BRATISLAVA - do Dominikánské republiky, Brazílie, Španělska nebo na Nový Zéland. Ničím zvláštním nejsou ani dvakrát-třikrát do roka dvoutýdenní pobyty v Mexiku, USA či v Kanadě.
„Ale raději o tom nepište, víte vůbec, o čem to celé je?“ dává najevo náš informátor, jak jsme naivní a hloupí, že se vůbec ptáme na takové věci. „I tak se nic nezmění, protože se nic nedá dokázat. Mají tak dobře propracované finty, že na ně nikdo nepřijde a vám mohou nadělat obrovské problémy.“
Ale i tak něco prozradí. Například, že v byznysu s léky je třeba počítat s nepřeberným množstvím variací a kombinací a on mluví jen o zlomku z nich.
„Každá z těchto skupin má přirozeně jiné postavení, jiné pravomoci a možnosti ovlivňovat trh s léky a tomu odpovídá jejich ocenění. Některé farmaceutické firmy mají prý už i svoji cestovní kancelář, jiní zase dohody s normálními cestovkami a ty jejich 'klienty' odvezou i na ta nejexotičtější místa.“
Pokud jde o odměny za to, že „cílová osoba“ v rámci svých pravomocí dává přednost přípravkům dané firmy, je podle našeho informátora záhodno rozlišovat nejméně tři druhy akcí.
První se organizují obvykle pod hlavičkou kongresů. Druhé lze označit například za semináře. „Na nich lékaři, pojišťováci anebo úředníci absolvují ve větší či menší míře nějaká pracovní setkání a mohou získat poznatky či jisté kontakty,“ vysvětluje.
Bezkonkurenčně nejoblíbenější podobou „díků“ za služby firmě je samozřejmě třetí druh akcí - zaplacení dovolené. „To už se ani na nic nehraje a prostě lidem zaplatí příjemný a drahý pobyt na místech, o nichž běžný smrtelník ani nesní.“
Dávno pryč jsou prý doby, kdy pozorností bývalo tričko s logem firmy, pěkné pero či vkusný zápisník. „Dnes jsou v kursu počítače, případně i s tiskárnou, mobily, ale i auta. Divili byste se, kolik i mediálně známých osobností si žije absolutně nad poměry. A divili byste se, kdyby vyšlo najevo, kolika z nich zařídila ta či ona firma konto v zahraničí. To ale nikdo nikdy nedokáže.“
Slova o rozdělení vlivů a přiměřeném „ocenění“ nám potvrdil i další zdroj, který upozorňuje, že přímo neuvěřitelný prostor pro podplácení poskytuje kategorizace léků (na bezplatné, částečně a plně hrazené pacientem). Na protekci při jejím sestavování, resp. schvalování vždy upozorňují lékaři, pojišťovny, farmaceuti či poslanci. „Spokojený není nikdo, protože každý za někoho kope. A platí, že zkorumpovat se dá téměř každý, rozdíl je jen v ceně.“
Nejen lékařská obec přesně ví a mezi čtyřma očima si i řekne o nestandardních majetkových poměrech hlavních odborníků ministerstva zdravotnictví, kteří mají značný vliv na zařazení medikamentů do jednotlivých skupin úhrad. Všichni vědí, jaké kdo má auto (auta), byt (byty), či dům a kdo s kým, kam a jak často jezdí na dovolené. Slovensko to obvykle nebývá.
Thajsko, Bali, Egypt… Semináře a workshopy do exotických zemí se rozmohly. I to je forma odměňování lékařů. Stačí předepsat ty „správné“ léky a pomoci tím některé farmaceutické firmě k odbytu.
„Dealeři? To jsou jen pěšáci, dělají svou práci. Chyba je jinde - kapitalistický marketing prodeje využívá neukojeného postsocialistického klienta. A ten se dá koupit. Není to jen doktor, klientem je u nás každý. Čím výš je postavený, tím větší je suma, za kterou se kupuje. Ačkoli někteří se dají koupit doslova za misku salátu na recepci…,“ otevírá mladý doktor z Liptova okénko do zákulisí korupční hry.
„Existuje preparát, který jsem za celou praxi dal snad třem pacientům. Můj kolega ho nasadil za měsíc až padesátce! A přitom mohl použít stejně účinný lék - a mnohem lacinější. Ale pobyt v exotické zemi kolegu neminul.“
Lékař navrhuje podstatně omezit počet registrovaných léčiv a diferencované doplácení za léky. „V našem zdravotnictví není peněz na plýtvání. Sami si řežeme větev pod sebou.“
Studie Světové banky a USAID o korupci ve zdravotnictví na Slovensku potvrdila, že farmaceutické firmy využívají špatnou finanční situaci v resortu. Je pro ně výhodou, stejně jako neustále předělávané a novelizované zákony.
Podle průzkumu až 84 procent dotázaných považuje korupci ve slovenském zdravotnictví za velmi rozšířenou, 14 procent připouští její existenci, ale v malém rozsahu, a dvě procenta si myslí, že korupce neexistuje.
msk, Severočeské noviny, 5.5.2001