Operace proběhla letos v březnu a pacientkou byla sedmasedmdesátiletá žena. Důvodem výkonu byla nedomykavost aortální, mitrální a trikuspidální chlopně, srdeční arytmie (fibrilace síní) a defekt mezisíňového septa. „Jednalo se tedy o kombinovaný výkon, který se skládal z několika kroků,“ přiblížil zákrok primář ostravského Kardiochirugického centra Radim Brát, který operaci vedl.
Přes dvě hodiny bez srdce
Operace probíhala obvyklým způsobem a bez komplikací. „Pacientku jsme napojili na mimotělní oběh a provedli nejprve odstranění poškozené aortální chlopně, poté kryoablaci levé síně s odstraněním ouška levé síně, dále pak následovalo provedení plastiky mitrální chlopně, uzávěr defektu mezisíňového septa, plastika trikuspidální chlopně a nakonec jsme implantovali biologickou chlopeň, kterou jsme nahradili odstraněnou chlopeň aortální. Vlastní výkon na srdci trval 104 minut, na mimotělním oběhu byla nemocná 131 minut a celá operace probíhala přibližně čtyři hodiny,“ uvedl k náročnosti Radim Brát.
Vzhledem k tomu, že se jednalo o starší paní s poměrně velkým množstvím přidružených chorob, byl výkon poměrně komplexní. Nesmírně důležité proto bylo, aby celá operace probíhala hladce, bez komplikací a rychle. Podle primáře totiž platí, že čím delší je doba vlastního výkonu na srdci, tím větší je riziko pooperačních komplikací.
Základem ostravského operačního týmu jsou kardiochirurgové, kardioanesteziolog, perfuziolog, sálové sestry a anesteziologická sestra. Všichni tito lidé musí tvořit sehraný tým, který úzce spolupracuje. „Nicméně pro zdárné provedení kardiochirurgické operace je nezbytné nejen úspěšné provedení vlastní operace, ale stejně důležité je i zvládnutí pooperační péče, na které se kromě kardiochirurgů podílejí velmi významně intenzivisté, kardiologové, zdravotní sestry na jednotce intenzivní péče a standardním oddělení a rehabilitační pracovníci. Z uvedeného je tedy zřejmé, že ke zdárnému zvládnutí takovýchto operací je nezbytné velké množství lidí různých odborností, kteří jsou špičkovými specialisty ve svém oboru a kteří vzájemně velmi úzce spolupracují,“ připomíná primář Radim Brát.
Rutinní zákrok?
Operace dopadla podle jeho slov úspěšně, v pooperačním období nenastaly žádné komplikace a nemocná byla devátý den po operaci z ostravské Fakultní nemocnice propuštěna. Absolvovala kardiorehabilitační léčbu. „Při poslední ambulantní kontrole na našem pracovišti byla ve velmi dobrém stavu s možností postupného zvyšování fyzické zátěže. Z hlediska kardiálního jsou vyhlídky pacientky poměrně dobré, bude moci postupně zvyšovat fyzickou zátěž a předpokládám, že ji do budoucna budou ve fyzické aktivitě limitovat spíše problémy s pohybovým ústrojím. Pochopitelně však bude nutná dispenzarizace a pravidelné užívání léků,“ zdůrazňuje primář Brát.
Podobné operace se v České republice provádí podle primáře prakticky na všech kardiochirurgických pracovištích a jejich frekvence postupně narůstá. „Ještě před několika lety byl v České republice takto komplexní výkon u rizikové pacientky spíše výjimečný. V současné době se jedná o operaci, kterou sice neprovádíme denně, nicméně se na našem pracovišti stává výkonem téměř rutinním,“ pokračuje Radim Brát.
Přístroj pro mimotělní oběh je k operování na otevřeném srdci zcela nezbytný. V dnešní době je používán při provádění většiny kardiochirurgických operací. Pouze část výkonů pro ischemickou chorobu srdeční – aortokoronárních bypassů – je možné provést bez mimotělního oběhu, tedy na bijícím srdci. V Ostravě je přístroj pro mimotělní oběh používán od vzniku tamního Kardiochirurgického centra v roce 1993. V Československu ho poprvé použil profesor Navrátil v Brně v roce 1958.
**
Princip přístroje na mimotělní oběh krve Pro vyřazení srdce z činnosti a zachování života operovaného pacienta musí přístroj zvládnout tyto činnosti: 1. Zabezpečení krevního oběhu – musí krev uvádět do pohybu a fungovat jako pumpa místo srdce. 2. Výměnu krevních plynů – během operačního výkonu by bylo komplikované, a pravděpodobně zcela nemožné, použít vlastní pacientovy plíce k okysličování krve a výdeji oxidu uhličitého. 3. Udržování acidobazické rovnováhy – tím, že krev teče ve složitém přístroji s velkým množstvím trubic a hadiček, je ohroženo její složení, hlavně obsah minerálních látek a její kyselost. To si tělo velmi přísně hlídá a i malá odchylka může ohrozit zdraví. 4. Regulaci teploty – krev je vyvedena do systému hadiček mimo tělo. Dříve bývalo v mnoha případech výhodnější operovat při tzv. hypotermii, kdy bylo tělo pacienta ochlazeno až na 14 °C. V současnosti se již více používají operace v normotermii. Krev se v přístroji ohřívá zpět na tělesnou teplotu.
Šéf ostravského Kardiochirurgického centra Radim Brát