Svatopluk Němeček byl během svého vládního angažmá výrazně konfrontován se dvěma problémy, jež mu velkoryse zanechali jeho předchůdci. Jedním byl akutní nedostatek zdravotních sester, který se promítl do zavírání řady oddělení po celé republice. Druhou komplikací byl nedostatek lékařů, počínající problém v některých oblastech akutní medicíny a v řadě regionů ČR už skoro napříč všemi segmenty zdravotní péče.
V případě zdravotních sester volají odborníci již dlouho po vytvoření podmínek pro správné sestavení a nastavení ošetřovatelských týmů, ve kterých má každá z nelékařských profesí svoje kompetence odpovídající kvalifikaci a zkušenostem. Volání však nebylo vyslyšeno. Ministr se rozhodl jít cestou zákonných úprav spočívajících v rozšíření kompetencí maturantek, včetně razantního zkrácení jejich navazujícího terciárního vzdělávání. To je krok nejen kontroverzní, ale také pouhé nekoncepční krizové řešení, které nemá ambici vyřešit skutečné příčiny nedostatku personálu. Podobné východisko zvolil i u lékařů.
Novela zákona jako všelék
Nefungující systém vzdělávání lékařů nebyl pro ministra Němečka evidentně žádnou prioritou, protože tušil, že získat plusové body v této disciplíně není jednoduché a dosud se to nikomu z jeho předchůdců příliš nepovedlo. Nicméně práce na další novele předmětného zákona č. 95/2004 Sb. se pro ministra postupně stala jakýmsi štítem, kterým odrážel všechny požadavky nespokojených lékařů i všechny dotazy novinářů ohledně odchodu lékařů do zahraničí. Diskuze kolem kontroverzního zákona také poměrně dobře zakryla pasivitu ministerstva v této palčivé oblasti.
Deficit chybějící vize, jak by mělo vzdělávání lékařů v budoucnu lépe fungovat, nahradila strategie, aby se při přípravě zákona vyhovělo představám všech zainteresovaných stran. Snaha zavděčit se všem však přinesla přesně opačný efekt a novelu ve znění předloženém ke schválení poslanecké sněmovně kritizovaly nakonec skoro všechny strany v čele se samotnými mladými lékaři. I jim bylo jasné, že zákon poslepovaný ze vzájemně protichůdných opatření přinese do systému jedině novou dimenzi destabilizace.
Nekonečné diskuze a boje o konečnou podobu zákona byly nakonec pro všechny strany vyčerpávající. Přitom pokud si zákon projde finální zimní cestu senátem, začne teprve práce na navazující legislativě ve formě klíčových vyhlášek. Až ty rozhodnou o tom, zda prostředí v nemocnicích bude bezpečné jak pro pacienty, tak pro jejich lékaře. Zásadní budou vyhlášky, jež budou stanovovat kompetence lékařů po složení zkoušky na konci základního kmene, tedy po 2,5 letech praxe, dále pak vzdělávací programy, které stanovují požadované délky stáží, počty výkonů a také třeba parametry pro akreditovaná pracoviště. Velký boj se dá také očekávat ohledně vyhlášky stanovující nástavbové obory a funkční kurzy. To už však bude úkolem nového ministra.
Řídit lékaře jako… firmu!
Velkou nejistotu vyvolává, jak si ekonom a nelékař Miloslav Ludvík poradí s těmito vysoce odbornými předpisy a zda jim dá i patřičnou prioritu. Obzvláště v situaci, kdy bylo na ministerstvu místo odborného náměstka pro tuto agendu dlouhou dobu neobsazeno a případný nový náměstek bude potřebovat určitou dobu hájení. Zkušenosti Ludvíka s provozem největší nemocnice v republice mohou být dokonce velkým handicapem, protože požadavky na kompetence mladých lékařů v metropolitní fakultní nemocnici s velkým poměrem zkušených zaměstnanců jsou přirozeně dramaticky odlišné od požadavků ředitelů regionálních nemocnic, zpravidla výrazně personálně poddimenzovaných.
Ti, ve snaze minimalizovat personální výdaje, půjdou bezpochyby z hlediska kompetencí na hranu či dokonce za hranu možného.
Spasí nás cizinci?
Rozpracované legislativní předpisy jsou bohužel v této oblasti asi tím jediným, co po Němečkovi zůstane. Novela zákona rozhodně nikterak neupravuje kontrolu kvality a financování systému vzdělávání lékařů, přitom bez adekvátní výše investic a kontinuální evaluace nemůže systém začít správně fungovat. V bodě financování samozřejmě sehrál svoji negativní úlohu ministr financí Andrej Babiš. Od něj ovšem nemůžeme čekat, že do resortu spravovaného vládním konkurentem bude nyní sypat peníze, aniž by mu mohly přinést rychlé body.
Bezútěšný stav ve vzdělávání mladých lékařů tak zůstane společně s jejich nedostatečným finančním ohodnocením jedním z hlavních důvodů odchodu do zahraničí. Jak jinak tedy do budoucna zajistíme dostatečné množství českých atestovaných lékařů v nemocnicích? Bez chybějící koncepce a bez adekvátních finančních vkladů je už jenom otázkou času, kdy některý z budoucích ministrů přijde s nápadem nahradit masově odcházející české lékaře cizinci ze zemí za východní hranicí EU. Na jaké vzdělanostní úrovni budou, to už je jiná otázka…
O autorovi| MUDr. Jiří Šedo, Ph. D. autor je odborníkem na oblast financování zdravotní péče a předsedou spolku Mladí lékaři)