PREZIDENT ČESKÉ LÉKAŘSKÉ KOMORY MILAN KUBEK:
Lékařská komora koordinuje odpor proti úhradové vyhlášce ministra Hegera, proč?
Ministerstvo přichází s vyhláškou, která nejenom snižuje příjmy soukromých lékařských praxí minimálně o 2 %, nemocnic akutní péče o 5 % a následné péče o 10 %, ale zároveň zavádí tzv. nulovou toleranci na překročení nákladů za léky, které jsou však i díky nečinnosti ministerstva stále dražší. To znamená, že léky a vyšetření, jejichž ceny se nevejdou do dva roky starých limitů, zaplatí lékař pacientovi ze svého.
Není to spíše tak, že lékaři bojují o své příjmy bez ohledu na špatnou ekonomickou situaci státu?
Ministerská vyhláška je nesmyslně tvrdá. Výběr pojistného neklesá a na účtech pojišťoven leží 18 miliard korun. To jsou peníze nás občanů. Žádná ze stran vládní koalice neměla ve svém volebním programu zhoršování dostupnosti a kvality zdravotní péče. Bylo by tedy slušné se občanů zeptat, zda tyto miliardy mají zůstávat pojišťovnám, či zda by nebylo lepší je využít k zaplacení zdravotní péče. To opravdu není válka „hamižných“ doktorů proti vládě.
Souhlasíte s tvrzením ministra Hegera, že naše zdravotnictví není efektivní?
Ne. České zdravotnictví je naopak zázrakem efektivity. Za 7,5 % našeho HDP mají pacienti péči srovnatelnou jako Němci za trojnásobné peníze. Této vysoké efektivity je však dosahováno na úkor platů lékařů a ostatních zdravotníků.
Podle vašeho názoru se tedy ve zdravotnictví neplýtvá. A co pacienti, kteří chodí zbytečně k několika lékařům?
Ekonomické problémy zdravotnictví nezpůsobuje babička, která navštěvuje tři lékaře, a politici vedou válku, aby jí to znemožnili. Opravdovým problémem je chaotická investiční politika, předražené nákupy přístrojů třeba i tak, kde na nich ani nemá kdo pracovat. Až o 10 miliard nás připravil SÚKL (Státní ústav pro kontrolu léčiv), který s požehnáním ministerstva porušuje zákon, když neprovedl revizi maximálních cen a úhrad léků, ač měl podle zákona tento úkol splnit už do konce roku 2008 a každým rokem ceny znovu kontrolovat, abychom za léky neplatili více, než je nutné. A ministr místo toho, aby udělal pořádek, navrhuje změnu zákona, která povolí provádět tyto revize jen jednou za tři roky.
Lékařská komora podporuje akci Děkujeme, odcházíme. Proč nabádáte lékaře k tomu, aby odešli pracovat do zahraničí? Už to deklaruje 4000 z 16 000 nemocničních lékařů.
Cílem akce je zlepšit pracovní a finanční podmínky v našich nemocnicích, aby lékaři nikam utíkat nemuseli. Jde možná o poslední příležitost, jak změnit poměry v českém zdravotnictví k lepšímu. Pokud by totiž akce skončila neúspěchem, pak teprve se odchody lékařů změní v opravdu nekontrolovaný exodus. Zaráží mne bohorovnost vlády, která problém neřeší a lékařům se vysmívá. Jsem zvědav, jak chtějí od března zajistit péči v nemocnicích bez lékařů.
Lékařská komora varovala lékaře, kteří by chtěli v nemocnicích zůstat. Proč?
Pokud chce naše vláda hazardovat se životy a zdravím pacientů, pak nechá situaci dojít až tak daleko, že lékaři, kteří do konce roku podají prostřednictvím advokátní kanceláře LOK výpověď z pracovního poměru, 1. března prostě nepřijdou do nemocnice, protože již nebudou jejími zaměstnanci. Tito lékaři bez pracovního poměru k nemocnici pochopitelně za nic nezodpovídají. Veškerou zodpovědnost za případná odborná pochybení ponesou naopak ti lékaři, kteří by v nemocnici zůstali. To platí i pro soukromé lékaře, kteří by chtěli v nemocnici vypomáhat.
Průměrný plat nemocničního lékaře je však 45 tisíc.
Platy lékařů za základní pracovní dobu se pohybují mezi 17 a 30 tisíci korunami. Nemocniční lékaři jsou existenčně závislí na přesčasové práci, a aby si vydělali, musí za měsíc odpracovat tolik jako jiný člověk za 1,5 měsíce.
Ministr Heger připustil možnost zavírání některých oddělení a rušení regionálních nemocnic s tím, že péči převezmou fakultní nemocnice, do kterých bude převelen zbytek lékařů.
To je naivní představa. Lékaři jsou zaměstnanci té které nemocnice a nikdo je nemůže nikam „převelet“. Nejsme vojáci. Fakultní nemocnice také ani zdaleka nemají kapacitu léčit všechny pacienty a ostatně i v nich se část lékařů již k akci připojila. Doufám, že kraje likvidaci regionálních nemocnic nepřipustí.
Kde ale vzít potřebné peníze?
Pro splnění požadavku lékařských odborů, aby se plat lékaře za základní pracovní dobu pohyboval v závislosti na jeho kvalifikaci a praxi mezi 1,5 až 3 násobkem průměrné mzdy, jsou potřeba tři miliardy na rok. To je jen o něco málo více než pouhé 1 % rozpočtu našeho zdravotnictví. Proč vláda rozhodla například o tom, že se nebude zvyšovat pojistné placené státem za děti a nezaměstnané? To bylo chybné rozhodnutí a ty peníze nám dnes scházejí.
V Německu vláda zvýšila zdravotní pojištění. Proč nepostupovat obdobně i u nás?
To je jistě možnost, ale u nás by stačilo systém veřejného zdravotního pojištění učinit skutečně solidárním, zajistit, aby všichni platili úměrně svým příjmům. Zrušme stropy, které osvobozují příjmy nad šestinásobek průměrné mzdy od placení pojistného. Nechápu, proč se pojištění neplatí z kapitálových výnosů nebo z příjmů na dohodu o provedení práce. Je správné, aby stát podporoval drobné podnikatele. Mělo by se tak ale dít prostřednictvím daňových odpočtů či investičních pobídek, a nikoli na úkor zdravotnictví. Není přece normální, aby za jednoho zaměstnance dostávaly pojišťovny měsíčně v průměru 2770 Kč, zatím co za osobu samostatně výdělečně činnou 1240 Kč a stát ještě k tomu platil za děti, důchodce a nezaměstnané pouhých 723 korun.