VZP má konečně nového ředitele a střídalo se také v čele její správní rady. Jde bezpochyby o dobré zprávy. Pavel Horák a Marek Šnajdr se měli poroučet už dávno, nejpozději v poslední fázi divokých tanců kolem neúspěšného rozbíjení vazeb na firmu IZIP.
To je mimochodem strašák, který zanedlouho vyskočí i na nové vedení v čele se Zdeňkem Kabátkem. Není ale v tuto chvíli tím nejděsivějším. Zdeněk Kabátek přichází do horké fáze uzavírání nových smluv s nemocnicemi, což je proces, do nějž obě strany, nemocnice i pojišťovny, nešťastně vlétly z pozic zavilých nepřátel, místo aby se chovaly jako jednající partneři směřující ke stejnému cíli. Pokud by se Kabátkovi podařilo dát těmto jednáním poněkud důstojnější háv, byl by to velmi slibný začátek ve funkci.
Stejnou cestou
Nicméně přes všechny opatrné naděje, které vzbuzuje odchod staré gardy z čela největší zdravotní pojišťovny, volba nového vedení opět ukazuje, že největší problém VZP leží mnohem hlouběji než pouze v osobě Pavla Horáka či Marka Šnajdra.
Dokud bude VZP jen stamiliardovou hračkou v rukou momentální politické nomenklatury, nástrojem pro vyřizování politických účtů, dělání naschválů a uspokojování jednotlivých frakcí v jednotlivých stranách, nebude moci být zcela standardní zdravotní pojišťovnou. Stále budou ve vzduchu viset rizika typu IZIP, rozhodování bude neprůhledné a motivované ledasčím, jen zřídkakdy však zájmem pojišťovny či jejích klientů.
Na hlavních rizikových faktorech, jež dělají z VZP výsostně politickou instituci štědře financovanou plátci zdravotního pojištění, se nezměnilo nic. Zdeněk Kabátek a Petr Nosek se na svá nová místa dostali úplně stejnou cestou jako předtím Pavel Horák s Markem Šnajdrem – táhlými, pragmatickými, tvrdými a nehezkými politickými dohodami mezi premiérem, ministrem zdravotnictví a rozhádanou ODS. V jejich důsledku sedí na méně viditelných místech ve správní radě za vládu lidé, kteří sice o zdravotnictví nevědí nic, ale zato jsou loajální premiérovi, což je nejdůležitější kvalifikace.
Nepřehánět to s ideály
Na podstatě fungování VZP se tedy nic nemění a to je smutné. Nový zákon o zdravotních pojišťovnách nejspíš míří k ledu, jasněji uvidíme v revidovaném programovém prohlášení kolem Vánoc. Hegerovy vize pojišťovny kontrolované orgánem složeným z politiků, zaměstnavatelů a pojištěnců tonou v mlze a politická situace je čím dál tím méně nakloněna nějakým systémovým změnám.
Něco ovšem Leoš Heger udělat mohl i bez nového zákona o VZP či o pojišťovnách. Mohl na ředitele nejdůležitější instituce českého zdravotnického systému vypsat výběrové řízení. Neudělal to, protože mu to zákon neukládá. S politickými ideály se to zkrátka nesmí přehánět.
Změna v čele VZP tedy sice potěšila, protože dosavadní vedení už bylo neúnosně zprofanované. Čekat nějak zásadně lepší časy však mohou jen nenapravitelní optimisté.
Co je HTA? HTA (health technology assessment) je definováno jako systematické hodnocení vlastností a účinků zdravotnických technologií. Zabývá se jak přímými účinky těchto technologií, tak i jejich nepřímými a nezamýšlenými důsledky, přičemž cílem je získání informací pro rozhodování o zdravotnických technologiích
Co je „zdravotnická technologie“?
Pod pojmem zdravotnické technologie jsou myšleny intervence, které mohou být využity při prevenci a podpoře zdraví, diagnostice a léčbě akutních a chronických onemocnění či při rehabilitaci. Mezi zdravotnické technologie se řadí: léky, lékařské přístroje, diagnostické a terapeutické metody, ale také systémy organizace zdravotnictví.