Od roku 1996 se Jaroslava Boháčová z Borovna na Plzeňsku marně snaží od lékařů dozvědět, proč zemřel její manžel. Nepomohl jí zatím žádný úřad, na který se kvůli tomu obrátila. Její spor bude dnes řešit dokonce vláda.
Pan Boháč zemřel v plzeňské fakultní nemocnici tři dny po operaci žlučníku. Vdova je přesvědčena, že pochybili lékaři, ale úřady i zdravotníci jí odmítají říci, jak smrt jejího muže posoudila znalecká komise. „Chci jen znát pravdu. Mám už asi deset kilo dopisů s různými úřady a pořád nevím nic,“ říká Jaroslava Boháčová.
Iniciativa ombudsmana
Případ se do vlády dostal na podnět veřejného ochránce práv Otakara Motejla, na kterého se vdova obrátila. I jemu totiž odmítlo Ministerstvo zdravotnictví podat k případu přesnější informace.
Ombudsman Motejl chce od vlády vědět, jaký k tomu mělo ministerstvo důvod. Už potřetí využil ve své funkci nejtvrdších postupů, které mu umožňuje zákon - případ zveřejnil a požádal vládu, aby spor rozhodla. Má podporu i místopředsedy kabinetu Petra Mareše.
Zároveň žádá, aby vláda uložila ministryni zdravotnictví Marii Součkové respektovat práva pacientů i pozůstalých.
„Napadáme nesoučinnost ministerstva vůči nám,“ uvedla zástupkyně ombudsmana Anna Šabatová. „Pokud nebudeme mít všechny podklady, nemůžeme prošetřit, jestli ministerstvo při vyřizování stížnosti paní Boháčové neporušilo zákon,“ doplnila.
„Nejprve nám ministerstvo odmítlo zaslat cokoli. Po opakované urgenci sice slíbilo, že všechno dostaneme, ale přišla jen část spisu.“ právnička kanceláře ombudsmana Eva Hodaňová |
Ministerstvo zdravotnictví se odvolává na zákon, podle kterého nemůžou pozůstalí do zdravotnické dokumentace zemřelého ani nahlédnout. Stejně argumentuje v případě ombudsmana. „Ani ten není mezi vyjmenovanými osobami, kterým mohou být zdravotnické dokumenty zpřístupněny,“ řekl mluvčí ministerstva Mário Böhme.
Zákon však vznikl ještě před tím, než byl v Česku ustaven Úřad veřejného ochránce práv, a tak ombudsman v něm ani jmenován být nemůže.
„V připravované právní úpravě už na to pamatujeme. Stavíme se i za to, že by dokumentace měla být zpřístupněna i pozůstalým,“ zdůrazňuje nyní Böhme.
Motejl ale tvrdí, že nežádal zdravotnickou dokumentaci a citlivé údaje o pacientovi, ale pouze informace o tom, jak ministerstvo stížnost manželky zesnulého řeší.
Letos v lednu v podobném případu už dala vláda ombudsmanovi za pravdu. Motejl míní, že mají lidé právo znát přesnou příčinu smrti svých blízkých. Občanský zákoník ukládá pozůstalým, aby usilovali o ochranu osobnosti zesnulého, měli by mít proto o něm informace.
„Při vyšetření se lékaři ptají pacientů na zdravotní obtíže či příčiny úmrtí jejich blízkých, což jim pomáhá lépe určit diagnózu i léčbu. Žena by proto měla být informována už kvůli ochraně vlastního zdraví,“ řekl Motejl agentuře ČTK.
Adéla Čtvrtečková, Iva Šářecová, Hospodářské noviny, 1. 10. 2003