k léčbě časné revmatoidní artritidy“. V tomto dokumentu je doporučena velmi časná a intenzívní léčba chorobu modifikujícími léky (DMARDs) každé aktivní artritidy, která ještě dokonce ani nemusí splňovat diagnostická kritéria ACR (American College of Rheumatology) pro revmatoidní artritidu.
Druhou nejčastější revmatickou zánětlivou chorobou po revmatoidní artritidě je ankylozující spondylitida. Světové i domácí výzkumy ukázaly těžko přijatelný fakt, že od vzniku symptomů do stanovení diagnózy uplyne v průměru 7-9 let. K diagnostice ankylozující spondylitidy se používají klasifikační kritéria ACR navržená v New Yorku v roce 1984. Tato kritéria jsou pro diagnostiku časných forem vysloveně nevhodná. Proto jsou v současné době navrhovány nové diagnostické algoritmy, které by s přijatelnou senzitivitou a specificitou umožňovaly stanovení diagnózy časné ankylozující spondylitidy ještě v rentgenově němém stadiu.
Další dvě práce v tomto čísle dokumentují zánětlivé revmatické onemocnění jako systémové, tzn. že kromě kloubního systému jsou postiženy další, např. plíce či kardiovaskulární systém. K předčasnému rozvoji arterosklerózy může různým mechanismem přispívat jak vlastní zánětlivý proces, tak vliv léčby (např. kortikosteroidy). Účinné potlačení zánětlivé aktivity např. TNF-blokujícími léky může riziko kardiovaskulárních komplikací naopak až dvakrát snižovat.
Před dvěma roky vzrušily lékařskou veřejnost zprávy o zvýšeném výskytu infarktů myokardu po aplikaci rofekoxibu, které vyústilo ve stažení tohoto preparátu z trhu. V dalších oficiálních stanoviscích regulačních agentur byla zvýšená kardiovaskulární toxicita uznána jako class efekt všech koxibů. Některé novější studie však ukázaly vyšší výskyt kardiovaskulárních nežádoucích účinků po diklofenaku a naproxenu. Takže je možné vysvětlení, že jde o class efekt všech NSA. Celá problematika však ještě není uzavřená, jak je diskutováno v práci Š. Forejtové.
Systémové choroby pojiva jsou v tomto čísle reprezentovány antifosfolipidovým syndromem v práci C. Dostála. Akutní stavy v revmatologii jsou přehledně zpracovány v publikaci R. Bečváře. Degenerativní kloubní onemocnění postihují až 50 % populace nad 65 let. Na výzkum degenerace chrupavky u osteoartrózy jsou věnovány obrovské prostředky. Množství poznatků na molekulární úrovni sice velmi přibývá, ale zatím bohužel nemá adekvátní odraz v rozšíření terapeutického armamentária. I proto se stále diskutuje o účinnosti glukosaminu u osteoartrózy. V přehledné práci jsou diskutovány kontroverzní výsledky randomizovaných studií, metaanalýz i doporučení EULAR a ACR.
Význam moderní revmatochirurgie, která dnes nachází technické řešení pro téměř všechny klouby, dokumentuje ve své práci P. Vavřík. Revmatologie je dnes plnokrevnou medicínskou disciplínou interdisciplinárního charakteru. Její význam vzhledem k demografickému vývoji populace stoupá. Proto se diskutuje o zařazení revmatologie do 7. výzkumného programu EU do oblasti medicínských priorit.
Prof. MUDr. Karel Pavelka, DrSc.