Nacházíte se nyní ve fázi ostré realizace fúze s Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnou (ČPZP), může ji ještě něco zhatit?
Do konce srpna jsme čekali na souhlas ministerstva zdravotnictví, proti kterému jsme se přirozeně neměli důvod odvolávat a fúze tak nabyla právní moci 29. 8. 2012. Od 1. října se tedy „Metalka“ stane součástí České průmyslové zdravotní pojišťovny.
Proč se tak dobře hospodařící subjekt jako Zdravotní pojišťovna Metal-Aliance (ZP M-A) spojuje s jinou pojišťovnou místo toho, aby volila samostatnou cestu. Kdo byl tím hlavním iniciátorem?
Tak samozřejmě tím hlavním iniciátorem byla naše správní rada, která byla nucena reagovat na vývoj ve veřejném zdravotním pojištění a která posuzovala nabídky od Oborové zdravotní pojišťovny a České průmyslové zdravotní pojišťovny. Po úvaze a na základě analýz se rozhodla pro ČPZP.
Proč právě nyní? Neuvažovali jste o fúzi už někdy v minulosti?
Kdysi jsme byli osloveni Hutnickou pojišťovnou (pozn. red.: dnes součástí ČPZP) a asi před třemi lety také Oborovou zdravotní pojišťovnou. Je pravdou, že tehdy správní rada vyhodnotila situaci tak, že pro pojišťovnu bude výhodnější jít samostatnou cestou. Jak se ale postupem času měnila legislativa, měnily se i podmínky. Abychom v tomto prostředí byli schopni i do budoucna zajistit našim klientům dosavadní šíři služeb a kvalitu zdravotní péče, tak jsme museli začít hledat nějakou další cestu. Do toho přišly zmíněné nabídky.
Jaké konkrétní legislativní změny vás vedly ke změně dlouhodobé strategie?
Jednou z věcí, která hýbe odbornou veřejností je vyhláška o dostupnosti zdravotní péče a každá regionální pojišťovna, a „Metalka“ vždycky byla spíše regionální pojišťovnou, bude mít problémy se zajištěním péče pro své klienty všude tam, kde nemá silné působení. Takže i to byl jeden z motivů této fúze, ale je jich samozřejmě mnohem více.
A byl to ten hlavní motiv?
K tomuto kroku nás samozřejmě vedly i další důvody. Chtěli jsme vytvořit celek, který by byl méně zranitelný v předpokládaném vývoji ekonomiky a zajistil udržitelnost kvality a standardu našich služeb pro pojištěnce.
V českém zdravotnictví se také chystá řada velkých projektů. Konkrétně se jedná například o elektronizaci zdravotnictví, která je nezbytná pro budoucí udržitelnost financování systému zdravotní péče. Tyto projekty je ale třeba profinancovat a není žádným tajemstvím, že jedinou slabinou naší pojišťovny je to, že nemáme dostatečně silnou rezervu provozních prostředků jako ostatní hráči na trhu – spojení s ČPZP tento problém odstraní.
Ministr zdravotnictví však vaší fúzi nepodporuje – nepovažuje ji za optimální cestu ke konsolidaci systému veřejného zdravotního pojištění. Jak si jeho postoj vysvětlujete?
Podle mého názoru za tím stojí zpráva, kterou pan ministr obdržel od svých poradců a ve které se praví, že fúze s Oborovou zdravotní pojišťovnou, která není v tak dobré finanční kondici jako Zdravotní pojišťovna Metal-Aliance, by byla lepší. Naše správní rada ale nechtěla přistoupit na to, aby se naši pojištěnci stali rukojmími stabilizace zdravotnictví.
Ministr také poukazuje na riziko, že byste nyní mohli začít pohlcovat menší hráče na trhu…
Mě na tom především těší, že ten prostor začínáme konečně vnímat jako trh, dříve se tomu všichni bránili. V dnešní době trhy obecně směřují k nějaké konsolidaci, a vidíme-li tyto snahy i v oblasti zdravotního pojištění, tak na tom přeci není nic výjimečného. Náš krok byl z tohoto pohledu logický, protože pokud se mění například pravidla vyjednávání se zdravotnickými zařízeními, tak pojišťovna musí mít určitou velikost, aby byla pro zdravotnická zařízení partnerem, který má dostatečnou sílu na to, aby zajistil kvalitní péči svým klientům ve všech regionech.
Leoš Heger ale upřednostňuje spojení Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra s Vojenskou zdravotní pojišťovnou. Jak si vysvětlujete tuto jednostrannou preferenci jedné fúze a striktní odmítání jiné?
Podle mého mínění je zde patrné, že ty argumenty nejsou zcela standardní. Pokud by se spojila pojišťovna ministerstva vnitra a vojenská pojišťovna (pozn.red.: tento záměr je obsažen ve vládním prohlášení), tak vznikne gigant s nějakými dvěma milióny klientů.
Pak se tedy musím zeptat, proč panu ministrovi vadí subjekt, který bude mít 1,2 milionu pojištěnců? Nemyslím si, že by fúze měly probíhat jen podle scénáře ministerstva zdravotnictví. Měly by probíhat především ve vztahu k hlavní funkci zdravotní pojišťovny – tedy k udržení či zvyšování kvality zdravotní péče a rozsahu služeb pro její klienty.
Pokládáte si stejné otázky jako řada novinářů. Proč ale ministerstvo argumentuje tímto „nestandardním“ způsobem?
Ze strany některých poradců pana ministra může existovat představa, že by se ten trh měl konsolidovat trochu jiným způsobem. Abych se přiznal – dosud jsem nečetl žádné dostatečně silné argumenty, proč ne takto a proč jinak.
