Následující materiál zaslala Zdraví.Euro.cz staniční sestra Jana Obručníková, která pracuje na neurologické jednotnce intenzivní péče. Za zveřejnění materiálu získává v rámci vzdělávání nelékařských pracovníků další kreditní body. Více informací ZDE.
Neurologické oddělení Nemocnice Prostějov patří mezi ta pracoviště, která integrovala Bazální stimulaci do každodenní péče o pacienty. Koncept bazální stimulace je součástí ošetřovatelské péče především na neurologické JIP, kde jsou hospitalizováni pacienti s těžkým poškozením mozkových funkcí, tedy se změnami v oblasti vnímání, hybnosti a komunikace.
Právě komunikaci s naším klientem pomocí prvků Bazální stimulace, bych se chtěla věnovat podrobněji. Dovolte mi malé ohlédnutí do historie, které je nutné, aby jste pochopili co děláme a proč to děláme.
Při bazální stimulaci jde o práci s kvalitou doteku a cílenou stimulaci smyslových orgánů. Využíváme toho,že lidský mozek má neuvěřitelné schopnosti uchovávat své životní zvyky a návyky v tzv. paměťových drahách, což nám dává velkou šanci k tomu,abychom donutily mozek, aby si vybavil něco,co již zná.
HISTORIE BS
Zakladatelem konceptu byl v 70. letech speciální pedagog ,doktor, profesor Andreas Frölich, který v té době pracoval s dětmi, které trpěly těžkým psychosomatickým postižením. Tyto děti nevykazovaly pro své okolí žádné reakce.
Profesor je ale chtěl naučit tomu jak jsou veliké,jak objemné,jak těžké…chtěl s nimi navázat kontakt.Toho dosáhl speciálními doteky a masážemi – tedy Bazální stimulací. Děti brzy začaly vnímat své okolí a došlo u nich k výraznému pokroku a rozvoji osobnosti.
Do intenzivní ošetřovatelské péče přenesla koncept BS zdravotní sestra,dnes profesorka Chriestel Bienstein.
Teprve v roce 2004 se koncept dostal do náplně práce zdrav.sester v ČR
Šiřitelkou konceptu v ĆR je PhDr. Karolína Friedlová – ředitelka Institutu Bazální stimulace ve Frýdku Místku.
INDIKACE
Koncept BS se uplatňuje u klientů v bezvědomí z jakýchkoliv příčin, po CMP – s poruchou vnímání a hybnosti, u neklidných a dezorientovaných, u geriatrických, dlouhodobě imobilních a v neposlední řadě u postižených dětí.
Je důležité, abychom si při intenzivní ošetřovatelské péči všímali nejen klientových deficitů,ale i jeho zachovalých schopností,které cílenou stimulací pomocí konceptu BS můžeme nadále rozvíjet.
Ovšem za předpokladu, že se přizpůspbíme komunikační úrovni klienta. Dříve panoval mezi lidmi a někdy i zdravotníky názor, že například lidé v komatu nemohou nic cítit, že nejsou schopni nijak reagovat. To při práci s konceptem BS neplatí.
Každý pacientův pohyb musíme chápat jako projev jeho pocitů a zachovalých komunikačních schopností.Protože v situaci, ve které se momentálně nachází, není jiné komunikace schopen.
I když se klienti s poruchou mozkových funkcí nemohou verbálně vyjádřit, mají všichni stejná práva a nárok na odpovídající zacházení s nimi. Zdravotníci mají naopak povinnost s klienty pohybovat! Stačí mikropohyb, protože víme,že nejlépe vnímáme při pohybu.Jen pohybem můžeme něco posoudit, nahmatat,cítit a vnímat své okolí.Už toto je komunikace.
Na co zaměříme při komunikaci a manipulaci s klientem svoji pozornost?
Zejména na:
dýchání: změnu rytmu, hloubku dechu,kašel,chrchlání, zívání…
svalový tonus: uvolnění mimických svalů,pokles ramen,uvolnění spazmů končetin, břicha,otevření úst… To vše může znamenat,že naše činnost u klienta mu minimálně nevadí, nebo je mu dokonce příjemná. Při opačné reakci si můžeme být jisti,že naše zacházení s klientem je mu buď nepříjemné, nebo dokonce bolestivé.
minimální pohyby: otevření dlaně, pohyby očí,mrkání,pohyb obočím
oběhové změny: změnu tepové frekvence,TK, periferního prokrvení…
hlasové projevy: sténání, křik, pláč, bručení…
Nejčastější formy komunikace z pohledu BS je tzv. trilogie:
Do této kategorie řadíme:
pohyb
komunikaci
vnímání
Právě úzké propojení vnímání pohybu s prožitkem v základní – bazální rovině odráží naše zkušenosti z prenatální vývojové psychologie.
Tato schopnost vnímání se rozvíjí již v embryonální fázi, kdy matka se svým nenarozeným dítětem spolu komunikují trilogií. Tehdy vzniká komunikace somatická, vestibulární a vibrační. Například přes vestibulární orgán dítě v těle matky bezpečně pozná kdy chodí, leží nebo spěchá.
Toho využívá koncept Bazální stimulace, kdy pomocí cílené stimulace působíme na bazální = základní smysly člověka. Komunikujeme tedy také trilogií.
