Podle ní se ale v poslední době podniky a nejrůznější společnosti přece jen probudily a uvědomily si, že zákon musí dodržet, a snaží se o nápravu. Nejde to však rychle a na vině jsou často i zdravotnická zařízení. Není totiž dost těch, která se závodní preventivní péčí zabývají.
Každý zaměstnavatel má své zdravotnické zařízení
Ze zákona je každý zaměstnavatel povinen zajistit závodní preventivní péči. Je jedno, jestli jde o soukromý podnik nebo společnost či státní, a je také jedno, kolik má zaměstnanců.
Pokud zaměstnavatel zaměstnává alespoň jednu osobu, pak má povinnost mít takovou závodní preventivní péči smluvně zajištěnu s některým zdravotnickým zařízením.
Odborně způsobilým garantem zdravotnického zařízení k poskytování závodní preventivní péče v komplexu může být buď praktický lékař pro dospělé, nebo lékař s nástavbovou atestací z hygieny práce a nemocí z povolání. Když nastupuje nový zaměstnanec, musí se podrobit vstupní preventivní prohlídce.
Lékař, který ji provádí, by měl rozhodovat se znalostí věci. „To znamená, že by měl pracoviště, kam zaměstnanec nastupuje, znát velice podrobně. Musí znát nároky práce, a to nejen v denní době, ale i při odpoledních a nočních směnách. Doslova by měl pracoviště studovat,“ vysvětluje doktorka Kuklová a hned připouští, že to se ale moc neděje.
„Pak ovšem o budoucím zaměstnanci rozhoduje v tzv. non lege artis postupu, protože vlastně nezná podmínky pracoviště. Když lékař sedí za stolem, tak sice má jakousi představu, co kdo dělá, ale to je vše. Avšak v okamžiku vypracování lékařského posudku na zaměstnance přebírá lékař odpovědnost. Z neznalosti se může dopustit chyby,“ vysvětluje Kuklová.
To se mu pak v případě, že by se něco stalo, může i vymstít. Samozřejmě pouze za předpokladu, že soud by dokázal, že lékař neznal prostředí, do kterého zaměstnance zdravotně schvaloval.
Kdo platí, určuje
Žádný zákon neurčuje, kdo vstupní prohlídku platí. Z toho pak vznikají i nejrůznější komplikace.
„Při vstupní prohlídce se ještě nejedná o zaměstnance. Je to uchazeč a z hlediska zákona si tedy teoreticky doktora může vybrat. Samozřejmě za předpokladu, že zdravotní prohlídku si platí sám. Pokud mu ji ale zaplatí budoucí zaměstnavatel, a to už předem, nebo mu dá slib, že mu ji zaplatí po zkušební době, pak je to zaměstnavatel, který má právo určit, ke komu uchazeč půjde na tuto vstupní prohlídku,“ tvrdí Kuklová.
Další prohlídky - periodické a řadové
Zaměstnavatel má ale vůči zaměstnanci, když ho přijme do zaměstnání, i další povinnosti. Musí zajistit tzv. periodické i řadové prohlídky. Periodické prohlídky jsou u vybraných profesí.
Termín prohlídek je stanoven dopředu na základě předpokladu, že pracovní prostředí by do dané doby mohlo zdravotní stav pracovníka negativně ovlivnit, nebo s předpokladem, že organismus zaměstnance stárne a zaměstnanec by mohl ztratit ta zdravotní kritéria, která jsou pro daný výkon profese potřebná.
Jde například o profese řidičů, železničářů, řidičů kolejové dopravy ale i vazačů a jeřábníků.
Termín těchto prohlídek je stanoven na den přesně. Pokud v tomto termínu není prohlídka provedena, lékařský posudek je neplatný a člověk už druhý den není zdravotně způsobilý profesi vykonávat. To si zaměstnavatelé často neuvědomují, ale může to mít velké právní důsledky v případě, že se něco stane.
POVINNÁ ZDRAVOTNÍ PÉČE ZAMĚSTNAVATELE VE VZTAHU KE SVÝM ZAMĚSTNANCŮM * vytvářet a chránit podmínky pro zdravý způsob života a práce; * zajistit pro zaměstnance závodní preventivní péči; * zabezpečovat předepsané preventivní lékařské prohlídky, které jsou součástí výkonu závodní preventivní péče; * nepřipustit, aby zaměstnanci dělali práce, k nimž nejsou zdravotně způsobilí; * vytvářet pracovní podmínky pro zvláštní skupiny zdravotně postižených zaměstnanců; * zabezpečit první pomoc na pracovišti. „Každý zaměstnavatel si z tohoto přehledu může |
Václav Pergl, Právo, 25.06.2003