Jak se díváte na reformu českého zdravotnictví? Je vůbec potřebná?
To, že zdravotnictví hluboké reformy potřebuje, je dnes snad už každému soudnému člověku jasné, otázkou zůstává, jak mají konkrétně vypadat.
Podle mého názoru musí být podstatou reforem zásadní změna chování všech prvků systému směrem k jeho větší efektivitě, od fungování velkých nemocnic i soukromých ordinací až po transparentní hospodaření pojišťoven a chování samotných pacientů.
Vláda je však pochopitelně nucena přijímat kompromisy.
Podívejte se například na složitá jednání o řešení předimenzovaného stavu akutních nemocničních lůžek, jejichž provoz pohltí přibližně padesát procent zdravotnického rozpočtu.VČesku bylo na konci loňského roku dle statistik 62 219 lůžek, přičemž 84,5 procent z nich bylo lůžek akutní péče - tedy asi 52 900.
Ministr zdravotnictví chce do konce roku zrušit asi 10 000 akutních lůžek, což považuji za cestu dobrým směrem.
A co když pak bude lékařská péče hůře dostupná? Nezůstane nějaký pacient ležet na chodbě, za dveřmi ordinace?
Ne, to jistě ne, kvalita zdravotnického systému se přece nepoměřuje jen počtem lůžek.
Ty jsem uvedl jako názorný příklad toho, jak neefektivně dnes funguje zdravotnictví.
Vezměte si, že třeba takové Švédsko, kterémátéměř stejný počet obyvatel jako Česko, disponuje přibližně třiceti tisíci akutních lůžek. Je jasné, že je před námi ještě dlouhá cesta k efektivnímu zdravotnictví.
Řadu problémů pomůže vyřešit i nový systém, kdy pacient, díky alespoň minimální spoluúčasti na léčbě, bude mít větší zájem na dodržování zásad prevence než dosud, což nepřímo povede k nižším nákladům na případnou léčbu.
Zároveň je však nutné reforem využít k vytváření rovnocenného vztahu mezi pacienty a zdravotnickými pracovníky.
Informovaný pacient nesmí být pro zdravotnický systém takovým strašákem, jako tomu bylo a stále často je i v současnosti.
Není pacient tím strašákem spíš proto, že má lékaře za nedotknutelného „boha“, kterého se tak trochu bojí?
Strašák je možná trochu silné slovo, ale myslím si, že vystihuje stav, který v současnosti často panuje ve vztahu pacienta a lékaře. Pacientmámít plnou důvěru v lékaře a lékař by ho měl o průběhu léčby podrobně informovat. Bohužel, to se ovšem mnohdy neděje, a to i proto, že ne každý lékař dělá svou práci opravdu zodpovědně - a nikdo to nezjistí.
Bude-li proto definována standardní a nadstandardní péče, pacient získá možnost rozhodnout se, jak si vlastně cení vlastního zdraví a co pro něj znamená.
Elektronické zdravotnictví umožňuje pacientům i lékařůmrychlý a bezprostředný přístup k informacím a je příspěvkem ke vzájemné bezproblémové komunikaci.
Jak tedy může českému zdravotnictví pomoci elektronizace?
Je zřejmé, že výdaje ve zdravotnictví porostou v budoucnu ještě razantněji než dosud, ať již kvůli zavádění moderních léčebných postupů do praxe, nebo prodlužování lidského života. Proto je nutné hledat zdroje především uvnitř samotného systému, kterýmáspoustu „děr“, kudy z něj peníze zbytečně odtékají.
Právě elektronizací pak lze dosáhnout významného zlepšení tohoto stavu. Ta totiž přináší do celého systému transparentnost; pacient i pojišťovna mají dokonalý přehled, jaká péče byla vynaložena a kolik stála. Lékař přesně ví, které léky předepsal pacientovi kolega a jaká vyšetření již proběhla.
Přesto - proč by se podle vás mělo do elektronizace zdravotnictví investovat tolik prostředků? Není to přece levná záležitost.
Co se týká návratnosti investic do elektronizace zdravotnictví, tak první, co si musíme uvědomit, je fakt, že jde o běh na velmi dlouhou trať s často nečekanými překážkami.
Uvědomme si, že nástroje eHealth přináší efektivitu do prostředí, do něhož se celá desetiletí pouze přilívalo každým rokem více a více peněz, přičemž všichni zúčastnění (od lékařů přes pracovníky pojišťoven až po pacienty) si na tento „nekonečný penězovod“ zvykli.
Přitom to není do budoucna udržitelné - pro představu, roční rozpočet českého zdravotnictví nabobtnal za dvacet let z 30 miliard na 280 miliard korun (v roce 2010).
A zkušenosti ze světa?
Elektronizace zdravotnictví se všude na světě prosazuje složitě a pomalu, přitom řada studií potvrzuje, že obrovské, neefektivně využité finanční prostředky jsou ukryté uvnitř samotného systému. Například dle nezávislé studie zadané Evropskou komisí ušetří elektronické zdravotnictví až pětinu nákladů hrazených ze zdravotního pojištění, což je obrovské číslo.Včeském prostředí se tedy jedná ročně o desítky miliard korun, které by mohly být použity tam, kde nyní chybí.Vřadě evropských států se elektronizace již vyplácí, o čemž svědčí například výsledky Švédska nebo Dánska.
V Česku si tento proces každý hned spojí se systémem elektronických zdravotních knížek - vyplatily se již prostředky do něj investované?
Každý projekt elektronického zdravotnictví je velmi náročný jak časově, tak i finančně.
To, zda jsou náklady na službu elektronických zdravotních knížek vynaloženy efektivně, lze snadno posoudit, pokud srovnáme náš projekt s podobnými projekty v ostatních státech. Oproti systému eHealth v Anglii vychází ten náš na osobu přibližně pětkrát levněji.
Připravovaný slovenský projektmáv přepočtu stát asi dvanáct miliard korun. Srovnáte- li to pak s českými náklady v rozsahu asi jedné miliardy korun v průběhu téměř deseti let, vycházíme z toho zdaleka nejvýhodněji.
A to, že jde o unikátní systém i z mezinárodního hlediska, potvrdila i cena za nejlepší projekt na světě v oblasti eHealth v prestižní soutěži World Summit Award. Zároveň jsme referenčním projektem pro státy Evropské unie.
Je také důležité říci, že díky této službě došla Česká republika v oblasti elektronizace zdravotnictvímnohemdále než některé jiné státy.
Co přinese elektronizace přímo pacientům?
Hlavním cílem elektronizace zdravotnictví je poskytnout pacientovi kvalitnější a bezpečnější lékařskou péči. Pacient získá například kontrolu nad poskytovanou lékařskou péčí, pohodlný přístup k důležitým informacím o svém zdravotním stavu a také výraznou úsporu času díky efektivní komunikaci s lékařem.
Ošetřující lékař má naopak neustálý přístup k aktuálním zdravotním záznamům pacienta.
Obecně platí, že čím více informací o pacientovimálékař k dispozici, tím přesněji může stanovit jeho diagnózu a následnou léčbu.
V současnosti se ještě relativně často stává, že lékař předepíše medikamenty, které v kombinaci s již užívaným lékem způsobí nežádoucí efekt. Zkušenost ukazuje, že sdílení elektronických lékařských záznamů umožní podobné nedostatky vyloučit.
Navíc tento projekt vede pacienta k prevenci.