OTÁZKA: Co vás vedlo k výběru medicíny jako svého povolání?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Martin Čihař
Náhoda. Rodina v roce 1968 emigrovala, ale ačkoli se nám ve Švýcarsku dařilo skvěle, po několika měsících jsme se vrátili zpět do Československa. Naši totiž byli oba jedináčci a chtěli se postarat o své rodiče. A tehdejší režim nám potom všem tu emigraci „spočítal“. Mně tím, že jsem nesměl na gymnázium, po kterém jsem chtěl jít na architekturu. Dostal jsem se nakonec na Střední průmyslovou školu jaderné techniky a studoval obor Elektronika jaderných zařízení. Když za mnou ve třeťáku přišel tatínek, který byl biochemik, s otázkou, kam půjdu po maturitě, zvolil jsem si pragmaticky medicínu, protože to byla jediná vysoká škola, u které mi mohl částečně pomoci s přípravou. Kromě jaderné fyziky jsem se tedy začal učit ještě biologii, chemii a latinu, abych k přijímačkám alespoň něco uměl.
18.12.2012 12:17:38
OTÁZKA: Kdy jste se rozhodl pro pediatrii a péči o nedonošené děti?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Martin Čihař
Studoval jsem Fakultu dětského lékařství UK v Motole a toužil dělat dětskou chirurgii. Poslední dva roky jsem už na chirurgii praktikoval a domníval se, že na ni také nastoupím. Měl jsem to slíbené. Jenomže už za studií jsem založil rodinu a v Praze jsme neměli kde bydlet. Náš bytový problém jsme tedy vyřešili přestěhováním se do Moravských Budějovic, kde jsme měli k dispozici dům po dědovi, a já začal pracovat na dětském oddělení v nemocnici ve Znojmě. Přislíbili mi práci na chirurgii, po návratu z vojny už to však neplatilo. Na pediatrii jsem ale zůstal, byť to nebyl můj vysněný obor. A dnes jsem moc rád, že to tak dopadlo.
18.12.2012 12:17:38
OTÁZKA: K neonatologii to pak byl už jen krůček?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Martin Čihař
V rámci povinného kolečka jsem pár měsíců působil ve znojemském kojeneckém ústavu, kde v té době fungovala také stanice nedonošených dětí. Všechny nezralé děti, které se narodily ve znojemské nemocnici, mohly být převezeny buď do Brna, nebo do onoho kojeneckého ústavu, kde se o ně s minimálním vybavením pečovalo. Převoz do Brna byl naprosto iluzorní, protože tak malé děti velice špatně snášejí transport. Navíc brněnské zařízení tehdy stejně nemělo dostačující kapacitu. Přístroje pro řízené dýchání tam většinou měli obsazené většími dětmi se zápaly plic. Museli jsme to tedy zvládnout sami. Do té doby se dětem s nízkou porodní váhou vůbec neposkytovala ventilační podpora, a tak jsem víceméně na koleně začal vyrábět různé pomůcky a jednoduché přístroje na podporu dýchání. A to, že jsem mohl něco vymýšlet, vylepšovat a zařizovat, mě ohromně chytlo a vlastně se i stalo důvodem, proč jsem se začal více věnovat neonatologii.
18.12.2012 12:17:38
OTÁZKA: Zřejmě se vám práce dařila, když se o vás dozvěděli až v Praze…
ODPOVĚĎ:
MUDr. Martin Čihař
Často jsem jezdil do Prahy na různé krátké stáže a kamarádi z dětské nemocnice v Motole a z novorozeneckého oddělení v Apolinářské mi pomáhali, ať už se získáním technického materiálu nebo se sestrojením některých jednoduchých přístrojů. Právě při jedné takové stáži, kdy už jsem zdárně dokončil vybavení jednotky intenzivní péče pro nedonošené děti ve Znojmě, mě zlákala primářka Jana Melková na novorozenecké oddělení gynekologicko-porodnické kliniky v Apolinářské. Nabídla mi vysněné místo. Přesun do Prahy ovšem nebyl jednoduchý, protože jsem už tehdy měl dvě malé děti a bydlení na Moravě. Také přechod z okresní nemocnice na kliniku byl složitý, byť už jsem v oboru nebyl žádný „zajíc“. Tehdy, v 80. letech, v neonatologii docházelo ke střídání generací odborníků. Lékaři, kteří do té doby o nedonošené děti pečovali, nebyli zvyklí na intenzivní péči, jež se začala velmi rychle měnit a rozvíjet. A ačkoli to byli výborní doktoři, neměli už většinou energii začínat úplně od nuly a úplně jinak. Ve vedení neonatologických oddělení jsme tedy již po dobu dvaceti až pětadvaceti let prakticky jedna parta, která do oboru naskočila, když nám všem bylo kolem třiceti. Jednu dobu jsem byl ve svých dvaatřiceti letech nejstarším lékařem týmu.
