„Případně vzhledem k tomu, že z provozních důvodů nejspíš nebude čerpání náhradního volna možné, máme právo po dosažení 150 přesčasových hodin odmítnout další? Co potom s těmi přesčasy, když zaměstnavatel trvá na jejich srovnání na nulu ke konci kalendářního roku a náhradní volno z provozních důvodů neposkytne – dají se za těchto okolností převést do dalšího roku? A jak je to u zkrácených úvazků?“ pokračuje dotaz.
Odpovídá JUDr. Pavel Zajíc
Obecně platí, že prací přesčas se rozumí práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. Práci přesčas je možné konat jen výjimečně. Zaměstnavatel ji může nařídit jen z vážných provozních důvodů, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami a za určitých podmínek i na dny pracovního klidu.
Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. Nad uvedený rozsah je možno práci přesčas vykonávat pouze na základě dohody se zaměstnancem, ani v tomto případě však celkový rozsah přesčasů nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně v tzv. vyrovnávacím období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Pouze v kolektivní smlouvě pak lze toto vyrovnávací období rozšířit až na 52 týdnů po sobě jdoucích.
Zvláštní režim pro zdravotníky
Ve zdravotnictví se uplatňuje zvláštní režim přesčasové práce, kdy lze za podmínek daných zákoníkem práce dohodnout další práci přesčas nad výše uvedené limity. Touto další prací přesčas se rozumí práce v nepřetržitém provozu spojená s příjmem, léčbou, péčí nebo zajištěním přednemocniční neodkladné péče v nemocnicích, ostatních lůžkových zdravotnických zařízeních a zdravotnických zařízeních záchranné služby, kterou vykonává lékař či zaměstnanec ve zdravotnictví.
Tato další práce přesčas je prací konanou nad rámec výše uvedených přesčasových hodin. Zaměstnanec ve zdravotnictví, který nesouhlasí s výkonem další práce přesčas, k ní nesmí být nucen ani vystaven jakékoli újmě.
Ani takto dohodnutá další práce přesčas však nesmí přesáhnout v průměru 8 hodin týdně v tzv. vyrovnávacím období, které činí 26 týdnů po sobě jdoucích. Pouze v kolektivní smlouvě pak lze dohodnout, že toto vyrovnávací období se prodlužuje až na 52 týdnů po sobě jdoucích.
Dohoda se zaměstnavatelem
Zákoník práce ukládá zaměstnavateli povinnost poskytovat zaměstnanci za práci přesčas kompenzaci, a to formou příplatku ke mzdě nebo poskytnutím náhradního volna. Zaměstnanci přitom přednostně přísluší příplatek ve výši 25 % průměrného výdělku. Zaměstnavatel přitom může poskytovat i příplatek vyšší. Místo příplatku za práci přesčas se může zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas. Za dobu čerpání náhradního volna zaměstnanci nepřísluší mzda ani náhrada mzdy (jedná se o neplacené volno).
Pokud zaměstnavatel uzavře se zaměstnancem dohodu, na jejímž základě má poskytnout za práci přesčas náhradní volno namísto příplatku, avšak následně neposkytne náhradní volno v době 3 kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté době, je povinen vyplatit zaměstnanci v nejbližším výplatním termínu k dosažené mzdě příplatek za přesčas.
Na základě výše uvedeného tak lze k Vašim konkrétním dotazům uvést následující:
- Za práci přesčas máte ze zákona přednostně nárok na příplatek.
- Čerpat náhradní volno namísto proplacení příplatku pak můžete pouze na základě dohody se zaměstnavatelem. Tato dohoda přitom může být jak písemná, tak ústní.
- Další práci přesčas po dosažení 150 přesčasových hodin (nebyl-li se zaměstnavatelem sjednán jiný rozsah přesčasových hodin) můžete odmítnout.
- Co se týče převedení náhradního volna (za práci přesčas) do dalšího roku, jsou možnosti v zásadě dvě. Buď Vaše dohoda se zaměstnavatelem o práci přesčas a její kompenzaci (formou příplatku nebo náhradního volna) bude obsahovat rovněž delší než zákonem stanovenou 3měsíční lhůtu pro poskytnutí náhradního volna za práci přesčas (například včetně možnosti převedení náhradního volna do dalšího roku), nebo takovou dohodu se zaměstnavatelem nebudete mít uzavřenou (resp. dohodu sice uzavřenou mít budete, ale tato dohoda nebude prodlužovat zákonem stanovenou 3měsíční lhůtu pro poskytnutí náhradního volna). Při neexistenci dohody se zaměstnavatelem bude jednoduše platit zákonná úprava, která zaměstnavateli ukládá poskytnout zaměstnanci náhradní volno v době 3 kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas s tím, že jinak zaměstnanci za tuto práci náleží příplatek.
Prostor k jednání
Pro zaměstnance pracujícího na zkrácený úvazek pak platí, že prací přesčas je práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu, přičemž zaměstnanci s kratší pracovní dobou není možno práci přesčas nařídit. Tato skutečnost však nebrání tomu, aby se zaměstnanec s kratší pracovní dobou dohodl se zaměstnavatelem na práci přesčas a kompenzaci za ni.
Věřím, že ze shora uvedeného je zřejmé, že ohledně práce přesčas, formy její kompenzace a lhůty pro poskytnutí této kompenzace zákon poskytuje zaměstnavateli i zaměstnanci poměrně široký prostor pro dohodu. Pokud k dohodě nedospějí, uplatní se ustanovení zákoníku práce. Bude tedy na Vás, zda se Vám podaří vyjednat se zaměstnavatelem lepší než zákonem stanovené podmínky (výše příplatku, prodloužení lhůty pro poskytnutí náhradního volna).
Pro úplnost ještě dodávám, že na základě novely zákoníku práce platné od ledna 2012 lze u všech zaměstnanců (dosud to bylo možné jen u vedoucích zaměstnanců) sjednat mzdu již s přihlédnutím k případné práci přesčas. V takovém případě je třeba sjednat rozsah práce přesčas (nejvýše však 150 hodin práce přesčas za kalendářní rok), k níž bylo při sjednávání mzdy přihlédnuto.