Nemocní mohou jásat, zato profesionální etici i zmatená veřejnost budou moci přemýšlet o další zapeklité etické otázce týkající se embryonálních kmenových buněk.
Výzkumníci z Chicaga nyní vyzkoušeli postup, jak se dají vytvořit nikoli z lidského zárodku, ale spojením „starých“ zárodečných buněk s jakýmikoliv buňkami pacienta. Zatímco vědci se teď ptají - „je to opravdu možné?“, etici budou zkoumat - „je to tak správné?“.
Výzkum, který dnes bez nadsázky aspiruje na Nobelovu cenu, není každému srozumitelný. A právě mezi těmi, kdo věci vůbec nerozumějí, má nejvíc zanícených odpůrců.
Pro ně je všechno smotáno v jednom balíčku s nálepkou „klonování a zabíjení lidských zárodků“. Bude tedy vhodné změť často špatně pochopených informací trochu rozmotat a objasnit, o co opravdu jde. Ani nejnovější školní učebnice to ještě nevysvětlují, protože vývoj postupuje příliš rychle.
„Opravářské buňky“
Začněme základním pojmem „kmenové buňky“. To jsou buňky, které mají schopnost proměnit se v jiné buňky lidského těla. Proto vědci doufají, že jimi dokážou opravovat ochrnutým lidem poškozenou míchu, cukrovkářům slinivku břišní, pacientům po infarktu srdeční tkáň a podobně.
Pokusy na laboratorních zvířatech jsou velmi slibné. U lidí samozřejmě ještě nikdo nemůže zaručit, že to bude fungovat, nicméně vědci jsou optimističtí. Kmenové buňky se dají najít v dospělém těle, například v kostní dřeni. Zdá se však, že ty „nejlepší“ jsou v embryu.
Vědci je tedy berou z lidských zárodků, které zbyly na klinikách pro umělé oplodnění. Při tomto, dnes už vcelku běžném postupu lékaři oplodňují ženská vajíčka spermatem partnera.
Část vzniklých embryí implantují budoucí matce, ostatní embrya uloží do mrazivého tekutého dusíku, kde čekají, jestli jich bude ještě zapotřebí. Když se těhotenství povede a žena porodí, o další zárodky obvykle nemá zájem.
Vědci však mohou, po souhlasu potenciálních „rodičů“, z těchto nechtěných zárodků odebrat kmenové buňky pro další výzkum. Odpůrci křičí, že to je ničení lidských životů, protože embryo je budoucí člověk.
A to přesto, že je staré jen několik dnů, dobře viditelné pouze pod mikroskopem a tvoří je shluk asi dvou set buněk. Vědci střízlivě namítají, že zárodek by musel být implantován ženě, aby se z něj mohlo narodit dítě. Když jej „rodiče“ nechtějí, lékaři zárodek po čase - v České republice po deseti letech - stejně zničí.
„Odběr kmenových buněk z takového zárodku mi připadá stejný jako odebrání orgánu pro transplantaci od pacienta, který už nežije, ale může takto zachránit jiný život,“ říká Eva Syková, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd v Praze. Profesorka Syková vede výzkumný projekt, v jehož rámci i čeští vědci získali kmenové buňky z nepotřebných a poškozených lidských embryí.
Staré linie jsou povolené
Odebírání kmenových buněk z nepotřebných lidských zárodků prošlo pozoruhodným vývojem ve Spojených státech, tedy ve vědecké velmoci, která by byla schopna posunovat bádání nejrychleji kupředu.
Prezident George W. Bush před čtyřmi lety rozhodl, že tento výzkum nesmí být podporován z federálních peněz. Americká pravidla však dovolují, aby výzkumníci dál využívali kmenové buňky odebrané ze zárodků v minulosti.
Tyto buňky vědci kultivují v živném roztoku a nechávají je dělit - tedy množit. Není však jisté, jestli buňky při tomto množení postupně neztratí své fantastické schopnosti.
Navíc se ukazuje, že lidské kmenové buňky se dělí na linie, podobně jako se krev rozděluje do krevních skupin. Badatelé ještě s jistotou nevědí, kolik linií kmenových buněk existuje. Předpokládají, že to poznají v průběhu dalších výzkumů.
A přitom se i dozvědí, jaké kmenové buňky se budou kterým pacientům nejlépe hodit a nejsnáze je jejich imunitní systém přijme - tak jako to už dnes vědí při transfúzi krve. I proto badatelé potřebují mít buňky z dalších zárodků, nevystačí se „starými“ liniemi.
Americkým výzkumníkům nedávno zasvitla nová naděje. Sněmovna reprezentantů amerického Kongresu schválila zákon, který odebírání kmenových buněk z nových zárodků zase povoluje. Zákon ještě musí schválit Senát. Prezident Bush však hrozí, že jej v tom případě bude vetovat.
Ve hře je klonování
Zatímco zákonodárci se přou, vědci bádají dál. Dnes lékaři předpokládají, že když budou transplantovat kmenové buňky pacientům, budou muset odmítavou imunitní reakci léčeného organismu uměle potlačovat pomocí léků. Tak, jak se to dělá při transplantacích.
Řešení vidí výzkumníci v postupu původně nazývaném terapeutické klonování. To je povoleno například v Jižní Koreji, Británii, Japonsku či Belgii. V Česku je má připravovaný zákon zakázat.
Pojem „léčebné“ klonování má vyjádřit, že cílem není narození klonovaného člověka. Jde o to, že vědci vezmou buňku z těla pacienta, vyjmou z ní jádro a přenesou je mikroinjekcí na místo jádra buňky ženského vajíčka.
