Je to největší nárůst za 10 let * Počet balení stoupl na 368,95 miliónu
Uvedený údaj může ale v reálných číslech být nižší. Ceny léků se totiž přepočítávají na tzv. maximální ceny. Ne vždy ale přípravek má maximální cenu. Většinou ji mívá o něco menší, a tak údaj 64,3 mld. může být ve skutečnosti o několik miliard nižší. Protože se ale ceny léků několikrát do roka mění, není možné detailní pohyb zachytit, a proto jsou výdaje přepočítávány na maximálně povolené ceny.
Rath se domnívá, že i nárůst spotřeby léků, které jsou hrazeny ze zdravotního pojištění, přestože ještě není spočítán přesně, byl loni větší než v roce 2004.
„To jen dokresluje, že bylo nutné zavést úsporná a racionalizační opatření,“ uvedl Rath.
Počet balení dodaných do lékáren a dalších zdravotnických zařízení loni vzrostl téměř o devět procent na 368,95 miliónu. Jde o nejvyšší meziroční nárůst počtu balení od roku 1995. Průměrná cena jednoho balení léčivého přípravku v roce 2005 byla 175 Kč a to je o 5,40 Kč více než v roce 2004.
Vedou léky na srdce
Pokud bychom udělali hitparádu nejvíce používaných léků, tak by jednoznačně, stejně jako v roce 2004, zvítězily léky na kardiovaskulární onemocnění, tedy na onemocnění srdce a cév. Pořadí by zhruba bylo následující:
* 11,82 miliardy Kč - léky na kardiovaskulární systém
* 8,47 miliardy Kč - léky proti rakovině
* 7,9 miliardy Kč - léky na nervový systém
* 7 miliard Kč - léky na zažívací trakt a metabolismus.
Celosvětově o 7 %
Celosvětově prodej léků na předpis loni, jak uvedla ČTK, vzrostl o sedm procent na 602 miliardy dolarů. Přesto tempo růstu bylo nejpomalejší od roku 1998.
Důvodem byly snahy některých vlád a zdravotních pojišťoven omezit výdaje na zdravotnictví a relativně nízký počet nových léků na trhu. V příštích pěti letech by ale meziročně celosvětově měly výdaje na léky stoupat o pět až osm procent.
Ministr Rath by byl rád, kdyby i lékaři se zamýšleli nad tím, kolik léků předepisují pacientům.
„Jíme jich moc, a tomu neodpovídá zlepšení zdravotního stavu obyvatel,“ tvrdí ministr. Dodává, že užívání mnoha léků může pacientovi škodit, a proto by lékaři měli více dbát na to, co pacientovi předepisují a zda není možné z léčby některé léky vyřadit.
Všeobecně se tvrdí, že pacient by měl užívat maximálně pět léků denně, ale v ČR je běžné, že užívají i deset, ba patnáct léků denně, což se může obrátit proti pacientovu zdraví.
Rath snížil od letošního roku společnou marži lékáren a distributorů u léků z 32 na 29 procent. Lékárníci tvrdí, že tím je ohroženo asi 500 zejména malých lékáren.
V současné době se jedná i o tzv. degresivní marži, kdy za laciné léky by byla vyšší, zřejmě 33 procent, a za drahé léky nízká. U těch nejdražších by to bylo asi šest procent. Pokud se ministerstvo s grémiem majitelů lékáren na degresivní sazbě dohodne, mohla by platit od srpna letošního roku.
Václav Pergl, PRÁVO
Reakce čtenářů Zdraví.Euro.cz
Petr Děsil
Panu Perglovi nezbývá, než pogratulovat. Přestože je odborníky obecně uznáváno, že údaje SÚKLu o spotřebě léčiv jsou zatíženy hrubou chybou a rozhodně je nelze prezentovat jako skutečnou spotřebu, jsou panem Perglem použity (budiž mu přičteno ke cti, že s upozorněnín na možnou chybu) a dány do kontextu dojmů a populistických výkřiků pana ministra zdravotnictví. Výsledkem je článek obsahující 557 slov, z nichž jen 231 má nějakou informační hodnotu.
