Slovo závislost často vzbuzuje podvědomou reakci: „To se mne přece netýká“. Svědomí se ozve nanejvýše kuřákům, ale člověk, který nekouří, alkohol pije příležitostně a s mírou, si možnost závislosti na čemkoli nepřipustí.
Závislost na čemkoli
Závislosti v různých podobách a na různých věcech představují nejčastější způsob, jakým si sami podkopáváme naše vlastní zdraví.
Kromě alkoholu, drog a kouření může být člověk závislý v podstatě a doslova na čemkoli. Mohou to být sladkosti, uzeniny, pohodlnost a řada dalších věcí, neřestí a zvyků. Překvapivě to může být i práce. Ta dokonce ve světových statistikách představuje závislost nejčastější, ale zároveň i nejméně rozpoznávanou.
Pokud si myslíte, že závislost na práci nemůže být nic špatného, mýlíte se. Workoholismus je tichý, ale spolehlivě a dlouhodobě působící jed, jenž nejdříve začne ničit potěšení ze života, pak vztahy s lidmi a nakonec i zdraví. Z psychologického hlediska tak představuje jednu z nejvážnějších forem závislosti.
Závislý člověk si nejčastěji nepřipustí, že by se ho mohla závislost týkat. Když od kolegy uslyšíte: „Já závislý nejsem, mám vše pod kontrolou,“ je to varovným náznakem pravého opaku. Tedy, že závislost je již v plném proudu.
Ano, či ne
Jestli si stále ještě říkáte, že se vás to ale ani tak netýká, odpovězte si na pár otázek:
* Pracujete při jídle?
* Pracujete v posteli?
* Přemýšlíte o práci při řízení auta?
* Je práce hlavním tématem, o kterém mluvíte?
* Ovlivnila práce někdy negativně vaše osobní vztahy?
* Přibíráte si práci navíc?
* Chodíte pozdě, odříkáte schůzky s přáteli nebo rodinou?
* Jste nervózní, když nepracujete?
* Berete si na dovolenou notebook a vyřizujete pracovní e-maily?
* Musíte mít stále při ruce mobilní telefon?
Jestliže jste si odpověděli kladně na více než 2–3 otázky, ale i přesto jste přesvědčeni, že workoholici nejste, zastavte se, protože tato závislost vás již zřejmě ovládá.
Pracovitý člověk bývá vzorem pro okolí. V práci je dobrý, výkonný a zároveň žije plnohodnotným životem, umí odpočívat, a tak působí vyrovnaně. Pokud se však z něj stane workoholik, vzniká nutkavá potřeba stále pracovat a myšlenky se soustředí jen na práci, začne se uzavírat kruh. Vzniká závislost.
Workoholikům není co závidět, workoholika samotného práce totiž často ani nebaví, jen mu doslova nedá spát.
Workoholik více ztrácí Workoholik nemá čas, a tak často zanedbává své zdraví, nenavštěvuje lékaře, a pokud je nemocný, stejně pracuje, protože „musí“. Nezdravý způsob života bez odpočinku má za následek stálou únavu, bolesti hlavy, nespavost a postupně se objevují i závažná onemocnění – imunitní, oběhová, trávicí.
Samozřejmě nezůstává jen u zdravotních obtíží. Jako první příznaky se nejčastěji projevují potíže v oblasti duševního zdraví a mezilidských vztahů. Dochází k nespokojenosti v partnerském životě, obtížím v komunikaci, narušení rodinného zázemí.
Člověk trpící workoholismem není ani vyhledávaným společníkem, protože je nadměrně unavený, vyčerpaný, ztrácí smysl pro humor a je obtížné s ním najít téma hovoru.
Fáze a léčba
Fáze workoholismu:
* nejdříve myslíte stále na práci, zůstáváte v práci přes čas a dlouho jste neměli dovolenou, to může být projevem tzv. rané fáze,
* pokud navíc špatně spíte, omezujete kontakty s rodinou a přáteli, necítíte se fyzicky dobře, pak vám svítí červená – jste ve středním stadiu workoholismu,
* jestliže se objevují bolesti hlavy, zad, vysoký krevní tlak, trpíte depresemi a vaše pracovní výkonnost se snižuje, jde o pozdní stadium workoholismu a je třeba neodkladně vyhledat odbornou pomoc.
Workoholismus je nebezpečná závislost a zbavit se jí trvá stejně dlouho jako zbavit se závislosti na alkoholu nebo drogách. Nejlepší je tedy s ní vůbec nezačít.
Prvním a nejdůležitějším předpokladem, jako téměř u každé léčby, je „chtít“. Pro léčbu workoholika je důležité, aby svůj stav chtěl změnit. Důležité je najít si čas na rodinu, přátele, záliby, nevyhýbat se dovolené, naučit se relaxovat. Nezbytné je tedy změnit pracovní stereotyp, kterým workoholik dosud žil. V každém případě je nezbytná podpora okolí.
Jak se bránit K tomu, aby se pracovitost nepřeměnila ve workoholismus, je třeba dodržovat několik základních, avšak jednoduchých pravidel. Těmi jsou zejména dodržování vymezeného času na práci, odpočinek i zábavu.
K tomu, abychom podávali kvalitní pracovní výkony, musíme relaxovat a odpočívat. Je třeba se také nad provedenou prací zamyslet a zhodnotit své výsledky, jen tak se může práce stát efektivnější, bez zbytečných omylů a postupů nevedoucích k cíli.
Jestliže chcete předcházet workoholismu a jeho následkům, dodržujte jednoduchá pravidla:
* vymezte si čas na práci a dodržujte určitý systém a pravidla (např. vždy budete obědvat v klidu),
* plánujte a vyhodnocujte si výsledky své práce (neděláte něco zbytečně?),
* dbejte o duševní hygienu a relaxujte – „nicnedělání“ je stejně důležité jako práce,
* udržujte intenzivní kontakty s blízkými lidmi a přáteli, mějte je vždy na prvním místě,
* věnujte se koníčkům a zálibám, nikdy nezapomínejte na dovolenou.
Odpočinek, tak jako práce, je neoddělitelnou součástí našeho života. Jedině jejich vyváženost nám může přinést spokojenost a zdraví. Učit se můžeme od přírody, vše má svůj čas a nic nelze obejít, ani odpočinek ne.
Workoholik to má také těžké
Workoholici nejsou dobří pracovníci, jak by se mohlo na první pohled zdát. Vyžadují od ostatních stejné pracovní tempo, jako mají sami, a tak dochází k napětí a nepříznivým vztahům na pracovišti. Klesá pracovní výkonnost a šíří se nepohoda a neklid. Mají rozpracovánu řadu věcí najednou a je pro ně obtížné je dokončit. Předkládají si stále další a další cíle a nestíhají je plnit, často se dopouštějí chyb a omylů, používají neefektivní postupy, nenechají se nikým řídit, a tak se dostávají do světa labyrintu své práce. Bez sebereflexe a zhodnocení své závislosti pak z tohoto labyrintu není cesty ven.