18.12.2012 12:17:38
OTÁZKA: Neonatologické oddělení v Nemocnici Na Bulovce jste opět vytvářel sám od základů?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Martin Čihař
V roce 2006, kdy jsem pracoval na neonatologii v Motole, mě oslovila Nemocnice Na Bulovce. Odjakživa tady byla obrovská porodnice, ale neměla vůbec žádné neonatologické zázemí. Když se tu narodilo dítě, které mělo sebemenší problém, muselo být přeloženo na jiné pracoviště. Přitom se zde nacházely nádherné nevyužité prostory. Dostal jsem ohromnou šanci vybudovat si vše podle svého, což bylo velmi příjemné. Před vedení nemocnice jsem předstoupil se svou koncepcí. Měl jsem celkem jasnou představu, jak by oddělení mělo vypadat jak po stránce prostorové, tak z hlediska přístrojového vybavení a personálního obsazení. Se stavebním projektem mi tehdy pomáhala moje dcera – architektka, která vytvořila i první nákresy. A všechno se nakonec opravdu povedlo.
18.12.2012 12:17:38
OTÁZKA: Co bylo nejtěžší? Sehnat technické vybavení?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Martin Čihař
Ne. Nejtěžší bylo vše dojednat se zdravotními pojišťovnami a s ministerstvem zdravotnictví. Na vybavení přístroji se podílelo více složek. Jak správně tušíte, nejedná se o levnou záležitost. Vybavení pro jedno děťátko na úrovni, kterou my potřebujeme, má hodnotu přibližně jeden milion korun. Část financí poskytla nemocnice a mně se podařilo sehnat dostatečné množství sponzorů, z nichž největším byla Nadace Kapka naděje Venduly Svobodové, která nám pořídila prakticky všechny inkubátory a veškerou techniku na podporu dýchání.
18.12.2012 12:17:38
OTÁZKA: Tak mě napadá – jste víc lékař, nebo manažer?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Martin Čihař
O oddělení jsem se prostě musel postarat. Cenil jsem si toho, že jsem měl volnou ruku i v personálním obsazení. Původně zde pracovalo jen osm sester a jedna lékařka, nyní máme přes čtyřicet sestřiček a sedm lékařů. Hodně mi záleží na tom, aby to fungovalo po lidské stránce. Aby si lidé vyhovovali. Potom se zcela jinak pracuje… Z Motola se mnou přišly dvě zkušené lékařky, ohromně mi pomohly a oddělení na nich stojí. Sestřičky máme také výborné, základ opět tvoří ty, které za námi přišly z Motola. Šikovné jsou i mladé lékařky, ale sotva začnou neonatologii zvládat, odcházejí nám na mateřskou dovolenou – a začínáme zase znovu.
18.12.2012 12:17:38
OTÁZKA: Chlapi zřejmě více inklinují právě k té chirurgii, po které jste také toužil…
ODPOVĚĎ:
MUDr. Martin Čihař
Neonatologie je ale také akční a adrenalinový obor, jen se o tom studenti v rámci studia medicíny nedozvědí. Myslím tím ty budoucí lékaře, které bychom na jednotce intenzivní péče potřebovali. To znamená ty, kteří jsou schopni se rychle rozhodovat, jsou medicínsky fundovaní, organizačně schopní a vydrží náročné služby. Většina takových studentů si vybírá obory, jako je chirurgie, traumatologie a jim podobné. Na druhé straně mě to ani nepřekvapuje. Ono to vlastně funguje fyziologicky. Myslíte si, že si čtyřiadvacetiletý kluk řekne: „Jé, hele, malá miminka, o ta se budu starat“? A kdyby náhodou zájem měl, může ho odradit, že začíná nejprve u fyziologických porodů, kde se s intenzivní medicínou moc nesetká. Tam se musí soustředit na komunikaci s maminkami, aby jim například citlivě vysvětlil, že tahle bolístka jejich děťátka není nic vážného, jak mají kojit a podobně… a to opravdu není práce pro chlapa. Snažíme se studenty podchytit na škole v rámci kroužků, kde jedině máme šanci je pro neonatologii zlákat. Ale aby to nevyznělo tak, že si stěžuji – mám skvělé šikovné kolegyně.
