OTÁZKA: Tušíte, proč vás maminka směrovala přímo k vojenskému lékařství? Nebo se jednalo o nějaké rodinné tradice?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph. D.
Ne, to určitě ne. V jejích úvahách možná hrála roli určitá společenská prestiž a postavení lékaře, ale i ekonomické aspekty, protože finanční zabezpečení studenta vojenské medicíny bylo jiné než studenta civilní medicíny. Pro rodiče se tak moje vysokoškolské vzdělání stalo beznákladovou záležitostí.
13.10.2011 11:01:13
OTÁZKA: Co vás motivovalo ke specializaci v oboru vakcinologie?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph. D.
Hned po prvním ročníku jsem začal tíhnout k epidemiologii, protože se v ní medicína alespoň trochu pojí s mou oblíbenou matematikou. V té době byla doménou epidemiologů vakcinologie, která není tak „teoretická“ jako epidemiologie. I když v ní intenzivně užíváme různé epidemiologické metody, statistická hodnocení a podobně, mnohem více se blíží pacientům a klasické medicíně. A to byl důvod, proč jsem na katedře epidemiologie postupně konvertoval k vakcinologii a po ukončení školy se naprosto dominantně profiloval v tomto oboru a spojil s ním celou svou životní dráhu.
13.10.2011 11:01:13
OTÁZKA: Měl jste možnost v době studií vyjet na nějakou vojenskou misi, třeba do zemí „třetího světa“, kterým se tehdejší Československo snažilo pomoci?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph. D.
Pro příslušníky Československé armády bylo až do konce roku 1989 nemyslitelné vyjet kamkoli. V té době byla naše armáda zcela lokalizována pouze na území států Varšavské smlouvy. Nicméně jsem měl to štěstí, že revoluce přišla téměř současně s ukončením mého vysokoškolského studia. Otevřely se hranice a obrovské obzory. Byť nebývalo zvykem jít z vojenské školy studovat do zahraničí a jednalo se tak trochu o benevolenci tehdejšího rektora (za což jsem mu vděčný). Okamžitě jsem toho využil a získal stipendium prince Charlese pro studium na Cambridgeské univerzitě, následně také stipendium na Birminghamské univerzitě, které jsem ve finále zvolil a studoval obor poněkud vzdálený od epidemiologie a vakcinologie. Obdržel jsem z něho mezinárodní certifikát a má souvislost s tím, co nyní vykonávám, tedy s řízením nemocnic. Tehdy jsem se poprvé dostal do zahraničí, což mi umožnilo zdokonalit si naprosto zásadním způsobem angličtinu, ale také proniknout do způsobu výuky ve Velké Británii. Diametrálně se lišila od toho, na co jsme byli zvyklí tady.
13.10.2011 11:01:13
OTÁZKA: V čem byly nejvýraznější rozdíly?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph. D.
Nejvíce mě překvapilo, že jsme nemuseli školometsky opakovat nabiflované informace získané čtením učebnic, ale vyučující mnohem více zajímalo, jestli jsme schopni nabídnout nějaké originální řešení, byť by bylo špatné. Když jsem se tam kupříkladu při přípravě na zkoušku ptal, jestli k ní můžeme mít nějakou knihu, koukali na mě jako na blázna a říkali: „Samozřejmě si s sebou vezměte, co chcete.“ Vždyť vůbec nešlo o to opisovat nějaké statě z knih. Bylo to ohromné procitnutí a od té doby se můj život ubíral skutečně trochu jinam. Naučili nás myslet, své myšlenky veřejně prosazovat a nestydět se za ně.
13.10.2011 11:01:13
OTÁZKA: Změnilo se to už i u nás? Kam směřuje vysokoškolské vzdělávání v Česku?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph. D.
Mám poměrně velké obavy ze současné reformy vysokého školství. Podle mého názoru je naprostý nesmysl diskreditovat vzdělávání tím, že student získá vysokoškolský titul za dva roky. Nemyslím si také, že by bylo přínosné vystudovat prostřednictvím internetu. Nejde o to, jestli to bude či nebude někdo schopen zvládnout technicky, jde o chybějící interakci. Měl by zůstat zachován bezprostřední kontakt učitele se žákem. Interakce je geniální v tom, že přicházíte s nějakým svým názorem získaným na základě letitých zkušeností a setkáváte se s leckdy „nepopsanými“ studenty, kteří mají úplně jiný pohled na svět. Na základě diskusí se může objevit něco, co vás zaujme a s čím jste schopni v budoucnu následně pracovat, což je oboustranně nesmírně obohacující. Na přednášce mají studenti unikátní šanci ptát se a ověřovat si, co jen je napadne, a to je při studiu to nejhezčí. Samozřejmě za předpokladu, že pedagog zvládá poutavou formu výuky. Čím méně zkušený kantor, tím více inklinuje k tomu, že si doma připraví jakýsi projev, ten odprezentuje a tím to pro něj končí. Úplně nejhorší varianta je, když někdo předstoupí před studenty a přečte jim nějaký text. Mě samotného velice bavilo učit a stále baví, i když se k pedagogické činnosti dostávám už jen sporadicky při pokročilých kurzech o očkování a na několika přednáškách na lékařské či farmaceutické fakultě.
