V rozhovoru mimo jiné vysvětluje, proč se musí změnit celý systém zdravotnictví a za co by si pacienti měli připlácet a proč by mělo zdravotní pojištění fungovat stejně jako povinné ručení u aut.
HN: Dal jste výpověď?
Ne. Já prostě nemám tu odvahu. Mezi těmi, kdo jdou takto s kůží na trh, nejsou jenom mladí lékaři, kteří mají dejme tomu rok po škole a můžou ještě dělat něco jiného. Jsou mezi nimi i ti, kteří s medicínou dýchají, je to jejich život, kariéra. A oni ji přesto dávají výpovědí všanc. Já bych se toho hrozně bál.
HN: Nějak se nám nechce věřit, že byste zrovna vy neměl odvahu…
Tak dobře…, já bych výpověď nedal, protože mě prostě práce doktora baví i za těchto podmínek. Ještě před deseti lety jsem si říkal, že se za zábavu platí. Když jdu na matějskou, zaplatím. Takže když to řeknu hodně nadneseně, za možnost pracovat jako doktor bych měl taky zaplatit. Což vlastně dělám, protože nedostávám adekvátní plat.
HN: Kolik berete?
Základ 25 450 korun hrubého. Mám tři atestace a třináct let praxe. Tahle výše platu není normální a musím hodně sloužit abych uživil sebe a rodinu. Nejde to jinak, než že se porušuje zákoník práce. Vedle normálního úvazku mám dohodu na trochu jinou pracovní činnost, a tak můžu sloužit stovky hodin navíc. Rozumné peníze se dají vydělat jen kvůli porušování zákoníku práce. No a kromě Motola chodím sloužit ještě do další nemocnice a taky na záchranku. Takže to finančně jde, dohromady vydělám třeba dvojnásobek základního platu, ale prakticky nejsem doma. Paradoxně jsem doma méně, než když jsem jezdil na soustředění jako vrcholový sportovec a olympionik. Za všechno může vláda
HN: Proč ten výbuch nespokojenosti přišel zrovna teď?
Lékařům došla trpělivost, kterou měli dvacet let. Jejich požadavky jsou oprávněné, nakonec neobsahují nic jiného, než co říkal každý ministr zdravotnictví. Ono se to celé táhne jako boj s korupcí. Každá vláda říkala, že s ní chce bojovat, a nic. Ve zdravotnictví se ztrácejí peníze všude možně – nakupuje se rozmáchle, staví se věci, které nejsou potřeba. Teď tahle akce snad konečně přiměje vládu k činu. Trpělivost se sliby je u konce.
HN: Jenže je ospravedlnitelné, aby lékaři hnali protest až na hranu? I za cenu, že se třeba v Praze zavřou porodnice?
Jestli to někdo žene na hranu, tak je to vláda a ministerstvo zdravotnictví. Lékaři nedělají nic špatného – jenom využili svého práva a podali výpověď. Tohle není nějaká stávka strojvedoucích.
HN: Ale je to nátlaková akce, na jejímž konci může dojít k tomu, že lidem, kteří potřebují pomoc, nikdo nepomůže.
Dostupnou péči má přece zajistit stát, a ne konkrétní doktor.
HN: A vy byste se s tím sám, jako doktor, opravdu srovnal?
Výpovědi dávají lidé, kteří se neztotožňují se současným systémem a už v něm nechtějí dál pracovat. Oni nemůžou za to, že tady nebude péče. Oni naopak nesou riziko, že jejich kariéra bude v háji a budou muset dělat něco jiného.
HN: Proč podle vás většina společnosti s protesty nesouhlasí?
Tak to nevím. A taky nevím, kde se tenhle statistický vzorek bere. Mě se na to nikdy nikdo neptal. Ani neznám nikoho, koho by se na to někdo ptal.
HN: Nepokazili si to organizátoři heslem „Náš exodus – váš existus“? Jak se vám mimochodem to heslo líbí?
Mně se hesla nelíbí z principu vůbec. Nelíbí se mi ani „Děkujeme, odcházíme“. Ale s tím „exitem“ to asi bylo necitlivé vyjádření.