18.12.2012 12:17:38
OTÁZKA: Určitým argumentem pro studenty by mohly být obrovské úspěchy v neonatologii, kdy jsme v celosvětovém měřítku na předních místech co do přežití narozených dětí s nízkou porodní váhou. Jak jsme vlastně takových úspěchů u nás dosáhli?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Martin Čihař
Jde o více důvodů, ale především máme mimořádně dobře propracovaný systém a organizaci péče, kterou nám celý svět závidí. V jiných zemích není zvykem, aby všechny maminky chodily do těhotenských poraden. A především aby se soustředily na specializovaných pracovištích, pokud se u nich nebo u jejich plodu odhalí nějaký závažný problém. Nejvíce nám pomohlo, že se v 90. letech při největších porodnicích vybudovalo dvanáct perinatologických center. Do nich se soustředil erudovaný personál a drahá technika. Zahájil se takzvaný transport in utero, takže se děťátko narodí už v místě, kde se takto koncentruje lidská a technická pomoc. Majíli být děti, u nichž byl odhalen závažný problém nebo které mají vyšší riziko, že se narodí předčasně, v pořádku a zdravé, musí se narodit v místě, kde se jim dostane vysoce kvalifikované péče. Pro novorozence s velmi nízkou porodní hmotností pod 1500 g je převoz velmi náročný a u dětí s extrémně nízkou porodní váhou pod 1000 g je skoro fatální záležitostí. Dalším důvodem naší úspěšnosti je, že jsme v rámci neonatologie velice rychle začali přecházet od invazivního přístupu k neinvazivnímu, což je velmi důležité především u podpory dýchání. Doba na ventilátoru se zkrátila z dnů a týdnů na hodiny. Většinou ale děti vůbec neintubujeme. Moderní neinvazivní ventilační podpora (metoda nazývaná nosní CPAP) je založena na udržování určitého stálého přetlaku v dýchacích cestách. Tlak aplikujeme nosními kanylkami a dítě dýchá spontánně. Nové postupy se objevily i v rámci farmakoterapie. V 90. letech se maminkám, u kterých hrozil předčasný porod, začaly ordinovat kortikosteroidy, jež zajistily maturaci plic, a porod se současně oddálil tak, aby plíce byly v mnohem lepší kondici. Zároveň se novorozencům začal podávat do plic přelomový lék – plicní surfaktant. Jedná se o látku, která plíce většinou rychle stabilizuje, takže není nutná dlouhodobá intubace. Péče o ně je tak šetrnější a mnohem efektivnější. Tím vším se tedy ohromně zlepšilo přežívání malých dětí.
18.12.2012 12:17:38
OTÁZKA: Za dobu vašeho působení v neonatologii došlo v tomto ohledu ke skutečně velkému posunu…
ODPOVĚĎ:
MUDr. Martin Čihař
Úspěchem neonatologie je markantní snížení novorozenecké úmrtnosti v jednotlivých váhových skupinách. Před 30 lety, když jsem začínal, pro nás byla zásadní skupina dětí s porodní vahou 1000–1500 gramů, kde úmrtnost překračovala 20 procent a přeživší děti měly hodně dlouhodobých hendikepů. Pokud se takové děťátko v současnosti narodí v perinatologickém centru, kde je dobře opečované, pohybuje se úmrtnost okolo 3 procent a z 90 a více procent jsou takové děti zdravotně naprosto v pořádku. Současnou prioritou je pomoci skupině novorozenců extrémně nezralých, s extrémně nízkou porodní hmotností, což jsou děti pod 1000 gramů a především pod 750 gramů. Děti s porodní váhou 500– –750 gramů jsou zatížené nejen nejvyšší úmrtností, ale také dlouhodobými následky. To, oč se nyní snažíme nejvíce, je udržet stávající dobré výsledky z hlediska mortality a nadále snižovat dlouhodobou morbiditu. Nejde o to, aby přežilo 100 procent dětí, ale aby odcházely domů zdravé, mohly prožít plnohodnotný život a byly pro rodinu radostí. Ve váhové skupině 1000–1500 gramů jsou výsledky skvělé a naprostá většina dětí je zdravých. Ve skupině nad 750 gramů je to již horší a ve skupině 500– 750 gramů má přibližně polovina dětí závažnou morbiditu.
