Vyšetřovací metody

  Kontrastní látky při vyšetření cév Taťána Janíková Kontrastní látky mají různé chemické složení a skupenství. Zvyšují nebo snižují absorpci rentgenového záření. Dělíme je na negativní a pozitivní. Mezi negativní patří kyslík, oxid uhličitý a vzduch, mezi pozitivní síran barnatý, sloučeniny jódu a nově používané gadolinium při vyšetření NMR. Pokud je rentgenové záření kontrastní látkou absorbováno hodně, vznikne zastínění a tehdy hovoříme o pozitivní kontrastní látce. Naopak negativní kontrastní látka je taková, která záření neabsorbuje vůbec, což se na rentgenovém snímku projevuje projasněním. Při vyšetření cév se používají jodové, ve vodě rozpustné kontrastní látky, které se aplikují intraarteriálně nebo intravenózně. I přes řadu pozitivních vlastností mají jodové kontrastní látky také některé nežádoucí účinky. Při jejich podání může vzniknout nevolnost, exantém, alergická reakce až anafylaktický šok. Aby se předešlo těmto komplikacím, podávají se jodové preparáty nízkoosmolární - nemající vliv na agregaci erytrocytů a nevyvolávající enzymatickou a histaminovou aktivitu - jako např. Amipaque, Omni-paque, Ultravist. Všeobecné zásady přípravy pacienta na vyšetření Před každým vyšetřením je kladen důraz na zjištění alergie v anamnéze. Pátrá  se také po alergických reakcích po dřívějším podání jodové kontrastní látky a po alergii na