To, že schopnost vnímání se rozvíjí v embryonální fázi, je potvrzeno pomocí moderních optických přístrojů, kdy můžeme pozorovat nenarozené dítě a víme, že:
v 9.týdnu je zárodek schopen reagovat na somatické podráždění, cítí tlaky uteru a plodové vody na svém těle a začíná pohybovat zárodky svých končetin
ve 12. týdnu navazuje vibrační vnímání, kdy např. hlas matky je přenášen plodovou v podobě vlnění a dítě toto vnímá jako vibrace
od 4. měsíce je plod schopen cíleně zaujmout a fixovat svoji pozici v děloze matky
v 6. měsíci plod bezpečně reaguje na sluchové podněty a je schopen si je pamatovat
od 28. – 30.týdne plod aktivně reaguje na taktilní, akustické, vizuální i chuťové podněty
Intuitivní bazální stimulace
Víte, co udělá matka, když chce utěšit své malé dítě, které pláče? Aniž by cokoliv věděla o bazální stimulaci, vezme ho intuitivně do náruče a
- pevně ho obejme a tím mu ukáže hranice jeho těla (dítě to pociťuje stejně jako kdysi v děloze)
- chová ho, houpe a chodí s ním po místnosti (zapojí se vestibulární aparát jako kdysi)
- navíc ho konejší poplácáváním po zadečku, mluví na něj (dítě cítí vibrace)
Stejným způsobem konejšíme i dospělé. Vezmeme je kolem ramen, poplácáme po zádech, pohoupeme. Použijeme zkrátka trilogii.
Iniciální dotek – ID
Při komunikaci s klientem používáme iniciální dotek. Jde o nejjednodušší přirozenou komunikaci – komunikaci beze slov. I když ho samozřejmě doprovodíme verbálně oslovením klienta. Tímto dotekem mu říkáme: „Teď jsem tady a jsem tu pro tebe. Mám na tebe čas.
Je důležité, jak se dotýkáme. Předpokladem kvalitního ID je určitá síla provedení – tlak, rytmus – opakování, klid.Špatně poskytované doteky mohou vést ke zvýšení svalového tonu a k nežádoucím reakcím organismu. Omezujeme letmé, nic neříkající doteky.
Iniciálním dotekem dáváme klientovi jasně najevo, kdy naše činnost u něho začíná a kdy končí. Proto se stejným dotekem i loučíme.
Nejvhodnějším místem pro ID je rameno, paže, nebo ruka.
To určíme vždy na základě biografické anamnézy (kdy od nejbližších příbuzných cílenými dotazy zjišťujeme jeho zvyklosti před nemocí, co měl, nebo neměl rád).
Předpokladem kvalitního ID je klid, síla, ritualizování. Informaci o doteku vyvěsíme pro všechny, kdo přijdou s klientem do styku na viditelné místo.
I kdyby jste při práci se svými klienty nepoužívali žádný jiný prvek z konceptu BS, zkuste zavést právě tento. Je to první a rozhodný krok, který zkvalitní vaši komunikaci s nemocnými.
V praxi to bude znamenat, že před zahájením všech ošetřovatelských a léčebných úkonů použijete ID, kdy svému klientovi vysvětlíte co s ním zamýšlíte a nakonec se s ním tímto dotekem i rozluočíme.
Co je pro klienty nejdůležitější?
Mluvit na ně.
Velmi pomalu, níže položeným a klidným hlasem.
Klienti s poruchou vnímání musí cítit, že to co se děje v jejich okolí je POMOC!
Lidé v nemocnicích,ale i v terénu při zásazích RZP jsou vystrašení a cítí se zpravidla velmi ohroženi. Potřebují od zdravotníků slyšet „ Vy to zvládnete!“ „ Vydržte!“
I v tak kritických situacích,kdy jde v první řadě o život klienta – při akutních výkonech –lze použít jednoduché prvky BS.
KONCEPT BS JE SITUOVANÝ I NA RODINU KLIENTA
Těžký stav je dramatická situace nejen pro nemocného,ale i pro celou rodinu a samozřejmě o svých obavách potřebují od začátku s někým mluvit. Kdo jiný jim může pomoci překonat první šok, než empatický personál, který projeví svoji účast a zájem. Neostýchejte se chytit příbuzného za rameno a utěšte ho povzbuzujícími slovy. Doprovoďte ho poprvé k lůžku nemocného a nabídněte mu židli. Aby mohl být v komunikační úrovni očí…
Pomozte se poprvé dotknout nemocného společně s příbuzným ,který je často otřesen ( vždyť partner může jinak vypadat, může být zaintubován, uprostřed pípajících přístrojů…)
Projevme účast tím,že se zeptáme:“Nemám někomu zavolat?“ „Jak se dostanete domů?“
Věřte, že jsou to okamžiky,kdy se vytváří důvěrný vztah mezi personálem a příbuznými.
Nezapomeňme respektovat právo příbuzného na návštěvy.Bohužel v ČR převažuje restriktivní model návštěv,kdy je oddělení zamčené a příbuzným je přesně vymezena doba od – do. Je však efektivnější ,umožnit setkání příbuzných se svým nemocným individuálně. Vše záleží na zdravotním stavu klienta a rozhodnutí ošetřujícího lékaře. Obavy z nákaz totiž nejsou opodstatněné,neboť hygienickým rizikem nejsou příbuzní,ale většinou personál sám.
Jana Obručníková, www.Zdravi.Euro.cz