18.12.2012 12:17:38
OTÁZKA: Jaké další komplikace se u dětí s nízkou porodní váhou či nedonošených vyskytují, kromě potíží s dýcháním? A co takové děti nejvíce hendikepuje?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Martin Čihař
Svá specifika má kromě dýchání také krevní oběh a trávení. Nedonošené dítě navíc bojuje s různými infekcemi, protože má limitovanou obranyschopnost. Vlastně je toho hodně, co takové děťátko musí vyřešit. Jeho budoucí stav nejvíce ovlivňuje například těžké krvácení do mozku, hypoxické změny v mozku, hydrocefalus, slepota a bronchopulmonální dysplazie. Bronchopulmonální dysplazii nakonec nějakým způsobem většinou zvládneme. Pokud má dítě lehčí oční problémy, nosí brýle a může žít plnohodnotný život. Znovu však zdůrazňuji, že závažné problémy se týkají především těch nejmenších, tedy převážně dětí s porodní váhou pod 750 gramů. Po propuštění z jednotky intenzivní péče je nadále nutné kvalitní sledování zdravotního stavu v centrech následné péče, kde jsou soustředěni potřební odborníci – neonatolog, dětský neurolog, oftalmolog, rehabilitační sestra a další, kteří děťátko hlídají a včas odhalí i řeší případné problémy.
18.12.2012 12:17:38
OTÁZKA: Může mít na zdravotní stav novorozence vliv porod císařským řezem, který se v některých zemích stal první volbou rodičky?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Martin Čihař
Existují pouze dva důvody, kdy může být císařský řez správně zvolen. A to akutně z důvodu stresu plodu nebo ze zdravotní indikace maminky. Císařský řez na vyžádání, bez medicínské indikace, není optimální. Jde o operaci, která v každém případě představuje pro maminku riziko, jako každá jiná operace. Má ale vliv i na děťátko, jež bezprostředně po porodu mnohem častěji trpí respiračními problémy, někdy i problémy s hladinou glykemie. Laktace nastupuje opožděně a máme informace, že by porod císařským řezem mohl souviset i s výskytem některých alergických nemocí ve vyšším věku dítěte. Státy, které výběr způsobu porodu uvolnily, se už dostaly do určité spirály, protože žena, která jednou rodila císařským řezem, již většinou musí z medicínské indikace rodit znovu císařským řezem.
18.12.2012 12:17:38
OTÁZKA: Jaký je váš názor na porody doma?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Martin Čihař
Patřím již mnoho let k zarputilým bojovníkům proti domácím porodům. Jsem i členem komise pro porodnictví na ministerstvu zdravotnictví, kde tento problém také řešíme. V poslední době je mu přikládána velká mediální pozornost, ale o porod doma má zájem naprosté minimum maminek. Jedná se spíše o byznys malé skupiny porodních asistentek. Oč méně jich je, o to více jsou slyšet. Mimo zdravotnické zařízení rodí zhruba 200–300 maminek ročně, ale z této statistiky není zřejmé, které mimo něj porodily proto, že do něho nestihly přijet, a kolik záměrně. Některé ženy nechtějí rodit v porodnicích, protože s nimi mají nějakou špatnou zkušenost, což bychom měli reflektovat a pokusit se vytvořit zde takové prostředí, aby se u nás maminky cítily jako doma.
Stále platí, že porod doma je obrovské riziko a skupinu porodních asistentek, které ho propagují, považuji za vysoce nezodpovědnou. Mluví o právech ženy, ale zapomínají na práva dětí. I pokud jde o legislativu – přijali jsme přece Úmluvu o právech dítěte, ve které se v článku 2 praví, že zájem dítěte je vždy prioritní. A to je důležitá věc, kterou si všichni musí uvědomit. Dokážu si představit, že porod doma, probíhající normálně, může být krásný zážitek, ale nikdo neodhadne, kdy a co se může akutně zkomplikovat. V nebezpečné situaci je potom i ta nejrychlejší sanitka pomalá. Odnese to buď maminka, nebo dítě, což je naprosto zbytečná tragédie. Stačí sledovat statistiky. Až 10 procent novorozenců má po porodu nějakou poruchu adaptace, 4 procenta novorozenců potřebují přímo resuscitaci. A na to není nikdo v domácnosti vybavený.
