Vynikající vědci, ale velmi málo rizikového kapitálu, tak vidí profesor Václav Pačes, ředitel Ústavu molekulární genetiky, současnou českou biotechnologickou scénu.
Na jaké úrovni je biotechnologický výzkum v ČR?
Biologie je vědou, která podstatně ovlivní život lidstva v tomto století. Genomika, tj. čtení genetické informace celých organismů včetně člověka, přibližuje genetické inženýrství k praktickým aplikacím. V USA, kde panuje podnikatelský duch a obrovská pružnost a nápomocnost podnikání, toho hojně využívají. U nás se o základní výzkum mají postarat vědci a aplikace by měly rozjet firmy. K tomu ale potřebují tzv. rizikový kapitál. Takové firmy v České republice sice existují, ale rizikového kapitálu je málo. A navíc, do Evropy budeme pronikat těžko, protože je v zásadě dost nacionalistická a jednotlivé státy jsou ochranářské. Jedinou možností pro Evropu je maximální integrace.
S genetickými objevy souvisí klonování lidí. Ovlivní v budoucnu lidskou populaci?
Myslím, že to lidskou populaci neovlivní. Konec konců, přirozený způsob rozmnožování je o tolik jednodušší a zábavnější! Ale gynekologové z praxe upozorňují na to, že pokud bude technologie klonování bezpečná a zvládnutá, bude o ni zájem a společnost si nakonec její používání vynutí. Bude se snad používat v ojedinělých případech zejména ze zdravotních důvodů. Ale je třeba zásadně rozlišovat klonování ze zárodku a klonování z tělních buněk. Asistované vytvoření několika jedinců z jednoho zárodku se dnes provádí například u skotu. A sama příroda klonuje - existují jednovaječná dvojčata. Klonování lidí z tělních buněk by však bylo podle mého názoru naprosto nevhodné, protože tyto buňky nejsou primárně určeny k uchovávání dědičné informace a hromadí se v nich změny (mutace). I bez toho se dnes rodí hodně dědí s vrozenými vadami - a to většinou nelze nějak zásadně ovlivnit, vada se projeví až po narození. Ale bylo by špatné riziko ještě zvyšovat, když víme, že existuje.
Jaké problémy má český vědec oproti vědci ze západní Evropy?
Zejména je to nedostatek financí. Vláda přitom podporu vědy zvětšuje, ne že ne. Problém je v tom, že za dolar se platí 40 korun, a tak i velký grant v českých korunách nestačí, protože přístroje, literaturu a další nezbytnosti kupujeme v zahraničí. Východiskem je snad spolupráce na projektech, ve kterých můžeme nabídnout odborníky. Pokud pracují v Česku, jsou vlastně levná pracovní síla, protože jsou placeni v korunách. Takový stav ovšem musí být jen přechodný. Musíme usilovat o to, abychom byli rovnocennými partnery kolegům z Nizozemska, Finska, Rakouska a dalších evropských států.
Existuje u nás odliv mozků?
Naši lidi odcházejí do USA, ale my máme leckdy možnost získat vynikající vědce z východu. Bohužel to není tak snadné. I když by tady např. kolega z Ukrajiny za průměrný plat rád pracoval, narazí na spoustu problémů, protože je považován málem za bezdomovce. Neexistuje tady to, co je běžné v USA, tzv. doporučující dopis. Jestliže děkan fakulty nebo ředitel vědeckého ústavu napíše, že dotyčný cizinec je vědec a že o něj máme zájem, mělo by to stačit k tomu, aby získal pracovní povolení, nebyl obtěžován cizineckou policií a mohl v klidu bádat.
A budoucnost české vědy?
Já se hlavně bojím toho, aby se situace ve vědě ještě více nezbyrokratizovala. Mně se někdy zdá, že se chystají změny pro změny a pro vytvoření pašalíků pro další úředníky. Kromě toho hrozí snaha o politické ovlivnění vědeckého výzkumu. Ten musí zůstat objektivní a tedy mimo politický vliv. Nedávno jsem zaznamenal snahu jednoho poslance hrubě ovlivnit jmenování ředitele Sociologického ústavu Akademie věd. Ještě si dobře pamatuji dobu, kdy sociologie byla v ČSSR zakázána, protože je to věda zkoumající trendy ve společnosti. Nedopusťme, aby se věda stala služkou politiků!
Renáta Dalrymple