Upřesnit obsah pojmu biologická léčba neuměla také pětina dotázaných lékařů a čtvrtina zákonodárců zabývajících se zdravotnictvím. Novinářům to řekl výkonný ředitel AIFP Jakub Dvořáček.
Biologická léčba, přesněji zvaná cílená, umožňuje léčbu šitou na míru konkrétního pacienta a dané fáze nemoci. Název biologická vychází z toho, že léky jsou vyráběny s pomocí živých organismů. Často jsou jedinou nadějí pro pacienty s rakovinou či roztroušenou sklerózou.
Překážkou pro rozšíření této léčby je nedostatek financí. Biologická léčiva by podle asociace měl dostat každý, kdo je potřebuje. Za omezení považuje to, že biologické léky jsou jen ve specializovaných centrech.
Mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) Oldřich Tichý ČTK řekl, že centrům VZP dává zvláštní smlouvu, aby zajistila kvalitní péči všem, kdo ji potřebují. „Požadavek na indikaci biologické léčby mimo centra považujeme proto za zcela neopodstatněný. I v současné době je k dispozici všem našim klientům, ročně za ni vydá VZP bezmála sedm miliard korun,“ uvedl.
Podle předsedy sněmovního zdravotního výboru a člena správní rady VZP profesora Rostislava Vyzuly je třeba o biologické léčbě začít celospolečenskou debatu. V onkologii se užívá od roku 2000, a zatímco dřív umírali pacienti během několik týdnů, teď přežívají roky. Biologická léčba převede rakovinu do chronické fáze, rakovinu prsu může zcela vyléčit.
V průzkumu z loňského října odpovídalo 1006 laiků, 706 lékařů a 26 politiků. Podle politiků a lékařů by měla být zavedena v Česku speciální legislativa nebo regulace pro biologické léky kvůli jejich specifické charakteristice, odlišné od klasických léků. Nejsou ze své molekulární podstaty totožné, takže je nelze navzájem zaměňovat jako klasické léky se shodnou účinnou látkou.
Legislativní kroky k upřesnění regulace biologické léčby nyní zavádějí Německo, Británie, Švédsko či Rakousko. „Řada evropských zemí už má jasně vymezený prostor pro uplatnění biologické léčby v praxi a nevnímá ji kvůli její finanční náročnosti jen jako zátěž pro zdravotní systém. Je potřeba se zaměřit na léčebné výsledky a úspory, které zdravotnickému i sociálnímu systému přináší v případě výrazného zlepšení zdravotního stavu pacienta, který se například může vrátit do zaměstnání a nevyžaduje nákladnou zdravotní péči,“ řekl Vyzula.