Rozhovor Zdraví.Euro.cz
Ekonom doc. Martin Dlouhý studoval obor zdravotní politika a finance na London School of Hygiene and Tropical Medicine a London School of Economics. Ve své výzkumné činnosti se zajímá o matematické modely hodnocení efektivnosti a využití ekonomicko-matematických přístupů v ekonomice zdravotnictví. V současnosti působí na Vysoké škole ekonomické v Praze.
Jak se jako ekonom se specializací na zdravotnictví díváte na záměr ministerstva zdravotnictví převést státem řízené nemocnice a ústavy?
Nevyrovnané hospodaření nemocnic je dlouhodobý problém, který se projevuje v jakýchsi pravidelných cyklech. Tyto cykly jsou přerušeny zaplacením starých dluhů, čemuž ekonomové říkají měkké rozpočtové omezení a panuje shoda, že měkké rozpočtové omezení má za následek snížení efektivnosti systému, protože dobří hospodáři nejsou odměňováni a špatní trestáni. Státu, který je reprezentován ministerstvem zdravotnictví, se nepodařilo najít mechanismy, jak být dobrý hospodářem ve svých nemocnicích. To však podle mého nelze přičítat určité právní formě (příspěvková organizace, akciová společnost), ale chybám vlastníka. Význam právní formy se u zastánců i odpůrců reforem přeceňuje. Osobně bych viděl jako nejvýznamnější nástroj zvyšování efektivnosti dobře nastavený úhradových systém spolu s aktivnější rolí pojišťoven.
Jak by podle vás měla tato transformace proběhnout, aby nebyla ohrožena stávající kvalita péče?
Mnoha transformacím v minulosti chyběly dvě základní podmínky. Zaprvé detailně připravený plán či zákon obsahující také pojistky v případě neúspěchu. Místo toho jde o prosazovaní ne vždy zcela připravených opatření. Je nutné, aby manažeři nemocnic a zástupci univerzit dostali dost času na přípravu transformace a dostali odpovědi na mnoho praktických otázek, které se obvykle v zákonu jen naznačí. Zadruhé dlouhodobá politická shoda, že to či ono chceme. Není nic horšího, když návrhy sotva projdou (za pomoci přeběhlíků) a další vládou jsou zrušeny či změněny. V takovém prostředí prostě není možné být dobrým manažerem nemocnic s miliardovými obraty. Manažeři nemocnic tak tráví čas přípravou zbytečných transformací, místo aby byly k tlačeni ke zvyšování efektivnosti nemocnice v dlouhodoběji stálém ekonomickém a politickém prostředí.
|
DÁLE ČTĚTE: Stát má tajný plán, jak privatizovat fakultní nemocnice Akciovek se zbytečně bojíme |
V souvislosti s převedením nemocnic na akciové společnosti počítá MZ s tím, že by byly akcie rozloženy mezi univerzity a stát v poměru 34:66. Co si má pod tímto číslem běžný zdravotník představit?
Stát se tak určitým způsobem snaží vyřešit problém komplikovaného financování výuky studentů lékařských fakult a zdravotní péče zatažením univerzit do odpovědnosti za hospodaření fakultních nemocnic. Majetek v rukou univerzit by mohl být určitou zárukou, že nedojde k rychlé privatizaci nemocnic-akciovek, jak se někteří obávají, neboť zahrnutím univerzit do hry s takový plán zkomplikoval.
Souhlasíte s názorem, že univerzita není (s ohledem na náklady velké nemocnice) ekonomicky silný subjekt, což zvyšuje ekonomickou zranitelnost nemocnice?
Názory dotčených univerzit neznám, ale doufám, že jako správní představitelé akademické obce budou mírně konzervativní. Obávám, se přehlédnutí v návrhu transformace a nepřipravenost dotčených aktérů může vést k vážným ekonomickým problémům nemocnic a univerzit. Univerzita Karlova by se zřejmě stala největším poskytovatelem zdravotní péče v zemi a na to asi není připravena. Vím, že na univerzitách se přeci jen pohybujeme trochu v jiném čase než zbytek světa a proto těžko odhadovat jak se univerzitní svět vypořádá s tak velkou odpovědností.
Ministerstvo zdravotnictví nařídilo tento měsíc ředitelům některých státních nemocnic, aby nečekali na vydání speciálního zákona o převodu ústavů na akciové společnosti a připravili transformaci podle privatizačního zákona z roku 1991. Čeho konkrétně chce MZ využít v tomto starém? Vy rozumíte tomu, jakého ustanovení v privatizačním zákoně lze k tomuto účelu využít?
Přiznám se, že nevím o jaké ustanovení jde. Je třeba pochválit právníka, který s tím přišel, neboť určitě všechny zaskočil. Trochu mi to ale připadá, jako když v Anglii řeší nějaký soudní spor a odvolávají se na zákon ze 17. století.
Iva Bezděková, www.Zdravi.Euro.cz