Práce se zabývá přístupem sester na operačním sále k operovanému - zda umí určit jeho potřeby, odhadnout jeho pocity a ochotně zodpovědět jeho dotazy. Na druhé straně si všímá také toho, jak pacienti vnímají a hodnotí chování zdravotníků na operačním sále. V náročném prostředí operačního sálu se stávají instrumentářky a anesteziologické sestry nepostradatelnými, tichými a spolehlivými průvodkyněmi nemocných i chirurgů. Jsou chvíle, kdy se operační výkon může změnit v boj o život nemocného. Při vypjatých situacích, které mohou při operačním výkonu často nastat, je nezbytná nejen zručnost a pohotovost, ale i dokonalé sebeovládání.
Specifika práce na sále
Současné změny v moderním ošetřovatelství jsou zaměřeny na potřeby nemocných a sestra by měla umět na tyto změny adekvátně reagovat a saturovat je. Na operačním sále je nutné najít rovnováhu mezi rutinou a emočním prožíváním. Práce sestry zde je velice odlišná od činnosti sestry u lůžka nemocného nejen svou náplní, ale i minimálním kontaktem sestry s pacientem. Sálová sestra ho často vidí až na operačním sále. Nezná nemocného většinou osobně, zná však přesně jeho diagnózu i postup chirurgického výkonu, který ho čeká. Sestra by měla profesionálním přístupem vzbudit v nemocném pocit důvěry, svým optimizmem umět podporovat naději a pozitivní náhled na jeho situaci.
Výzkum
Cílem výzkumu bylo zjistit, jaké potřeby a pocity má nemocný v prostředí operačního sálu, jak anesteziologické a sálové sestry využívají metodu ošetřovatelského procesu v praxi. Na základě analýzy získaných dat, teoretických znalostí a praktických zkušeností navrhnout možnosti využití metody ošetřovatelského procesu v práci sestry na operačním sále.
Hypotézy. Předpokládáme, že více než 90 % sester na operačním sále získává informace o pacientovi pouze z operačního programu, více než 90 % sálových a anesteziologických sester neví, jak používat metodu ošetřovatelského procesu u klienta v intraoperační péči, více než 80 % pacientů hodnotí přístup sester na operačním sále jako profesionální.
Metoda výzkumu
K výzkumu byla použita dotazníková technika sběru dat. Jeden výzkumný soubor tvořily anesteziologické a sálové sestry z operačních sálů. Do druhého byli zařazeni klienti hospitalizovaní po operačním výkonu. Výzkum byl proveden během března 2004 v nemocnicích v Táboře a v Praze (Nemocnice Na Homolce). První vybraný vzorek tvořilo sto dotázaných anesteziologických a sálových sester z operačních sálů z uvedených nemocnic. Návratnost dotazníků byla 90%.
Ve výzkumu bylo použito 90 dotazníků (tj. 100 %), z toho bylo 59 % sálových sester a 41 % anesteziologických sester. Druhou skupinu respondentů tvořilo 85 náhodně vybraných klientů hospitalizovaných po operačním výkonu v uvedených nemocnicích. Z 85 rozdaných dotazníků se vrátilo 78 dotazníků vyplněných (návratnost 92 %), 3 dotazníky musely být pro neúplné vyplnění vyřazeny. Celkem bylo pro výzkum použito 75 dotazníků (tj. 100 %) od klientů hospitalizovaných po operačním výkonu.
Z nemocnice v Táboře to byli pacienti z oddělení chirurgického, ortopedického a gynekologického, tj. 67 %. Z nemocnice v Praze Na Homolce z oddělení cévní chirurgie a neurochirurgie, tj. 33 %. Výsledky výzkumu nepotvrdily první hypotézu, že více než 90 % sester na operačním sále získává informace o pacientovi pouze z operačního programu. Bylo zjištěno, že sestry z operačních sálů běžně získávají informace o operovaném z pěti zdrojů (viz graf 1).
Druhá hypotéza, že více než 90 % sálových a anesteziologických sester neví, jak používat metodu ošetřovatelského procesu u klienta v intraoperační péči, se potvrdila. Výzkum ukázal, že sestry z operačních sálů nerealizují všech pět fází ošetřovatelského procesu. Z výsledků vyplývá, že více než 80 % sester z operačního sálu říká, že zná metodu ošetřovatelského procesu (viz graf 2), ale více než polovina z nich nezná pojem „holistická péče“ (viz graf 3). Z celkového počtu padesáti dotázaných udává 19 sester, že běžně při své práci na operačním sále používá metodu ošetřovatelského procesu (viz graf 4, 5). Jak je možné používat ošetřovatelský proces bez znalosti holistické péče? Holistická ošetřovatelská péče vyžaduje orientaci na tělo i psychiku. To znamená, že bere v úvahu jak tělesné, tak psychosociální potřeby člověka. Je důležité, aby sestry chápaly podstatu psychosociální interakce a pečovaly o celého člověka (včetně jeho nejbližších) ve zdraví i nemoci.
