* Co vlastně Káčko všechno zajišťuje?
Kontaktní centrum má gró práce v tzv. harm reduction, tedy snižování rizik. To se provádí formou výměny stříkaček. Klient donese špinavé, my mu ve stejném počtu dáme čisté, k tomu dostane zdravotnický materiál pro bezpečnější aplikaci, abychom minimalizovali zejména zdravotní rizika.
* Určitě se často setkáváte s otázkou, proč se uživatelům drog dávají zadarmo stříkačky. Proč se to dělá?
Děláme to proto, že to je ochrana jejich zdraví, která je stále levnější než léčení následků – hepatitidy B a C, což je mezi uživateli drog hodně rozšířené. Nebo i HIV, ale s tím se naštěstí v naší oblasti nesetkáváme. Na druhou stranu to je i ochrana veřejného zdraví, s uživatelem drog se můžete setkat, a ani nevíte, že je užívá, a že třeba má žloutenku. To je nebezpečné zejména v dospívání, kdy se mladé holčiny seznamují s kluky, kteří jim přijdou atraktivní, v něčem jiní a v rámci sexuálního sbližování dochází k přenosu tam, kde by to nemusely čekat. Tím, že chráníme zdraví uživatele, chráníme i veřejnost. A také kvůli tomu, že když nám nosí špinavé stříkačky, tak se potom nepovalují venku.
* Jak jsme na tom s počtem uživatelů drog na Kolínsku? Často se říká, že situace je špatná. Je to tak?
Vloni jsme měli nějakých 424 klientů v kontaktním centru a 259 v terénních programech, což je nejen Kolín, ale i Český Brod, Pečky, Kutná Hora, Čáslav. I ty, co máme v kontaktním centru, nejsou čistě kolínští, poskytujeme služby i pro Kutnohorsko. Je to nižší číslo, než v předešlých letech. Vytřídili se totiž ti lidé, kteří za službou do Kolína dojížděli. Dříve se stávalo, že přijížděli i z Prahy, služby nebyly tak dostupné.
* Proč má Kolínsko tento problém?
Myslím si, že faktorů je spousta. Jednak jsme na trati Praha – Morava a Kolín je první zastávka, kde vás vyhodí, když v Praze nastoupíte na černo. Dostupnost Kolína je v tomto ohledu docela dobrá, a navíc vás vyhodí ve městě, kde služby jsou kvalitní.
* Službami myslíte Káčko, nebo místem, kde se dají sehnat drogy?
Pro sehnání drog budou větší příležitosti v Praze, myslím službu. V Praze sice jsou, ale přeplněné, na jednoho klienta není tolik času, pracovníci se nemají tolik času se jim věnovat, nejde ani tak o sociální práci, ale spíše o tu klasickou výměnu stříkaček. Není tam ten rozměr, kdy klient může navázat důvěru ke službě a pak s nimi různé věci řešit. Je to o důvěře, jinak to nefunguje.
* Kdo je nejčastějším klientem? Muži, nebo ženy?
Ve větší míře muži, a jejich věk se zvyšuje.
* Chcete říct, že uživatelé drog stárnou?
Dlouhodobě ano. Nemyslím, že by nepřibývali ti mladí, ale ti nepřijdou do té služby tak brzo, protože Káčko vnímají jako poslední štaci, kam chodí ti opravdoví „feťáci“. Šestnáctiletý kluk, nebo šestnáctiletá holka, když si občas dají na párty pervitin, kolikrát i injekčně, se ještě za feťáky nepovažují. My bychom ty služby rádi poskytovali i jim, protože je lepší zachytit to co nejdříve, ale většinou je vyhledávají až déle. Když už přijdou mladí, tak většinou proto, že jsou ve skupině starších uživatelů, kteří ho přivedou. Věkový průměr se pohybuje kolem 27 let.
* Jaké drogy jsou nyní „in“? Je pervitin už mainstream? Co marihuana?
Marihuanu tolik centra nesledují, protože co můžete jejím uživatelům nabídnout? Výměnu stříkaček nepotřebuje. Máme nové filtry pro kuřáky trávy, ale to je spíše jako nástroj na oslovení v terénu – aby o službě věděli, kdyby měli někoho známého, koho by k nám mohli poslat. Tráva je stále nejrozšířenější, ale ve službách se s uživateli nesetkáme, protože jim nemáme co nabídnout. Maximálně v rámci poradenství pro rodiče. Ti často přijdou právě kvůli tomu, když zjistí, že jejich dítě „hulí“. Pervitin je ale na Kolínsku tou nejrozšířenější drogou, která se aplikuje injekčně.
* Říká se, že dnes už hodně patnáctiletých dětí užívá pervitin. Cynicky se musím zeptat, kde na to berou peníze? Úplně levná „zábava“ to není. Kapesné takovou spotřebu pokrýt přece nemůže. Máte toto zmapované?