V době, kdy se ještě rodilo doma, třeba ve 30. a 40. letech 20. století, mortalita novorozenců dosahovala 5 procent, čili zemřelo jedno dítě z dvaceti. Loni jsme měli novorozeneckou úmrtnost 1,44 promile, čili zemřelo 1 dítě z jednoho a půl tisíce narozených. Statistiky, z nichž se vyvozuje, že porod doma je stejně bezpečný jako v porodnici, většinou vycházely ze skupiny maminek, které neměly vůbec žádná rizika. Není však rozhodující, o kolik procent je porod doma nebezpečnější, důležité je, že pokud dojde ke komplikaci, doma ji vyřešit nelze. Takzvaný fyziologický porod je až retrospektivní hodnocení.
18.12.2012 12:17:38
OTÁZKA: Kromě nezodpovědných maminek a některých soukromých porodních asistentek už v oboru nejsou žádné další problémy?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Martin Čihař
Udržení kvality akutní péče, nízké mortality a další snižování dlouhodobé morbidity, rozvoj kvality dalšího sledovaní dětí, podpora rodičů nezralých dětí – to je spousta práce. Podmínky k ní však nejsou vždy ideální. Problémů k řešení je stále dost. Nejvíc jsme si „užili“ od roku 2008 do roku 2011, kdy probíhal baby boom. Vůbec jsme nestíhali. Když na ministerstvu zdravotnictví vysvětlujeme, že nám i nyní nadále chybí lůžka a personál, slyšíme, že baby boom už přece skončil. To je sice pravda, protože před dvěma roky proběhlo 120 tisíc porodů a v loňském roce „pouze“ 108 tisíc, jenomže my jsme stále kapacitně nastaveni na 90 tisíc porodů, což bývalo před deseti lety! Existuje však mnohem závažnější důvod, proč jsou neonatologické jednotky intenzivní péče přetížené. Rychle stoupá procento novorozenců s nízkou porodní hmotností, tedy dětí s porodní váhou pod 2500 gramů. Před deseti lety jich bylo 5 tisíc, v loňském roce již 8200. Ubylo sice porodů, ale přibývají porody předčasné. Jejich procento bude ještě stoupat. Zdvojnásobil se hlavně počet dvojčat, která se většinou rodí předčasně. Souviselo to především s rozvojem metod umělého oplodnění. Nyní, kdy byl uzákoněn přenos pouze jednoho embrya, by se situace mohla stabilizovat. Přibývá však stále rodiček vyšších věkových kategorií a starší maminky rodí podstatně častěji předčasně. Zároveň bojujeme i s problémy v legislativě, která se týká novorozenců. Pár let se v parlamentu pokoušíme prosadit novelu zákona, který řeší poskytování rodných čísel. Z důvodu údajné ochrany osobních dat nám matriky přestaly předávat rodná čísla novorozenců, která ovšem nutně potřebujeme. Dostáváme se do tak kuriózních situací, že voláme mamince třeba do parku, aby nám nadiktovala rodné číslo svého dítěte.
18.12.2012 12:17:38
OTÁZKA: Aktuálním tématem také je, zda by se měly, nebo neměly zrušit kojenecké ústavy. Co vy na to?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Martin Čihař
Přibližně 70 procent dětí, které v nich jsou umístěné, nemají jen sociální, ale i zdravotně-sociální důvod pobytu. Najdeme zde například děti drogově závislých maminek, které se jdou léčit a pro něž je jejich dítě obrovským motivem. Dále tam jsou děti, které objektivně nemohou ani domů, ani do pěstounské rodiny. Velmi dobře znám například kojenecký ústav v pražské Krči, kde děti žijí v malých buňkách a střídají se u nich jenom tři sestřičky, jež si dítě zafixuje a má je rádo. A teď si představte, že kojenecké ústavy zrušíme, tyto děti nebudou moci do pěstounské péče a budou muset pobývat v jiném zdravotnickém zařízení. V jakém? Může to být vlastně už jenom nemocnice. Jim ale na rozdíl od vážně nemocných dětí zase až „tak moc“ nebude, budou ležet někde v koutě, nikdo nebude mít čas se o ně starat a budou podstatně více deprivované. Nemluvě o tom, jaké finanční částky na jejich péči bude stát muset vynaložit. Nemocniční péče je drahá. Některé děti jsou ovšem v kojeneckých ústavech opravdu zbytečně a mohly by být třeba u pěstounů. Ty bychom měli nejprve kvalifikovaně vyškolit, vychovat a postupně k nim takové děti přesouvat. Pěstounů je však již nyní nedostatek. Co ale bude s dětmi, které do pěstounských rodin nemohou? A také se obávám zneužití pěstounské péče pro možný byznys. Někdo si může říct: „Vezmu si domů několik dětí a budu mít vyděláno.“ Jsem tedy přesvědčen, že kojenecké ústavy by se neměly rušit, nýbrž transformovat v centra rodinné péče.