Na pracovištích, kde se výzkum prováděl, je součástí chorobopisu nemocného ošetřovatelská dokumentace. Otázky ve výzkumu zjišťovaly, jak sestry na operačním sále sledují tuto dokumentaci, jak pracují s ošetřovatelskými diagnózami, zda tvoří vlastní ošetřovatelské diagnózy a jestli se domnívají, že dokáží určit pocity nemocného na operačním sále. Výsledky ukazují grafy 6, 7, 8 a 9.
Předpokladem k zajištění kvalitní ošetřovatelské péče je spolupráce anesteziologické a sálové sestry. Výsledky práce potvrdily skutečnost, že komunikaci s klientem a jeho kontakt s okolím na sále zajišťuje převážně anesteziologická sestra (viz graf 10) a zabezpečení provozu operačního sálu je ve větší míře úkolem sálové sestry (viz graf 11). Při zavádění metody ošetřovatelského procesu na operačním sále je nutná týmová spolupráce.
Aby byly v 95 % - 100 % splněny u pacientů na operačním sále plánované ošetřovatelské intervence, musí sálová a anesteziologická sestra efektivně spolupracovat. Bylo by jistě zajímavé zjistit, jak tato spolupráce funguje v praxi.
Poslední fází ošetřovatelského procesu je hodnocení. Sestra zde zhodnotí reakce nemocného na poskytnutou péči a její efektivnost. Výsledky však naznačují, že o zdravotní stav pacienta po operaci na oddělení se běžně zajímá pouze 8 % dotázaných sester (viz graf 12). Z praxe je jasné, že bezprostřední hodnocení stavu operovaného provádějí sestry z operačního sálu při jeho předávání na ošetřovací jednotku. Dlouhodobější sledování operovaného, jako je například stav operační rány, psychického stavu by mohlo vést ke zlepšení ošetřovatelské péče na operačním sále. Získané výsledky výzkumu o využití metody ošetřovatelského procesu na operačním sále jednoznačně ukazují na to, že sestry tuto metodu nevyužívají. To znamená, že se potvrdila druhá hypotéza, že více než 90 % sálových a anesteziologických sester neví, jak používat metodu ošetřovatelského procesu u klienta v intraoperační péči.
Třetí hypotéza, že více než 80 % pacientů hodnotí přístup sester na operačním sále jako profesionální, se potvrdila. Klienti hodnotili schopnosti a dovednosti sestry na operačním sále (viz graf 13). Více než 80 % klientů hodnotilo schopnosti a dovednosti sestry kladnou odpovědí. Jeden z respondentů jako vlastní hodnocení uvedl, že sestra krásně voněla. Na otázku, zda byla péče sestry na operačním sále z hlediska uspokojování potřeb dostatečná, odpovědělo 99 % klientů kladně (viz graf 14). Přesto výsledky odhalily, že nemocný má na operačním sále mnoho negativních pocitů, avšak sestra je může svou přítomností a kvalitní péčí zmírnit (viz graf 15, 16).
Na závěr můžeme říci, že operace představuje pro nemocného obvykle nový zážitek. Mění se nejen jeho tělo, ale i jeho psychika. U nemocného se může objevit celá řada psychických příznaků, jako je strach, deprese, obavy, úzkost a nervozita. Chování sestry má být vstřícné a tolerovat individualitu nemocného. Pokud je ošetřovatelská péče orientovaná na klienta, řeší ošetřovatelský proces změny potřeb nemocného a jejich saturaci v intraoperačním období. Výsledek takové péče by měl vést k minimalizaci diskomfortu, a tedy k sníženému vnímání negativních pocitů.
Využití práce v praxi. Nabízí se možnost zavést do praxe edukační program, který by operovaným nabízely sestry z operačních sálů. Sestrám by umožnil zvýšit kontakt s operovaným a realizovat pět fází ošetřovatelského procesu. U nemocných by program pomohl zvýšit informovanost, a tak snížit i jejich negativní pocity v souvislosti s operací.
SOUHRN
Výzkumná práce se zabývá problematikou ošetřování nemocného na operačním sále. První část věnuje pozornost nemocnému, který přichází na operační sál s očekáváním i obavou o svoje zdraví a změněnými potřebami. Nemocný na operačním sále má v sestře vidět v první řadě chápajícího a empatického člověka, který zná jeho potřeby, dokáže je uspokojit a přitom tolerovat jeho individualitu a hájit jeho práva. Druhé část práce sleduje anesteziologické a sálové sestry při uspokojování potřeb nemocného a využívání metody ošetřovatelského procesu na operačním sále.
SUMMARY
The research study is focused at nursing care of patients in the operation room. The first part of the study looks at a patient who is entering operation room with a certain expectation, perception of changed needs and worries about his health. The operation room nurse should present as a caring and empathetic person who knows needs of a particular patient, is able to satisfy them and, at the same time, acknowledge his individuality and be an advocate of his rights. The second part of the study observes how anesteziology and operation room nurses provide nursing care and how they implement nursing process in the operation room environment.