Komplikace přicházející po chřipce činí z tohoto zdánlivě banálního onemocnění skrytého vraha. Původce influenzy neboli chřipky má některé zvláštnosti, které umožňují vyvolávat u lidí každoroční epidemie a opakující se celosvětové pandemie. Právě nyní je vhodná doba nechat se proti chřipce očkovat.
Dědičný zápis chřipkového viru je rozčleněn do osmi segmentů ribonukleové kyseliny (RNA), což usnadňuje rychlé změny jejího složení a výměny mezi různými kmeny viru různých živočišných hostitelů. Virus chřipky je kulovitý nebo válcovitý, velký asi jednu desetitisícinu milimetru.
V obalu viru jsou uloženy dva proteiny významné pro vznik chřipky. Jsou to hemaglutinin (H) a neuraminidáza (N). Název hemaglutininu pochází od jeho schopnosti aglutinovat čili srážet červené krvinky. Hemaglutinin zajišťuje chřipkovému viru přichycení k napadené buňce. Mutace této bílkoviny jsou odpovědné za malý nebo velký posun chemického složení. Proti změněnému hemaglutininu nejsou již účinné protilátky, které vznikly proti původnímu hemaglutininu, a proto malá změna vede k epidemii a velká změna k pandemii chřipkového onemocnění. Jednotlivé velké změny se týkají pouze chřipkového viru A a označují se H1, H2, H3.
Druhý protein obalu chřipkového viru neuraminidáza je enzym, který rozkládá hlen dýchacích cest a usnadňuje uvolnění virů z napadené buňky. Ten podléhá také změnám, které jsou označovány podobně N1, N2 atd.
Pandemie španělské chřipky zahubila těsně po první světové válce v roce 1919 více lidí, než jich zahynulo na všech světových bojištích. Po ní následovaly ve dvacátém století čtyři další pandemie. Španělská chřipka byla označena podle složení hemaglutininu a neuraminidázy H1N1 a jednalo se o prasečí virus. V roce 1947 to byl opět virus H1N1, v roce 1957 se rozšířila asijská chřipka H2N2, roku 1968 chřipka Hongkong H3N2 a roku 1977 opět H1N1.
Chřipka také postihuje většinu ptáků a savců. Velká hustota obyvatelstva v Číně a těsná blízkost lidí, prasat a kachen jsou velkou biologickou dílnou, v níž dochází k výměně genetického materiálu mezi jednotlivými kmeny chřipky, a v níž vznikají nové kmeny vyvolávající celosvětové epidemie tohoto onemocnění. Aby byly chřipkové vakcíny účinné, musí být namířeny proti očekávanému kmeni viru. Proto se sestavují z více kmenů, o nichž se předpokládá průnik do lidské populace. Pro letošní rok je vakcína již vyrobena a právě v těchto dnech je nejlepší se nechat očkovat.
Po vdechnutí kapénkového aerosolu viry chřipky infikují nejdříve horní cesty dýchací. Aby se tu uchytily, musí nejdříve napadnout a potom zabít výstelku těchto cest. Buňky sekretující ochranný hlen jsou totiž vybavené miniaturními řasinkami, které hlen, jenž obsahuje bakterie, viry a škodlivé prachové částice, vyhánějí do hrtanu, odkud je vykašlán. Jelikož proud hlenu stoupá většinu času nahoru proti gravitaci, nazývá se tento důmyslný aparát řasinkový eskalátor.
Proniknutí virů napomáhá neuraminidáza, která štěpí jednu ze složek hlenu kyselinu sialovou, a tak odkrývá povrch buněk, které jsou hlenem pokryty. Pokud virus pronikne až do dolních cest dýchacích, způsobí odloupání buněk, které kryjí průdušky a plicní sklípky a vyvolá zánět plic - pneumónii. Ta je vyvolána buď čistou virovou infekcí, nebo - a to mnohem častěji - se k ní při poškození výstelky přidruží druhotné bakteriální infekce. Virus chřipky se může také objevit v krvi, ale málokdy napadá jiné tkáně než plíce.
Mnoho počínajících příznaků chřipky je vyvoláno vyplavením ochranné látky zvané interferon a dalších zánětových molekul z aktivovaných imunitních buněk. Mezi příznaky patří horečka, nevolnost, bolesti svalů a hlavy. Ovšem ani střevní chřipka, ani mnoho dalších onemocnění dýchacího traktu nemají s touto nemocí nic společného a zahrnují více různých infekcí. Pro správné vyhodnocení epidemie chřipky musí být tedy vykultivován kmen viru a musí být stanoveny protilátky proti němu.
Průběh chřipky závisí na stavu napadené osoby. Normálně vymizí choroba sama. Obnova poškozených cest dýchacích začíná už za tři dny, může však trvat celý měsíc. Horší průběh je pozorován u kuřáků, lidí se sníženou imunitou, těhotných žen a lidí se srdečním a plicním onemocněním. Inkubace chřipky se pohybuje od jednoho dne do čtyř dnů a nemoc trvá nejčastěji jeden až dva týdny, pokud nenastanou komplikace.
Těmi jsou nejčastěji bakteriální zánět plic vyvolaný například pneumokoky, stafylokoky nebo hemofilem. V těchto případech je vykašláváno hojné a hnisavé sputum. Dalšími komplikacemi může být svalový zánět u dětí nebo vzácně i mozkový zánět, který se může objevit za dva až tři týdny po uzdravení. U dětí se může vzácně vyskytnout těžká komplikace zvaná Reyův syndrom - zánět mozku provázený poruchou jater, při němž úmrtnost dosahuje až třetiny nemocných. Komplikace chřipky tak činí z tohoto zdánlivě banálního onemocnění skrytého vraha.
Proto je nesmírně důležitá konzultace s lékařem, běžný aspirin totiž u chřipky zvyšuje nebezpečí vzniku nežádoucích komplikací. Očkování je doporučováno preventivně starým lidem a lidem s plicní a srdeční chorobou, kteří jsou nejvíce ohroženi. V prvním dnu chřipky mohou být nápomocná antihistaminika přinášející úlevu a antivirové léky obsahující amantadin a rimantadin, které zabraňují svlékání obalu viru v první fázi infekce. Jakmile se však rozběhne zánětlivá odpověď nemocného, zásah proti viru již není účinný a lékař musí bránit jen následným projevům poškození organismu.
Chřipka zabila již příliš mnoho lidí, než aby ji vědci a lékaři mohli ponechat jejímu vlastnímu vývoji. Virus je proto neustále monitorován tisíci virologickými laboratořemi po celém světě a zdravotníci jsou rozhodnuti předejít opakování strašlivého řádění chřipky na počátku dvacátého století.
Ilja Trebichavský, Hospodářské noviny, 10.10.2002
Autor je imunolog, pracuje v Mikrobiologickém ústavu AV ČR