Samozřejmě, že každý větší subjekt musí brát ministerstvo o něco vážněji. Já ale věřím, že v otázce směřování systému najdeme v budoucnu s ministerstvem společnou řeč. Jejich současný postoj vnímám spíše jako takové první hodnocení a věřím, že ministerstvo časem sezná, že tato fúze je přínosná pro systém.
Ministerstvo naznačilo, že fúze ve správních radách prošla jen díky slabému zastoupení státu v těchto orgánech. Proti prý ale stejně nehlasovali všichni zástupci státu…
Na naší správní radě byla fúze schválena 11 hlasy z 15 možných, z čehož je patrné, že alespoň jeden zástupce státu hlasoval ve prospěch fúze. Podstatné je, že fúzi schválili jak zástupci pojištěnců, tak zástupci zaměstnavatelů a ještě ji částečně podpořil i stát, tedy více než třípětinovou většinou. Při schvalování zákonů, které se dotýkají nás všech, nám přitom stačí jen stojedničková většina.
Ministerstvo financí posuzující vaší žádost, prý projevilo určité pochybnosti. O co se jednalo?
Tu zprávu jsem měl možnost číst a na nějaké konkrétní výtky jsem v ní nikde nenarazil. Ministerstvo financí hodnotilo formální náležitosti naší žádosti a polemizovalo pouze s načasováním fúze a s tím, zda by nebylo vhodné dodat ještě další materiály, které však nejsou ze zákona požadovány.
Zpráva ministerstva financí byla vlastně vesměs pozitivní a rozhodně nevyjadřovala pochybnosti o vlivu propojení našich dvou pojišťoven na stabilitu systému veřejného zdravotního pojištění.
Ministerstvo zdravotnictví v souvislosti s touto fúzí oznámilo, že připravuje legislativní změny, které by měly posílit kontrolní mechanizmy na trhu se zdravotním pojištěním. Máte k tomu nějaký komentář?
Nemám s tím problém, ale myslím si, že současná kontrola zdravotních pojišťoven v České republice není ve srovnání s kontrolou obdobných institucí v EU nijak nestandardní. Mám také pocit, že za tu „vyšší kontrolu“ se tu schovávají některé problémy, které se bojíme formulovat.
Kontrola by ale neměla být zaměňována za vměšování do řízení a mně se zdá, že v některých materiálech, které jsem v poslední době četl, se právě toto objevuje. Nechme pracovat managementy a správní rady a striktně vyžadujme dodržování pravidel. To by mělo platit pro všechny hráče na daném trhu a k tomu je i dnes nástrojů dost.
Co vlastně mohou nyní očekávat vaši klienti?
Pro klienty obou zdravotních pojišťoven se nemění nic z toho, nač jsou doposud zvyklí. Naopak mohou počítat s vyšším počtem kontaktních míst a navíc bude v podstatě celé území České republiky pokryto sítí našich smluvních poskytovatelů zdravotní péče.
V oblasti prevence chceme cílit především na ty nejpalčivější problémy, a tak i nadále budeme pokračovat v rozjetých programech. Do budoucna nevylučujeme ani jejich rozšíření, ale to je spíše otázka příštích let.
Kdyby se obě pojišťovny nespojily, měly by nějaké vážnější problémy s tím dostát novým pravidlům ohledně dostupnosti zdravotních služeb?
Kvůli dostupnosti zdravotních služeb by se obě zdravotní pojišťovny dříve či později potýkaly s určitými problémy a přiznejme, že v případě samostatné ZP M-A by tyto problémy byly větší. Jak už jsem říkal, ZP M-A je spíše regionální pojišťovna, takže pokud by se nám pojištěnec přestěhoval nebo začal dojíždět za prací mimo naše regiony, problém by byl na světě.
Tím, že dnes máme jen jeden přestupní termín (pozn. red.: vždy k 30. 6. daného roku pro rok následující), tak si tyto migrující pojištěnce v podstatě bereme za rukojmí, což samozřejmě není dobrá varianta.
Jak redukce přestupních termínů ovlivňuje soutěž o nové klienty? Očekáváte po posílení vaší pozice na trhu i větší příliv pojištěnců?
Faktem je, že i když se před tím přestupním termínem o naší fúzi psalo, a ne vždy pozitivně, tak obě pojišťovny zaznamenaly kladný přírůstek pojištěnců. Věřím, že i do budoucna dokážeme oslovit nové pojištěnce. ČPZP má velký potenciál růstu.
Já jsem samozřejmě odpůrcem omezení přestupních termínů. Na začátku jsme mluvili o tom, že i zdravotní pojištění je třeba vnímat jako trh a tady ho najednou nesmyslně regulujeme. Řeknu příklad. Jestliže se nějaká pojišťovna bude dostávat do platební neschopnosti, tak si její pojištěnci nebudou moci včas vybrat jinou pojišťovnu, která je v dobré finanční kondici a stanou se rukojmími systému. Ptám se, kam se podělo jejich právo na svobodnou volbu toho, komu svěří své finanční prostředky.
Jak si tedy vysvětlujete zavedení tohoto omezení?
Ty důvody byly pravděpodobně dva. Jednak šlo o ty nešťastné dealerské praktiky některých pojišťoven, které do jisté míry deformovaly trh se zdravotním pojištěním. Určitě tu byla také snaha zajistit nějakou výhodu pro VZP. To si myslím, že není správné, protože tato zdravotní pojišťovna zatím nikoho v České republice nepřesvědčila, že by to byla „top“ značka.