Hudební projevy jsou prakticky univerzálním znakem lidské kultury. Přestože hudba zjevně není nevyhnutelná pro holé přežití člověka, většina lidí ji hluboce vnímá. Zjevně dobře ladí s uspořádáním lidské mysli. Která část mozku, sídla mysli, však odpovídá „hudebnímu centru“? Vypadalo to, že při sledování hudby je aktivní prakticky celý mozek. Nyní se ale příslušné centrum povedlo lokalizovat přesněji.
Zasloužil se o to šestičlenný americko-belgický tým badatelů na čele s Petrem Janatou z Dartmouth College v Hanoveru (New Hampshire, USA). Při sérii pokusů s osmi hudebně zkušenými dobrovolníky využili speciální osmiminutovou skladbu člena týmu Jeffreye Birka. Využívá všech základních 24 durových a mollových tónů a odráží základní vzorce hudby Západu.
Melodie jakoby obíhala po obvodu myšleného prstence. Subjekty měly jednak odhalit porušení místní intonace, jednak odlišit tóny flétnovitého od tónů klarinetovitého nástroje. Badatelé statistickým software odlišili všeobecnou aktivaci mozku od aktivace při oběhu melodie. U všech subjektů pohyb melodie nejlépe odrážela aktivita v rostromediálním prefrontálním kortexu, oblasti mozkové kůry přímo za středem čelové kosti. Právě tato oblast zřejmě udržuje mentální mapu hudby. Propojená je se spánkovými laloky mozkové kůry, jež se podílejí na základním zpracovávání zvuků, nicméně představuje samostatné „hudební centrum“.
Tatáž oblast je klíčová pro vnímání vlastního já a vztahy mezi emocionálními a neemocionálními pocity. Zřejmě právě proto se hudba v mysli tak úzce prolíná s emocemi. Subjekty těmi samými neuronovými obvody vnímaly melodii při opakovaném poslechu mírně odlišně. Mozková mapa hudby je tudíž zjevně pohyblivá. Vysvětluje to, proč tutéž hudbu vnímáme různě podle situace.
Zdeněk Urban, Hospodářské noviny, 19.12.2002
Autor je publicista