Praha -
Za svou dvacetiletou praxi jsem viděl mnoho lidí, kteří přes vysoké dávky analgetik a veškerou zdravotnickou péči strašlivě trpěli. A chtěli své trápení ukončit. Seznámil jsem se s nizozemským zákonem o eutanazii a pokud by se použila za podmínek, které jsou v něm dány - včetně několika stupňů kontrol, souhlasil bych s ní.
hn: Setkal jste se během své praxe s žádostí o ukončení života?
Byl jsem přitom, když o to pacient žádal. Jindy si zase příbuzní přáli zastavit utrpení nemocného.
hn: Vyhověli jim lékaři?
Samozřejmě že ne. Eutanazie není v Česku legální. Platí, že lékař má povinnost poskytovat takovou péči, která odpovídá danému stavu pacienta. Jsou ale těžce nemocní lidé s devastujícími nádory. Neslyší, nevidí, svíjejí se v křečích, nemohou přijímat potravu. Ve chvílích procitnutí z morfiového opojení však přemýšlejí. A jejich jediným přáním je nezvratný proces ukončit.
hn: Někteří odborníci tvrdí, že v podstatě neexistují stavy bolesti, které nelze ovlivnit. Pacient v konečném stadiu zhoubné nemoci může zemřít tak, že nevnímá bolest.
Neviděl bych to tak jednoznačně. Jedním z důvodů, které nakonec přispějí k tomu, že nemoc pacienta zcela zdevastovaného nádorem zdolá, mohou paradoxně být i vysoké dávky morfinu.
(ika), Hospodářské noviny, 23.5.2002