Názor čtenáře Zdraví.Euro.cz
Po změnách po roce 1990 platí mezi vedoucími pracovníky spíš zákony drsného přírodního výběru než odborného manažerského - dříve „kádrového“ výběru. To platí i pro zdravotnictví. Máme často velmi dobré odborníky s nadějnou perspektivou, kteří však většinou pracují jen na svém růstu.
A tak se stává, že odborně rostou „až do nebes“, avšak mnohdy až při jejich úmrtí se zjistí, že vlastně nemají nástupce, že nikoho nevychovali. A jak vidím, bylo to často proto, že se sami utvrzovali v domněnce, že jsou nenahraditelní. Což se i stalo.
Škodu utrpěli sami - jejich dílo bude opuštěno, nikdo v něm nebude pokračovat a nakonec bude zapomenuto. Konkurence, žárlivost, nafoukanost, to jsou často běžné jevy z hlediska jednotlivce.
Ale společnost a ústavy, podniky i stát by měly mít kádrovou politiku se vším všudy. Důležité je, aby při výběru neunikly talenty, které mohou významně pomoci státu. Aby v čele organizací stáli vedoucí, kteří své podřízené umí řídit „lidsky důstojným způsobem“, kteří dbají na jejich výběr a na jejich profesní růst. Přinejmenším proto, aby jim vedoucí práci usnadnil bez stresů atd.
Jako laborant jsem absolvoval funkční kurz vedoucích laborantů. Hodně jsme se toho dozvěděli. Všichni účastníci ale litovali, že to neslyší naši vedoucí, kteří opravdu vedou, kteří platí, nařizují a přijímají práci.
Totéž jsem pak za několik let viděl i v politice. Na manažerské kurzy o řízení lidských zdrojů zvali „střední kádry“, kteří prakticky nic řídit nemohu.
Kdy se konečně oddělí hodnocení dobrého odborníka a dobrého vedoucího? Jistě to zlepší atmosféru na pracovištích, které by se v tržním prostředí mohly jinak stát džuglí.
Jiří Votýpka, www.Zdravi.Euro.cz