Vlivem pokroku farmaceutického průmyslu došlo k výraznému rozšíření medikamentózních možností ovlivňujících průběh jednotlivých onemocnění. Konzervativní léčba se u některých klinických jednotek rozšířila o možnost funkčních neurochirurgických zákroků, zejména o hlubokou mozkovou stimulaci (DBS). V současné době je DBS využívána při léčbě pokročilých stadií Parkinsonovy nemoci (PN), dystonie, tremoru, ale může být použita rovněž při léčbě Touretteova syndromu, obsesivně-kompulzívního syndromu a Huntingtonovy choroby.
DBS cílená na subtalamická jádra u Parkinsonovy choroby umožní snížení dopaminergní medikace až o 50 % a vede k dlouhodobému zlepšení motorických funkcí. Je známé, že dlouhodobé užívání preparátů levodopy vede k hybným komplikacím, jako jsou fluktuace obtíží a mimovolní pohyby - dyskineze, a má za následek i psychosociální problémy včetně poruch chování (tzv. dopaminergní dysregulační syndrom). Tyto poruchy psychiky jsou však v současnosti pozorovány i po DBS a bývají považovány za „kompromis“ benefitu motorického efektu stereotaktickým zásahem. Oboustranná DBS může vyvolat dysfunkci exekutivních funkcí, charakterizovanou zejména sníženou plynulostí řeči, poruchou pozornosti, zpožděnou výbavností. U určitého procenta nemocných navozuje emocionální labilitu a téměř anekdotické jsou popisy patologického hráčství či sexuální dysinhibice. Velmi důležitý je proto výběr pacientů a vhodné načasování DBS, cílené nejen na motorické, ale i non-motorické funkce PN (neuropsychologické, psychiatrické, sociální faktory), které ovlivní výsledný efekt i adaptaci nemocných na funkční stereotaktický zákrok.
Prognózu chorob, řazených mezi neurodegenerativní a neurometabolická onemocnění, ovlivnil v posledních desetiletích i bouřlivý rozvoj neurogenetiky, který přispěl k pochopení podstaty jejich patogeneze. Molekulární diagnostika se stala kromě klinických a biochemických vyšetření základem diagnostického postupu širokého spektra neurologických onemocnění dětského i dospělého věku a vytěsňuje dříve používaná morfologická vyšetření. Pokroky klinické genetiky pronikají i do oblastí poruch iontových kanálů a nevynechávají ani onemocnění motoneuronu včetně amyotrofické laterální sklerózy. Genetické vyšetření má prioritní význam u Huntingtonovy choroby a některých dalších geneticky podmíněných extrapyramidových onemocnění. Určení nosičství Huntingtonovy choroby v její preklinické fázi je nesmírně závažné z etického hlediska. Genetické poradenství a prenatální diagnostika hrají mimořádnou úlohu u vrozených poruch metabolismu a střádavých onemocnění dětského věku a vědecký výzkum směřuje k možnostem genové terapie.
Otázkou budoucího výzkumu je i implantace specificky modifikovaných kmenových buněk. Dosavadní výsledky s běžnou populací kmenových buněk na úrovni experimentálního a preklinického výzkumu dávají předpoklad úspěchu nejen u některých extrapyramidových onemocnění - zejména Parkinsonovy a Huntingtonovy nemoci, ale i u Alzheimerovy choroby a degenerativních onemocnění motoneuronu - spinálních svalových atrofií a amyotrofické laterální sklerózy.
Soubor prací, které jsme vybrali pro Postgraduální medicínu, čtenáře seznamuje s nejzávažnějšími neurodegenerativními a neurometabolickými onemocněními a představuje přiblížení problematiky i pro lékaře jiných oborů. V přehledu je uvedena základní klinická symptomatologie a diagnostická kritéria nejzávažnějších onemocnění, současné patofyziologické poznatky i možnosti léčby a její komplikace. Pozornost je věnována aplikaci funkčních neurochirurgických metod, výsledkům neurofyziologického výzkumu, pokrokům v zobrazovacích vyšetřeních i molekulárně-genetickým nálezům. Budu ráda, když přehled přijmete i jako nabídku další spolupráce s naší klinikou.
Prof. MUDr. Soňa Nevšímalová, DrSc.