Opravdovým paradoxem posledního století se stává fakt, že i „dobře živená populace“ může trpět nejen nadváhou, ale současně také podvýživou. Nejedná se pochopitelně o nutriční deficit srovnatelný s hladověním třetího světa, jde o razantní komerční kampaně typu „big hamburger, dva za cenu jednoho“ nebo útoky na dětskou populaci formou „opravdu výživných čokoládových tyčinek“ s minimálním obsahem skutečně výživných komponent.
Obezita jako závažná diagnóza
Ne náhodou se obezita stává problémem číslo jedna v nejvyspělejších zemích světa, zvláště ve Spojených státech. Internetové komiksy zobrazující Američany, kteří se vyvážejí na pojízdných schodech do fitness centra, jsou toho dokladem. V evropských zemích se prevalence v populaci pohybuje kolem 15 %. Jak zdůrazňuje doc. MUDr. Vojtěch Hainer, „žijeme v obezitogenním prostředí“.
Vedle minimalizace pohybu působí z vnějších faktorů významně také stres. Říká se, že jídlo je nejdostupnějším anxiolytikem… Obezita přitom zdaleka není pouze „estetickým“ problémem, ale diagnózou, která se dnes označuje jako metabolický syndrom.
Ten zahrnuje riziko hypertenze a hypercholesterolemie, tedy ohrožení kardiovaskulárního systému, rozvoj diabetu II. typu, ale například i urychlení artrotických změn aj. Pokud nemáte vrozenou poruchu metabolismu, danou zpravidla rodinnou zátěží, nebo u vás nebyla zjištěna jiná choroba (např. hyperkortikalismus), je vaše nadváha opravdu dána pouze způsobem života a nemá smysl hledat viníky mimo sebe.
Správná výživa jako lék i přirozená prevence
Vyvážeností a přiměřeností stravy se zabývá řada medicínských oborů. Zkoumá se optimální skladba jídelníčku pro zdravé jedince v určitých stadiích vývoje (dětství a dospívání, těhotenství, klimakterium, stárnutí apod.) i pro lidi trpící nejrůznějšími onemocněními (např. diety při malnutrici, obezitě a dalších chorobách a abnormálních stavech).
Správnou výživou lze tedy do jisté míry i léčit, špatná může podmiňovat vznik některých civilizačních chorob, včetně onkologických. Například nadbytečné užívání soli (překvapivě se ukazuje, že ke zdrojům vysokého obsahu soli patří i sýry) podporuje rozvoj hypertenze, častá konzumace uzenin je považována za kancerogenní, zejména v souvislosti s maligním nádorem tlustého střeva.
Cílem je udržení nutriční rovnováhy
Doporučený příjem živin zahrnuje: 50 až 55 % sacharidů, 10 až 20 % bílkovin a 25 až 30 % tuků. Sacharidy (cukry, glycidy) jsou hlavním zdrojem energie pro nervový systém a mozek. Fungují především jako palivo, a jsou tedy zdrojem energie. A to velice rychlým zdrojem, ovšem s nesrovnatelně nižší energetickou hodnotou než například tuky.
Dají se poměrně špatně skladovat (jediná zásobní látka je polysacharid glykogen – hlavně ve svalech a játrech). Právě proto, že jsou jejich rezervy tak malé a rychle se spotřebují, je třeba je při fyzických výkonech dodávat.
Jako všude je třeba rozlišit rostlinné a živočišné zdroje. Co se týká rostlinných zdrojů, jedná se především o ovoce (fruktóza) a škrob (brambory a obiloviny). Z živočišných zdrojů stojí za zmínku hlavně maso nebo játra (glykogen) a laktóza (mléko a mléčné výrobky). Nevýhodou je, že je často spojen s příjmem cholesterolu a tuků.
Bílkoviny (proteiny) mají velký význam ve stavbě organismu i buněk, v metabolismu, v obranyschopnosti, v krvi, v činnosti svalů, transportu látek aj. Dělí se podle zastoupení jednotlivých esenciálních aminokyselin a jejich vzájemného poměru na: plnohodnotné a neplnohodnotné. Jak se orientovat při výběru vhodných tuků?
Nejjednodušeji lze tuky rozdělit na tzv. nasycené a nenasycené. První skupina je především zdrojem energie a umožňuje tělu přijmout vitaminy rozpustné v tucích. Právě s nadměrným příjmem nasycených mastných kyselin je ale spojováno riziko zvyšování hladin LDL cholesterolu a tím i vzniku kardiovaskulárních onemocnění.
Zdrojem tuků s obsahem nasycených mastných kyselin je především maso, dále sýry, vejce a mléko, ale i palmojádrový a kokosový olej a kakaové máslo (přestože jsou rostlinného původu). Druhá skupina, tedy tuky s obsahem nenasycených mastných kyselin, sehrává v organismu velmi podstatnou roli při výstavbě buněčných membrán, vývoji a fungování mozku, ovlivňuje zrak, činnost vnitřního ucha i hormonální funkce. Tyto tuky jsou obsaženy především v rybím tuku, lněném oleji, dýňových semenech, vlašských ořeších, avokádu, sójových bobech, olivovém, slunečnicovém, pupalkovém nebo brutnákovém oleji.