18.12.2012 12:17:38
OTÁZKA: A co porody vašich dětí? Bál jste se? Máte profesionální deformaci?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Martin Čihař
Mám tři dcery ve věku 32, 29 a 16 let. Když se narodila ta nejstarší, byl jsem ještě hodně mladý a moc jsem toho o porodech nevěděl. Druhá dcera se narodila ve Znojmě, když jsem se tam zrovna staral o novorozenecké oddělení. Bylo to takové přenošené dítě a sestřičky mi vyčítaly, že moje první reakce, když se Terezka narodila, byla: „Připravte infuzi!“ Při porodu třetí dcery už jsem měl hrozný strach a nejvíc se bojím nyní, když mé dcery rodí má vnoučata. Mám už tři, všechna se narodila v Motole a já tam dělal jenom jakousi stafáž. Fotil jsem a měl pocit, že kdyby se něco dělo, měl bych hned přiskočit. Což naštěstí nebylo ani jednou zapotřebí, protože bych se o ně rozhodně nechtěl starat jako lékař a mít za ně medicínskou zodpovědnost. Jsou kolegové, kteří jsou schopni starat se bez emocí o své rodinné příslušníky, ale to já nejsem.
18.12.2012 12:17:38
OTÁZKA: Čím kompenzujete to, že kolem sebe stále máte malé děti? Neočekávám, že sloužíte v domovech pro seniory, ale přece…
ODPOVĚĎ:
MUDr. Martin Čihař
To opravdu nesloužím. Když už mluvíme o starších lidech, mám štěstí, jak báječně stárne moje maminka, které je 82 let. Stále cestuje po celém světě, přednáší animovaný film na FAMU a je tak vitální, že jí ani nestačím do schodů. To je obrovská výhra. Jinak mám rád rockovou muziku, cestování a hlavně sport. Pokud čas a počasí dovolí, jezdím do práce na kole a hraju plážový volejbal. V zimě lyžuju, hraju tenis. A hodně fotím.
18.12.2012 12:17:38
OTÁZKA: Měl jste nějaké výstavy?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Martin Čihař
Ještě ve Znojmě, vysloveně amatérské. Bylo to v době, kdy jsem si v domě po dědovi vybudoval fotokomoru a vyvolával až třicet filmů měsíčně, z nichž jsem vytvářel černobílé zvětšeniny. Také jsem stavěl surfy. Dodatečně se divím, jak jsem to tehdy stihnul. Měl jsem minimálně šest služeb do měsíce, ještě nebyly počítače, takže když mi primář roztrhal chorobopis, musel jsem ho večer doma na stroji přepisovat. Nyní moc volného času nemám. Často sloužím a mám hodně pracovních aktivit. Jsem místopředsedou České neonatologické společnosti ČLS JEP, takže se v rámci oboru hodně zabývám organizační prácí. Zároveň osm let vedu časopis Neonatologické listy, pro který se snažím získat odborné materiály od kolegů. Také se samozřejmě staráme o postgraduální vzdělávání lékařů i sester, přičemž proběhlou reformu postgraduálního vzdělávání považuji za naprosto šílenou.
18.12.2012 12:17:38
OTÁZKA: Jak vidíte budoucnost neonatologie?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Martin Čihař
Potřebujeme dobré podmínky k práci a dostatek kvalitního a zapáleného personálu. Budoucnost oboru je samozřejmě v nových léčebných a ošetřovatelských metodách, které povedou ke snížení mortality a dlouhodobé morbidity ohrožených novorozenců.
18.12.2012 12:17:38