To nemám, musela bych se dohadovat. Kapesné asi ale bude hodně nekontrolované, za co ho dítě utrácí. Rodiče dávají kapesné a nemají problém ke konci měsíce dát už na další měsíc, když dítě nevyjde. Mají možnost brigád. Neřekla bych, že by mladá generace kradla, že by to bylo z trestné činnosti. Myslím, že k té se uchylují lidé až na tom finálním dnu, kdy nemají na běžnou obživu a žijí na dávkách – což jsou částky, se kterými se žije špatně normálně, natož při užívání drog. Často se ale stává, že se začnou ztrácet peníze doma. Peníze a šperky. Většinou se na užívání drog dítětem takhle přijde.
* Jak vypadá intervence v dětském věku?
Většinou takovou formou, že pracovník funguje jako mediátor mezi dvěma stranami, nastaví se jasná pravidla, pod kterými se bude fungovat. Je tam i hrozba ústavní výchovy, ale té se snažíme vyhýbat. Je tady riziko, že v tom množství dětí v ústavu se spíše dítě něčemu přiučí, než že by to řešilo otázku užívání. Takže pravidla s určitými sankcemi za nedodržení, pak se reviduje, jak to funguje.
* Funguje to tak, že se dítě ze závislosti dostane, nebo z toho vyroste?
Možná i kombinace obojího.
* Ptám se proto, jestli není už pozdě v momentě, kdy to nastane. Lze to nějak ošetřit preventivně?
Příčiny jsou různé a předejít se tomu úplně nedá. Primární prevence na školách je důležitá, ale je to souhra tolika faktorů, kdy ten člověk začne užívat, že není jeden recept, jak tomu zamezit. Může to být tím, že vyrůstá ve špatném prostředí, kde je užívání běžné. Nebo naopak o přepečované děti, které mají všeho dostatek, ale nemají pozornost. Nebo naopak si rodiče myslí, že pozornost dětem věnují, ale je to nadměrná kontrola dítěte ve věku, kdy má potřebu nějaké revolty. Může to být také tím, že má slabou osobnost, nedokáže odolávat. Dostane se do party, kde to je běžné, najednou se na droze cítí líp, rozumí si s lidmi, má skupinu, do které patří.
* Zmínila jste, že jste museli kvůli problémům s penězi omezit služby. Co se stalo?
Podporu nám zajišťovalo období individuálních projektů, které skončilo před dvěma lety. Snížily se dotace od stálých donátorů, například rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky, ministerstva zdravotnictví a tak dále. Službu by měli zajišťovat vždy dva pracovníci, my jsme nyní čtyři na dvě služby – kontaktní centrum a terénní programy. Když se začínalo a služby se zprofesionalizovaly a poskytovaly každý den, tak standardem byli čtyři lidé na Káčku a čtyři v terénních programech. V době individuálních projektů nás bylo dokonce devět, ale to jsme provozovali ještě jednu službu.
* Co to bylo za službu?
To bylo o kontaktování mladé „huličské“ populace, spíše o intervencích, než poskytnutí materiálu, a také o zjišťování uživatelských zvyklostí, jak se k tomu dostávají. Také o tom předat reálné informace, jak drogy fungují, v čem škodí, nestrašit jen tím, co člověk slyší v televizi, ale vědět to od lidí, kteří reálně s uživateli pracují.
* Pomohlo omezení služby v tom, že když uživatelé zjistili, že tu není stále, tak museli zmírnit určité návyky?
Podle mě to tak nefunguje. Ale musíme s nimi pracovat na tom, že si musejí naplánovat čas, což je už pro uživatele drog těžší, protože nemají žádný režim. Když jde závislý na léčbu, tak jejím základem je režim. Neříkám, že takoví jsou všichni, ale velká část nepracuje, protože jim to závislost znemožňuje. Ale plánovat, že zítra si do Káčka dojít nemůžou, protože mají zavřeno, bylo dost těžké na vysvětlení.
* Nabízíte i hygienický servis a sociální šatník. Proč nabízíte praní prádla, žijí i na ulici?
Je to tak, někteří žijí na ulici. Snažíme se je naučit, že když jdou někam něco vyjednávat třeba s úřady, tak je dobré být čistý, neobtěžovat okolí zápachem. Nestává se to často, že by bylo tolik žen, ale jsou také. To jenom, jak jste se ptal, jak to je vyrovnané – klienti jsou ze dvou třetin muži, třetina ženy.
* Čím to je?
Pro ženy to je na ulici nebezpečnější.
* Myslím obecně, jak to je s uživateli drog. Jsou ženy odolnější závislostem?
