Co je vestibulární syndrom?
Vestibulární syndrom je jedním z onemocnění projevujících se závratěmi, které za svůj život zažije více než 40 % lidí. Nejčastěji se závratě objevují u starších osob, ale běžně postihují i mladší osoby. Příčinou vestibulárního syndromu je porucha vestibulárního aparátu, což je smyslový orgán umístěný v labyrintu vnitřního ucha, jehož základní funkcí je udržení zrakové ostrosti, rovnováhy při chůzi a stability vzpřímeného postavení.
Vestibulární syndrom se může objevit ve dvou podobách. V prvním případě se jedná o centrální vestibulární syndrom, který je provázen mírnější trvalou závratí, v případě druhém hovoříme o periferním vestibulárním syndromu, jenž je závislý na poloze hlavy a těla a bývá nejčastějším projevem postižení vestibulárního aparátu.
Periferní vestibulární syndrom
S periferním vestibulárním syndromem se můžeme setkat také pod názvem ušní nebo vestibulární závrať, jelikož nejčastější příčinou bývá právě porucha receptoru ve vnitřním uchu. Tento typ syndromu je označován jako harmonický, neboť intenzita subjektivních obtíží odpovídá objektivním příznakům. Příčinou může být i onemocnění vestibulárního nervu, který propojuje receptor s vestibulárními jádry v mozkovém kmeni.
Projevy periferního vestibulárního syndromu
Periferní vestibulární syndrom se nejčastěji projevuje při konkrétních polohách a pohybech hlavy nebo těla formou závratě otáčivé povahy projevující se zhruba po dobu jedné minuty. Závrať způsobují krystalky uhličitanu vápenatého, které se uvolní z blanitého hlemýždě a následně se zachytí v labyrintu, což vede k podráždění smyslových buněk. Tyto smyslové buňky poté vyšlou do mozku chybné informace o poloze, které neodpovídají optickému vnímání reality.
Jaké má periferní vestibulární syndrom příznaky?
- Závrať rotačního charakteru
- Záškuby očí vertikálního charakteru
- Náklon hlavy ke straně
- Tah těla k jedné straně
- Studený pot
- Zblednutí
- Zvracení
Centrální vestibulární syndrom
Centrální vestibulární syndrom není závislý na pohybech těla a hlavy a projevuje se trvale, nicméně na rozdíl od periferního vestibulárního syndromu je projev závratí nevýrazný. Tento typ syndromu je označován jako dysharmonický, jelikož při něm dochází k nesouladu mezi intenzitou subjektivních potíží a objektivními příznaky.
Jaké má centrální vestibulární syndrom příznaky?
- Úklon hlavy
- Rotace očí ve směru náklonu
- Vertikální rozbíhavost očí
Co způsobuje vestibulární syndrom?
Syndrom bývá nejčastěji způsoben nedostatečným prokrvováním, které mohou mít na svědomí poruchy krevního oběhu. Původcem mohou být také častěji užívané léky, jako například Aspirin, obsahující kyselinu acetylsalicylovou nebo streptomycin.
Vestibulární syndrom může způsobit zároveň infekce virového či bakteriálního charakteru, není však vyloučená ani příčina vycházející z mozkového kmene, mozkového nervu nebo mozečku. K dalším příčinám řadíme následující:
- Vestibulární neurotida
- Maniérova choroba
- Traumatické postižení
- Nádory
Diagnostika vestibulárního syndromu
Při vyšetření lékař pátrá zejména po charakteru závratí, z toho důvodu sleduje, zda dochází k poruchám rovnováhy, dále se soustředí na doprovodné sluchové příznaky, na vystření oční hybnosti, rozostření zraku a rozkmitání obrazu. Dále lékař zjišťuje, zda dochází k závratím v závislosti na změně polohy.
Pro diagnostiku periferního vestibulárního syndromu se provádí tzv. Hautanova zkouška, při které sedíte, máte zavřené oči a ruce v předpažení. Pokud trpíte tímto onemocněním, na straně poškozeného aparátu se vaše ruka bude vychylovat do strany.
Co vám říká pojem vestibulární syndrom?
Léčba vestibulárního syndromu
Pokud vás opakovaně trápí závratě, je nutné vyhledat lékařskou pomoc, při neléčení nemoci by se vám mohlo nejen přitížit, ale může také dojít k nechtěnému úrazu. Následná léčba se odvíjí od příčiny onemocnění, pokud je původem infekce, s největší pravděpodobností se budete léčit antibiotiky. V případě nádoru je ovšem nutná operace. Součástí léčby bývá také rehabilitace, při které je potřeba rozlišit, zda se jedná o akutní stádium nemoci nebo o stádium kompenzace.
Terapie při akutní fázi onemocnění se soustředí na postavení se do vertikální polohy, tedy na nohy, a fixaci očí nejprve na statický a následně na pohyblivý cíl. Cílem je zlepšení stability ve stoje a při chůzi. V případě kompenzační fáze se učí pacient fixovat oči na cíl a přitom pohybovat hlavou v různých směrech, přičemž rychlost pohyblivosti se postupně zvyšuje. Cílem této terapie je dosáhnout jasného a nerozostřeného obrazu.
Zdroj: wikiskripta.eu, internimedicina.cz