HN: Jak se vlastně protest dotkne motolské nemocnice, kde pracujete?
U nás na anesteziologické klinice podal výpověď jenom jeden – i když velmi dobrý lékař. Máme přitom sto anesteziologů. Celkově v nemocnici dalo výpověď asi deset procent lékařů – většinou to jsou neurologové, takže v tomhle oboru je to problém.
HN: Před sedmi lety jste řekl, že zdravotnictví je jako komunistická samoobsluha – každý si bere, co chce, a nakonec tam nic není. Zlepšilo se to?
Představte si to takhle. Třeba za operaci slepého střeva, která stojí reálně dvacet tisíc, zaplatí pojišťovna pět tisíc korun. Něco podobného platí i pro přístroje. Můžete na nich udělat jen určitý počet vyšetření. A to, co za ně v součtu od pojišťovny dostanete, nezaplatí ani cenu přístroje. Je to celé pokřivené. A děravý systém flikují lékaři tím, že pracují za velmi nízké, neadekvátní platy.
HN: Co s tím?
Pacienti by měli mít vyšší spoluúčast. Teď je problém, že se každý bojí říct, co ještě má být hrazeno pojišťovnou a na co se už má doplácet. Má to být třeba zlomená ruka? Já si myslím že ano – protože kolikrát za život si člověk zlomí ruku? Nebo slepé střevo? Proč ne, to se vám přihodí za život nejvýš jednou. Je to vlastně jako s autem. Všichni platíme povinné ručení, ze kterého se hradí škoda, když vás někdo nabourá. Ve zdravotnictví by to mohlo fungovat podobně: když vás „nabourá“ nádor, tak za to nemůžete – zaplatí se to ze základního pojištění. No – a pokud si připlatíte navíc za „havarijní pojistku“, tak budete mít zadarmo ošetřenou i zlomeninu. A jestli někdo bude chtít ušetřit a bude si platit jenom povinnou pojistku, tak zkrátka musí počítat s tím, že když se mu něco stane, zaplatí hotově.
HN: Takže jste pro zavedení standardů a nadstandardů?
To je přece jasné. Není možné, aby z povinného pojištění bylo hrazeno úplně všechno. To nejde. Na to prostě nejsou peníze. Třeba, když někdo bude chtít laparoskopickou operaci, po které jsou jen tři jizvičky, ať si za to připlatí. Za základní pojištění může dostat klasickou operaci, která je levnější. Poplatky nefungují, jsou příliš nízké
HN: Pozná doktor na sále rozdíl mezi ministry zdravotnictví? Třeba jestli je ministrem Rath, nebo Heger?
No, pozná to podle rétoriky. Pan Heger je nesporně kultivovanější a má dostat šanci… Zatím ale všichni ministři tvrdili skoro to samé, měli zajímavé plány, mluvili o zvýšení platů, spoluúčasti, byly to optimistické vize…, a u toho to taky skončilo. Za dvacet let se žádnému z nich nepovedlo nic změnit. Snad jen to, že Tomáš Julínek zavedl poplatky.
HN: Jsou k něčemu?
Nevím, kam ty peníze jdou – na platy a na přístroje určitě ne. Záměr byl ten, aby se pacienti zamysleli nad tím, jestli nechodí po doktorech moc často. Ale podle mých zkušeností je jim to úplně jedno. Je to asi příliš malá částka, aby to fungovalo.
HN: Jste stále členem ODS, byl jste aktivní v komunální politice. Proč už vlastně nejste v zastupitelstvu na Praze 6?
Já chci být hlavně dobrým doktorem. Ztráta času v politice je obrovská. A taky se chci věnovat dětem. Mám čtyři, rostou, a já trávím už takhle většinu času v práci. Teď zvažuji, že opustím i úvazek ve vojenské nemocnici – za víkend si tam sice něco vydělám, ale zároveň ztratím dva dny života, a to je hrozná škoda. To za to nestojí.
Celý článek si můžete přečíst na serveru iHNED.cz nebo ZDE.