Názor čtenáře Zdraví.Euro.cz
V okrese Jeseník žiji od roku 1945 a po studiích stomatologie jsem se vrátil a pracoval v jeho nejzapadlejších obcích. Těsně před důchodovým věkem se mi po infarktu podařilo prodat ordinaci a nyní v ní už jen krátce budu pracovat jako zaměstnanec na krátký pracovní úvazek. Myslím, že mohu nezaujatým pohledem nastupujícího moudrého stáří, než skončí stařeckou senilitou, posoudit změny, které se zde udály.
Umístěnky přispěly ke stabilizaci lékařů
Komunisty jsem nikdy neměl rád a politicky jsem se neangažoval. Přesto ale musím ocenit jejich zdravotní politiku pro tuto oblast. Při éře umístěnek v 50. letech se zvýšila úroveň jediné střední školy v Jeseníku natolik, že vybraní studenti byli schopni úspěšně absolvovat přijímací zkoušky na lékařské fakulty, na kterých byli přednostně přijímáni.
Finanční otázka studia se při tehdejší skromnosti a nízkých životních nákladech, podporovaných často stipendii, dala bez potíží zvládnout. Většina zdejších studentů absolvovala a většina z této většiny se vracela zpět na Jesenicko, kde měli rodinné zázemí a kde byli očekáváni.
Proto po éře umístěnek přispěli ke stabilizaci zdejších lékařů, která byla podporována pohraničními příplatky k platu a přednostním přidělením „startovního“bytu, často v nově postavených panelových domech střediskových obcí. Sám jsem na sociální stipendium vystudoval tehdejší SVVŠ a na krajské stipendium lékařskou fakultu. Život a postavení zaměstnance Ústavů národního zdraví už mnozí z vás zažili na vlastní kůži, to už je o něčem jiném.
V novém režimu nám svitla velká naděje na svobodný výkon a spravedlivé finanční ohodnocení našeho povolání. Ale někdo byl chytřejší a tak jsme se stali smluvními partnery zdravotních pojišťoven. Nic jiného nám v podstatě také nezbývalo. Dále už je to jen o číslech.
Naše nestátní zdravotnické zařízení je číslo, pacient je číslo a zdravotní výkon ohodnocený v korunách jsou rovněž čísla. Kdo těch čísel pojišťovně vykáže nejvíce, dostane nejvíc peněz.
Většině lékařů naštěstí není pojem „kvalita ošetření“ cizí a naštěstí ví, že pacient je také člověk. Jenže zde těch lékařů ubývá a stát se lékařem základní péče coby smluvní partner zdravotních pojišťoven není pro mladé lidi perspektivní kariérou.
V současnosti přijímají lékařské fakulty nové studenty alibisticky podle výsledků testů, které nejlépe zvládají studenti místních středních škol, které však po promoci nikdo nedonutí jít pracovat na odlehlý venkov.
Drsný život v pohraničí
Ostatně nic dobrého je tady nečeká. Venkovské paneláky svou vybydleností a sociálním složením nájemníků nahrazují pastoušky začátku 20.století, kam jsou odkládáni lidé, kteří se nemohou postarat o vlastní bydlení a určitě by nebyly vhodným startovním bytem pro lékaře. Pronájem domku nepřipadá v úvahu.
Špatný stav silnic, zimní kalamity a vysoké životní náklady zahrnující cestu za kulturou, nákupy a dojíždění dětí do škol spolu s vysokými náklady na získání bodu při povinném kreditním systému dalšího vzdělávání odradí „soukromé“ lékaře se zde usadit.
Na vesnicích se nyní leccos dotuje, jen na zdravotnictví se zapomnělo. Lidé zde však bydlí, platí daně spolu se zdravotním pojištěním a lékaře zde potřebují.
Možná se lékař usadí v okresním městě a bude dojíždět, nebude mít už tak těsný kontakt se svými pacienty a navíc náklady na cestu do práce si nemůže odečíst z daní, takže bude finančně i časově znevýhodněn oproti kolegům kteří mají ordinaci v místě bydliště.
Budoucnost vidím v tom, že zde lékaři jednou budou pracovat na smlouvy jako dobře placení zaměstnanci v ordinacích vlastněných buď Všeobecnou zdravotní pojišťovnou nebo krajským úřadem a k dispozici budou mít vyhovující služební dům s ordinací a zahradou. Do současné reformy zdravotnictví nevkládám velké naděje.
Zdravotnictví mi v současné době připomíná zchátralý dům a ministr Julínek začíná něco dělat s fasádou a nebere zřetel na skutečnost, že má dům děravou střechu a podmáčené základy. Ta střecha je také postavení „soukromých“ lékařů základní péče.
Buď ať jsou jim v rámci záchrany zdravotního systému před zhroucením podle potřeby vyvlastněny jejich ordinace a stát ať z nich udělá dobře placené zaměstnance, nebo ať je vzato na vědomí, že vedle příjmu mají také náklady a hlavně ať mají možnost své praxe v neatraktivních oblastech také jednou někomu prodat.
MUDr. František Hastík, obec Žulová