Zdravotnictví není hlavním tématem nadcházejícího volebního víkendu. Po zkušenostech s přemrštěnou a primitivní politizací některých zdravotnických témat v minulosti to nelze považovat za zcela špatnou zprávu.
Jen je třeba doufat, že to neznamená, že se zdravotnictví ocitne na okraji zájmu budoucí vládní garnitury. Volební programy svou vágností ve zdravotnických kapitolách tuto obavu nijak neumenšují. Naštěstí víme, jak volný je vztah mezi texty volebních programů a skutečným konáním po volbách, takže není třeba házet flintu do žita.
Pojmenování bez řešení
Naše noviny v minulém čísle přinesly anketu, v níž klíčové osobnosti českého zdravotnictví odpovídaly na otázku, co očekávají od politické reprezentace, již si nadělíme o víkendu ve volbách. Porovnáním odpovědí a volebních programů jednotlivých stran lze dojít k závěru řekněme mírně optimistickému.
Zdá se, že politické strany, které mají více či méně reálnou šanci usednout v příští sněmovně, se s experty shodnou na mnoha problémech, jimž české zdravotnictví čelí – přísun financí do systému, efektivita jejich využívání, fungování zdravotních pojišťoven, optimalizace sítě zdravotnických zařízení. Pojmenování těchto problémů lze najít jak v odpovědích expertů, tak v programech stran. Méně optimistická část poselství spočívá v tom, že stranické sliby nenabízejí k těmto problémům žádná skutečně hmatatelná řešení.
Po vzoru NHS?
Jeden příklad – u komunistů, socialistů i zemanovců najdeme příslib redukce počtu zdravotních pojišťoven. Komunisté chtějí jednu, ČSSD přesný počet neurčuje, ale z projevů šéfa strany Bohuslava Sobotky je známo, že i jemu se líbí myšlenka jediné pojišťovny. Zemanovci, snad aby se odlišili, chtějí dvě. Je to legitimní. Pluralitní systém se nepodařilo pořádně rozhýbat žádné z pravicových, natož levicových vlád tak, aby začal dávat hlubší smysl a důstojně využil konkurenčních mechanismů ve prospěch klienta. Nepodařilo se to ani těm, kteří to explicitně slibovali, takže bylo jen otázkou času, kdy si levice na zbytečném přetlaku pojišťoven smlsne.
Kromě záměru redukovat počty se v programech dočítáme už jen obecné fráze o potřebě „vyšší kontroly“ ze strany státu. Ovšem je třeba si uvědomit, že jedna zdravotní pojišťovna znamená moloch s 10 miliony klientů a třísetmilardovým rozpočtem. Srovnatelná instituce v Česku neexistuje, snad s výjimkou České správy sociálního zabezpečení. Ta má jako největší česká finančněsprávní instituce 8,5 milionu pojištěnců, rozpočet ve dvanáctimístných číslech a na krku výplaty 3,5 milionu důchodů a všech nemocenských dávek.
To už by stálo zato trochu konkretizovat, jakými řídicími a kontrolními mechanismy by měl stát takovou obludu ovládat, aby byla akceschopná, průhledná a vlídná ke klientům, kteří nebudou moci odejít jinam. Jakou má mít taková instituce právní formu? Zůstane u veřejnoprávní, nebo se včlení vedle ČSSZ do nitra státní správy po vzoru britské NHS? To nejsou detaily. To jsou zásadní politické otázky, které rozhodnou, zda jeden nepříliš funkční systém nebude nakonec ve slučovacím nadšení nahrazen jiným nefunkčním systémem.
Kolbiště ano, záleží však na zbraních
Ve zmíněné anketě vyslovil děkan 1. LF UK Aleksi Šedo přání, aby politici nevyužívali zdravotnictví jako „politické kolbiště“. To je možná příliš přísné. Nechť jej politici i jako kolbiště využijí, ale nechť se na něm mydlí koncepcemi a argumenty, nikoli vágními výkřiky z volebních programů.
To kdyby se povedlo, splní volby svůj účel. V takovém prostředí by pak snad už nikoho neměla přepadnout naprosto vyšinutá idea, aby „zodpovědnost za zdravotnictví“ převzal prezident Miloš Zeman.
“Pojišťovně se však podařilo poprvé v její historii počet pojištěnců udržet. Velký počet pojištěnců byl získán zejména akvizicemi spojenými s projektem elektronických zdravotních knížek a projevil se zde i nový klientsky orientovaný přístup Pojišťovny. Nárůst počtu pojištěnců ve srovnání se Zdravotně pojistným plánem 2010 byl rozhodující pro překročení tvorby Základního fondu zdravotního pojištění i v okamžiku, kdy i za této situace poklesla oproti roku 2009 částka předpisu pojistného z v.z.p. o 1,3% a v porovnání s rokem 2008 dokonce o 1,8%.”
Zdroj: Výroční zpráva VZP ČR 2010 (kapitola 5.1 Základní fond zdravotního pojištění, strana 28).