Situace se ovšem komplikuje tím, že nenasycené tuky jsou prospěšné pouze v tzv. cis formě, tj. v přírodním nezpracovaném stavu. V některých margarínech a kuchyňských olejích mohou ztratit své užitečné vlastnosti – zahřátí nebo hydrogenace totiž mění jejich konfiguraci na tzv. trans formu. Pokud tedy najdete na etiketě potraviny v seznamu obsažených látek slovo „hydrogenovaný“ či „částečně hydrogenovaný“, raději se jí vyhněte.
Roli hraje i správná úprava
Tuky jsou tedy jednoznačně pro některé funkce našeho organismu nezbytné. V každém případě bychom se měli vyhýbat tukům přepalovaným, rafinovaným, hydrogenovaným a jinak chemicky upravovaným. Přednost by měly mít rostlinné tuky lisované zastudena, ryby, ořechy a semínka.
Střídmá konzumace živočišných tuků (např. máslo, vejce, jogurty), vyvážená zvýšeným příjmem tuků rostlinných, ale není pro organismus nebezpečná. Roli tedy sehrává samotné zpracování tuku i finální forma jeho úpravy. Číst bychom proto měli nejen etikety potravin, ale i různých potravinových doplňků s obsahem užitečných, tj. nenasycených tuků, užívaných často jako forma prevence civilizačních chorob.
Je zdravé vegetariánství?
Odpověď není úplně jednoznačná. Hodně totiž záleží na věku daného jedince, jeho zdravotním stavu a způsobu, jakým alternativní stravování praktikuje. Existuje totiž několik forem vegetariánství. Takzvaná semivegetariáni se vyhýbají červenému masu, vyřazují tedy ze svého jídelníčku veškeré výsekové maso (hovězí, vepřové, skopové), ale nebrání se masu kuřecímu.
Laktovegetariáni požívají mléko a mléčné výrobky, laktoovovegetariáni konzumují vedle mléka a výrobků z něj také vejce, pescovegetariáni jedí ryby a mořské živočichy, pulovegetariáni zase pouze drůbež a ortodoxní vegetariáni – vegani – nepřipouštějí konzumaci žádných produktů živočišného původu, jejich strava se tedy skládá pouze z ovoce, zeleniny, luštěnin, cereálií, mořských řas, kvašených sójových výrobků apod. (někdy též označováno jako makrobiotická strava).
Vegetariánství u lidí s ukončeným růstem může přinést i zdravotní užitek: redukce příjmu tuků – zvláště cholesterolu, zdroj rostlinných olejů s nenasycenými mastnými kyselinami, vyšší příjem zeleniny a ovoce, tedy i vlákniny, vitaminů a minerálních látek – má příznivý vliv na výšku krevního tlaku, obezitu, kardiovaskulární onemocnění a diabetes.
Podle Mariety Balikové, vrchní nutriční terapeutky z Fakultní nemocnice Motol, je semivegetariánství hojně rozšířeným způsobem stravování v západní Evropě a v USA, kde je vzhledem k pozitivnímu vlivu na prevenci chronických neinfekčních onemocnění považováno za optimální výživový směr. Opět ale s poznámkou, že se musí jednat o osoby s ukončeným růstem a vývojem. Pro stále rostoucí děti může naopak vegetariánství znamenat velké zdravotní riziko.
Bohužel, právě dospívající často k alternativním výživovým směrům inklinují, například proto, aby projevili svou nezávislost. Těhotným ženám a nejmenším dětem (zhruba do deseti let věku) ale žádnou z forem alternativní výživy rozhodně nelze doporučit. Naopak lidé s ledvinovým onemocněním musejí pečlivěji sledovat množství přijímaných bílkovin, zejména v období léčby a rekonvalescence. Určitě by se měli vyhýbat dietám s vysokým obsahem proteinu. V těchto případech by také měli být přesně instruováni svým lékařem.
Rady pro redukci váhy:
změny zavádějte postupně, rozhodně se vyhněte „osvědčeným dietám“, pouze se pokuste snížit svůj denní příjem o 2000 až 2500 kJ a dodržujte pokud možno uvedenou proporcionalitu základních živin udržujte si pestrý a chutný jídelníček v rámci pitného režimu omezte příjem alkoholu naučte se alespoň pracovat s tabulkami energetických hodnot potravin, zpočátku si jídlo odvažujte (zjistíte, že odhad bývá „spíše podhodnocený“) naučte se rozlišovat mezi hladem a chutí nejezte ve spěchu a nedojídejte po rodinných příslušnících (!) klidně si občas dopřejte steak, když na něj budete mít chuť při tepelné úpravě potravin preferujte páru, dušení, pečení bez tuku, vyhněte se uzení, smažení a grilování
Připravila: Magdale na Biffová