Nemyslím, že by byly odolnější. Spíš mám zkušenosti, že muži mají větší vůli, a když se jdou léčit, mají větší úspěšnost. Ale mezi uživateli to je spíše o tom, že holky jsou asi víc chráněné v rodinách. Kluka táta klidně pustí na diskotéku, ale kolem holky bude dělat tanečky, protože se bude bát.
* Mluvíte o nižších sociálních skupinách, přesto někde peníze na drogy sehnat musí. Kde je berou nejčastěji? Krádeže? Prostituce?
Určitě tohle hraje roli, s prostitucí se ve velké míře nesetkáváme, spíše tam hrají roli drobné krádeže kovů a podobné věci. Často je tam i podporují rodiče, to je taková ta opičí péče, kdy rodiče vědí, že dítě je závislé, ale nedokážou se vzdát toho, že mu musí pomáhat. Někdy drogy ani nemusejí kupovat, protože jsou u výroby.
* Terénní program bude významná část Káčka. Máte vytipované lokality, kde jsou lidi, kteří vaše služby potřebují? Co jim nabízíte?
V terénu se nabízí všechno, co patří k výměně. Nejde tam poskytovat jim potravinový a hygienický servis, ale dělají se základní služby, základní zdravotní ošetření, sběry odhozeného injekčního materiálu. To je velký podíl terénní práce.
* Kolik se sesbírá stříkaček za měsíc?
Jak kde, v Kolíně klidně kolem sedmdesáti za měsíc, spolupracujeme s městskou policií, jak to jde, dáváme si tipy, kde nacházíme jaké množství.
* Je park Komenského horkou zónou?
Občas se něco najde, ale horká zóna je kolem kontaktního centra. Bohužel to tak je, což je ale celkem pochopitelné, protože tam se uživatelé stahují. Denně to obejdeme a sesbíráme, tam to nevidím jako velké riziko. Nejvíce nálezů je ale kolem ubytoven, nonstop heren, hospod a podobně.
* Město zvažuje protiherní vyhlášku, která by omezila herny ve městě, považuje je za kriminogenní faktor. Jak to vidíte vy?
Určitě, hlavně to ale rozšiřuje zadlužení našich klientů. Častým průvodním jevem užívání pervitinu je to, že jste celou noc vzhůru a nemáte, co dělat, tak po nonstopech zkoušíte štěstí. Často se klienti zadluží tak, že hrají celou noc bedny a druhý den pláčou, jak do konce měsíce nemají z čeho žít. Pro nás by to bylo velké plus, ale klientům se to líbit asi nebude.
* V současnosti se odehrává celospolečenská debata, zda omezit kouření v hospodách, zda může stát omezovat svobodu člověka. Jak to je v případě drog a hazardu? Mají být lidé omezeni, když jim to škodí, nebo jste pro úplnou svobodu?
Myslím si, že to nebude fungovat, protože jakákoliv prohibice nikdy nefungovala, spíše se to stáhlo do podsvětí.
* Takže nejde ochránit lidi před sebou samými?
Myslím, že ne. Naopak si myslím, že by bylo zajímavým počinem drogy zlegalizovat a odvádět z nich daně. Nebylo by to tím pádem tak atraktivní a netržili by z toho lidé na černém trhu. Ale to by bylo na delší debatu.
* Jak jste se dostala ke Káčku? Z hlediska sledování lidských osudů to nebude určitě lehká práce.
Vlastně náhodou. Když jsem byla ve druhém semestru na VOŠ sociálně právní, tak mě přivedla kamarádka, že tam jsou fajn lidé a udělám si tam praxi. V druhém semestru prváku jsem tam začala chodit jako dobrovolník, časem jako brigádník, po ukončení školy jako pracovník, a už tam jsem dvanáct let.
* Jsou nějaké příběhy, které s vámi zůstávají, ať už veselé, nebo smutné?
Úplně o nich nemohu mluvit, protože by to mohlo vést k identifikaci klientů a my jim zaručujeme soukromí. Ale určitě to s vámi pohne, zažila jsem několik úmrtí klientů, byli to mladí a chytří lidé, které znáte roky a vidíte v nich potenciál, který zabíjí ta závislost. Ale máme i ty veselé. Byli to uživatelé, které jsem znala osm let a už jsem si říkala, že to nemohou zvládnout, že tak budou žít do konce života. Ale pak přišla jejich motivace, a najednou vám píšou dopisy, když se odstěhují většinou z místa, kde drogy brali – píšou, jak se mají dobře, zakládají rodiny a normálně fungují.
* V poslední době se řeší závislosti například na pornografii, počítačových hrách a podobně. Nejsou ale vedle závislosti na drogách trochu podivné?
Pořád to je ale závislost.
* Ale je vedle drog tak zásadní?
Neničí vás to fyzicky. Možná v důsledcích nemáte zdravotní obtíže, ale myslím, že život s jakoukoliv závislostí je obtížný a musí se řešit.