Když se to povede, vajíčko se začne vyvíjet, jako by bylo oplozeno. Vznikne zárodek, z něhož lékaři získají kmenové buňky přesně odpovídající organismu pacienta, takže je jeho imunitní systém neodmítne.
Protože slovo „klonování“ je pro veřejnost strašákem samo o sobě, začínají výzkumníci raději používat pro tento postup slovní spojení „přenos jader“.
Nehrajme si teď se slovíčky a zůstaňme u zaběhnuté terminologie.
Jisté je, že takto získané, klonované embryo má kmenové buňky nejvhodnější pro daného pacienta, protože vznikly přímo z jádra pacientovy buňky. Nejdále se v tomto postupu dostal jihokorejský tým, který vede Woo Suk Hwang z Národní univerzity v Soulu.
Jejich nejnovější výsledky překvapily vědecký svět. Jihokorejští badatelé získali jedenáct linií kmenových buněk a potřebovali k tomu pouze 185 ženských vajíček darovaných osmnácti dobrovolnicemi.
Takovou „účinnost“ nečekali ani autoři tohoto výzkumu. Zatím totiž byly při klonování zapotřebí stovky vajíček na vytvoření jediného embrya. A co více, jihokorejští výzkumníci použili pro klonování jádra buněk jedenácti skutečně nemocných lidí po úrazu páteře, s cukrovkou a poruchou imunity.
Stojí tedy už jen krůček od klíčového zjištění, zda opravdu půjde takto léčit lidské pacienty. Zatím to vědci mají ověřené jen z pokusů na zvířatech, jimž úspěšně opravovali poškozenou míchu a vnitřní orgány.
Překvapení z Chicaga
A v této chvíli zveřejnili ještě překvapivější výsledky další výzkumníci, tentokrát z Chicaga. Zdejší Ústav reprodukční genetiky založil badatel ruského původu Jurij Verlinskij.
Výzkumníci zde vymysleli postup, jak by šlo získat embryonální kmenové buňky pro konkrétní pacienty, aniž by se museli uchylovat ke klonování. Metoda je to docela nečekaná.
Badatelé vzali embryonální kmenové buňky odebrané ze zárodku už v minulosti, takže se na ně nevztahuje pozdější Bushův zákaz. Z těchto buněk odstranili jádra v centrifuze. To se obvykle dělá tak, že se buňka přilepí k podložce, ta se prudce otáčí, takže těžší jádro „vylétne“ z buněčného obalu.
Zbylé „obaly“ pak Verlinskij spojil s běžnými lidskými buňkami. Detailní popis Verlinskij zatím tají, koneckonců nejde „pouze“ o Nobelovu cenu, ale už i o přístup k mnohamiliardovému terapeutickému trhu.
Metodu si patentoval, ale tvrdí, že nechce jiným bránit ve stejných pokusech. „Neudělal jsem to proto, abych po vás chtěl nějaké peníze, ale aby nikdo jiný nemohl chtít peníze po mně,“ řekl na odborné konferenci v Londýně.
Nicméně, jak prozrazuje, svým postupem získal buňky, které nazval „stembridy“. V nich je jádro z dospělé buňky obklopeno „obalem“ (cytoplasmou) z kmenové buňky.
Verlinskij tvrdí, že cytoplasma z kmenové buňky svým vlivem „přeprogramuje“ vložené jádro (obsahující DNA potenciálního pacienta), takže stembridy pak budou mít stejné léčebné vlastnosti jako embryonální kmenové buňky. A pacientův imunitní systém je neodmítne.
Aby dokázal, že opravdu vznikají buňky pro pacienty, spojil mužské dospělé buňky s ženskými embryonálními buňkami. Výsledné stembridy byly mužské, oznámil Verlinskij v Londýně.
A opravdu vykazovaly vlastnosti kmenových buněk, včetně toho, že se dokázaly přetvářet na nervové buňky a buňky srdeční tkáně. V této chvíli musí tento postup ověřit další vědci.
První reakce jsou zdrženlivé, založené však spíše na nevíře: „Přece to nemůže být takhle jednoduché,“ shrnula všeobecný dojem Marilyn Monková z londýnského Ústavu pro dětské zdraví pro časopis New Scientist.
Pokud se však potvrdí, že Verlinského metoda funguje, budou mít lékaři k dispozici poměrně jednoduchý postup, jak získat léčebné buňky vhodné přesně pro konkrétního pacienta, aniž by je museli klonovat.
Také odpůrci výzkumu na lidských zárodcích by teoreticky mohli ubrat na kritice. Pokud je tedy uchlácholí fakt, že Verlinskij používá jen buňky z embryí, která byla zničena už před několika lety, ale nepracuje s žádnými novými lidskými zárodky.
Jisté ovšem je, že výzkumníci v zemích, kde to je povoleno, budou dál zkoumat buňky ze zárodků, a to i těch klonovaných. Přinejmenším do chvíle, než se ukáže, jestli jsou stembridy opravdu tak dobré pro léčení jako embryonální kmenové buňky.
Profesor Woo Suk Hwang z Národní univerzity v Soulu je vedoucím týmu, který klonováním úspěšně vytváří lidské zárodky, jejichž buňky mohou léčit lidi. Po oznámení jeho posledních výsledků mu jihokorejská vláda dala na výzkum další milión dolarů. V minulosti již na své bádání dostal 26 miliónů dolarů ze státních fondů.
Josef Tuček, Hospodářské noviny