Ministr Martin Holcát zřejmě žádný výrazný otisk v dějinách českého zdravotnictví nezanechá. Při pohledu na programové prohlášení, jímž vláda Jiřího Rusnka nedokázala přesvědčit poslance, aby jí dali důvěru, je třeba říci: žádná škoda.
Stydlivé prohlášení
Bylo-li celé prohlášení koncipováno velmi abstraktně a neurčitě, tak kapitola o zdravotnictví byla vysloveně odfláknutá. Také byla maličká a stydlivě schovaná až na osmé stránce z celkových 11. Kromě předem avizovaného lití erárních peněz do bezedného systému, tedy zvýšení plateb za státní pojištěnce a odkupu pohledávek „zdravotních pojišťoven“ (rozuměj VZP) tu sice byla ještě spousta dalších slov, ale obsah dohromady žádný.
„Prioritou bude rovněž efektivní využití maximálního objemu finančních zdrojů EU pro oblast zdravotnictví.“ Takto sdělné je to v podstatě celé, má to ostatně pouhé čtyři odstavce, přičemž poslední pouze slibuje, že své kroky bude ministerstvo konzultovat s každým, koho potká.
Bumerangový efekt
Přesto má jistý smysl se tímto dnes už nepodstatným dokumentem zabývat, protože česká politická scéna je velmi turbulentní. A naplní-li se momentální scénář předčasných voleb v horizontu nějakých dvou tří měsíců, může se Holcát snadno objevit na některé z kandidátních listin SPOZ a po volebním úspěchu strany, jejž nelze vyloučit, klidně jako bumerang i zpět na ministerstvu zdravotnictví jako člen levicového koaličního kabinetu.
Existují mnohem šílenější scénáře, než je tento.Proto by mělo zaznít, že jestli se to stane, měl by Holcát na programu zapracovat věru lépe. Ministrovi samozřejmě nelze vyčítat, že do prohlášení vlády, jejíž životnost se i v „nejlepším“ případě měla počítat na měsíce, nesepsal kompletní rekonstrukci systému. Spíše naopak, postoj při zdi je v tomto případě na místě.
Nedostatečná nebo neexistující koncepce?
Ale z toho, co do dokumentu vetkl, nevyčnívá ani letmý náznak koncepce, ani ždibec představy o fungování a vztazích jednotlivých aktérů, o jejich rolích, o soutěži zdravotních pojišťoven, či naopak jejich unitarizaci, jíž nyní žijí slovenští sousedé. Jinými slovy, že v Rusnokově programovém prohlášení není široká koncepce zdravotnictví, je v pořádku. Jenže to působí tak, že tam není, protože ministr žádnou nemá, nikoli protože mandát vlády je krátký.
Nebo ještě jinak – zatímco z kapitoly o životním prostředí je jasně patrný postoj ministra k problematice (hlavně nepřekážet průmyslu), z kapitoly o průmyslu je zcela jasné, který zdroj energie je ministrovým oblíbeným, a z kapitoly o dopravě plyne, že ministr je milovníkem megalomanských vodních děl, z kapitoly o zdravotnictví neplyne nic kromě toho, že tam chce ministr nalít pár miliard od daňových poplatníků. V některých kruzích to jistě vzbudí jásot, ale od ministra, byť i chvilkového, máme právo žádat víc.