Zbytek (převažující část článku -tj. 326 slov) jsou pouze informace bez obsahové kvality a správnosti smíchané s populistickými dojmy. Nejdříve je uveden nereálný údaj o celkové spotřebě všech léků (včetně veterinárních) a poté je dán do kontextu prodejů léků na předpis. Opravdu pěkně odvedená novinářská práce (i když chápejme, že prostor v novinách je třeba něčím zaplácnout a navíc je možné mu přidat i trochu ideologického náboje).
Asi tak na stejné úrovni jako výsledky řízení hospodaření státních nemocnic - hodně povyku, málo muziky. Kdo víc prošustruje ze státních peněz, bude za odměnu bez problému oddlužen na úkor dobrých hospodářů.
Pro názornost upravený článek pana Pergla, který ovšem jistě tolik „nenasytí“ (má jen 261 slov):
Výdaje za léky loni v Česku dosáhly podle údajů Státního ústavu pro kontrolu léčiv 64,57 miliardy korun.Uvedený údaj je však v reálných číslech nižší. Státní ústav pro kontrolu léčiv přepočítává ceny léků na tzv. maximální ceny. Ne vždy se ale přípravek prodává za maximální cenu. Většinou ji mívá nižší, a tak údaj 64,3 mld. je ve skutečnosti o několik miliard nižší. Tento údaj obsahuje výdaje na všechny prodané léky, tzn.plně hrazené, částečně hrazené i zcela nehrazené, včetně veterinárních( to jest léky na předpis i bez předpisu, pro lidi i pro zvířata) . Pokud bychom udělali hitparádu nejvíce používaných léků, tak by jednoznačně, stejně jako v roce 2004, zvítězily léky na kardiovaskulární onemocnění, tedy na onemocnění srdce a cév.
Celosvětově prodej léků na předpis loni, jak uvedla ČTK, vzrostl o sedm procent na 602 miliardy dolarů. Přesto tempo růstu bylo nejpomalejší od roku 1998. Důvodem byly snahy některých vlád a zdravotních pojišťoven omezit výdaje na zdravotnictví a relativně nízký počet nových léků na trhu. V příštích pěti letech by ale meziročně celosvětově měly výdaje na léky stoupat o pět až osm procent.
Rath snížil od letošního roku společnou marži lékáren a distributorů u léků z 32 na 29 procent. Lékárníci tvrdí, že tím je ohroženo asi 500 zejména malých lékáren. V současné době se jedná i o tzv. degresivní marži, kdy za laciné léky by byla vyšší, zřejmě 33 procent, a za drahé léky nízká. U těch nejdražších by to bylo asi šest procent. Pokud se ministerstvo s grémiem majitelů lékáren na degresivní sazbě dohodne, mohla by platit od srpna letošního roku.
J.Hašek
Nachápu smysl uvedených propočtů spotřeby léčiv. V článku se uvádí, cituji: ,,Uvedený údaj může ale v reálných číslech být nižší. Ceny léků se totiž přepočítávají na tzv. maximální ceny.´´
Proto musí dojít k určitým nesrovnalostem, protože maximální ceny léků u mnohých Např. lék ZOCOR tbl 28x 20mg má uvedenou max. cenu 1396,4 korun a reálná cena v lékárnách je ve výši kolem 237,4 korun!!! Údrada VZP je nyní 218,96.
Bohumír Šimek
Neuvěřitelné! Jak může někdo sčítat spotřebu léků v neexistujících, fiktivních maximálních hodnotách a nikoliv v hodnotě léků skutečně proplacených pojišťovnami?!? A ještě za to buzerovat lékaře a pacienty?
Konečně chápu, proč úřednice ministerstva zdravotnictví mi nerozuměla, když jsem jí tvrdil, že pojišťovny ušetří snížemín úhrady pojišťovnou a zvýšením doplatku pacienta. Pravda, to jsem ještě netušil, jak se u nás nastavují ceny.
Oproti okolním státům je skutečně nápadný nesoulad v procentuálních platbách za léky a za lékařská ošetření. Procentuální výdaje za léky jsou neúměrně vysoké a platby lékařům neúměrně nízké. A tak často slyším falešný slogan: Pište méně léků, zbude více na platy. To není pravda!
Neúměrné procento plateb za léky a za odměny lékařům není dáno nadměrným počtem napsaných léků, ale trestuhodně nízkými platbami lékařům. Napsané léky odpovídají nemocnosti obyvatel a platby lékařům odpovídají hluboké zadluženosti resortu.