13.10.2011 11:01:13
OTÁZKA: Nyní od pedagogiky k vědě. Jak po revoluci probíhal vývoj výzkumu ve vakcinologii?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph. D.
Kolem roku 1994 jsme měli možnost vycestovat z Vojenské lékařské akademie poprvé za oceán, na konferenci do Montréalu, kde jsem prezentoval výsledky našich studií a vědeckých prací, které zaujaly ředitele pro výzkum jedné farmaceutické firmy. Od té doby se datuje naše spolupráce s komerčním výzkumem. Začali jsme dělat různé klinické studie a během nich se podařilo dosáhnout prioritních světových výsledků. V zahraničí máme opravdu dobrou pověst. Poslední léta přednáším po celém světě a mám zkušenost, že se mě starší reprezentanti našeho oboru často ptají například na profesora Karla Rašku, celosvětově uznávaného docenta Zdeňka Ježka a další osobnosti; je poznat, že v nich zanechaly hluboký dojem. Mám obavu, že v České republice se na ně trochu zapomíná, zatímco v zahraničí naopak. Tak už to bývá…
13.10.2011 11:01:13
OTÁZKA: Od dob profesora Ježka, který se podílel na eradikaci varioly, uplynulo již několik desetiletí. Jak se vakcíny mění technologicky a jaké jsou nejnovější poznatky v tomto oboru?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph. D.
Jeho rozvoj je obrovský a měl jsem trochu štěstí, že už kandidaturu jsem připravoval na hepatitidě A a na možnostech tehdy ještě neexistujícího očkování proti ní. Jednalo se spíše o profylaxi gamaglobulinem. Naprostá většina lidí si myslela, že se v této „nezajímavé“ oblasti už nemůže nic stát… a pak přišla vakcína. Díky náhodě jsem byl v té době vlastně nejvíce odborně připravený, protože jsem se tomuto onemocnění a možnostem profylaxe věnoval. Nové vakcíny jsou stále komplikovanější a do budoucna je těžké predikovat, co jednou budeme mít k dispozici. Čím je vakcína složitější, tím se samozřejmě musí pečlivěji sledovat možnost výskytu případných nežádoucích účinků. Pokud třeba pracujeme s DNA vakcínami, musíme mít na paměti, aby nedocházelo ke změně DNA výbavy. Ovšem podotýkám, že DNA vakcíny v tuto chvíli nejsou ve vývoji tak daleko, jak se ještě před dvaceti lety předpokládalo. Stále je většina vakcín buď postavena na klasických technologiích, nebo využívají syntetické proteiny, konjugované polysacharidy a podobně.
13.10.2011 11:01:13
OTÁZKA: Většina obyvatel naší země se k očkování staví pozitivně, přesto ale mezi lidmi přetrvávají mnohé mýty a předsudky a někteří rodiče se vakcinace bojí a nechtějí své dítě dát očkovat. Čím si to vysvětlujete?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph. D.
To je další věc, která se tady v posledních letech prudce mění. Nyní probíhá masivní kampaň proti tomu, abychom očkovali povinně, ale dlužno říci, že podle posledního průzkumu veřejného mínění v České republice si 80 procent občanů myslí, že očkování je zapotřebí. Nejde totiž pouze o to ochránit sami sebe nebo své děti, ale nepřímo chráníme i ostatní populaci, protože vlastně bráníme cirkulaci bakterie nebo viru. Logicky se vždy vyskytuje určité procento lidí, které prostě nemůže být proočkováno, protože má nějaké zdravotní kontraindikace. Širokou proočkovaností ostatních je však před nákazou ochráněno také. A to tito bojovníci za svobodné rozhodování v rámci očkování nevidí a opomíjejí. Na druhou stranu neříkám, že očkování opravdu musí být povinné. Možná je to trochu přežitek minulosti. Podle statistik v evropské „sedmadvacítce“ je proočkovanost pohybující se na úrovni 80–85 procent velmi vysoká. Nejdůležitější je však informovanost. U nás jsme si za léta totality zvykli uvažovat tak, že o tom, co je povinné, se domníváme, že je zároveň dobré a bezpečné, zatímco to, co je nepovinné, zřejmě ani není potřeba. Naprosto tragicky z tohoto smýšlení vychází očkování proti chřipce, neboť u nás je proti tomuto onemocnění jedna z nejnižších proočkovaností v Evropě. A doslova „medvědí službu“ nám navíc prokázala pandemická „prasečí“ chřipka, při které se lidé falešně utvrdili v tom, že se jedná pouze o jakýsi tanec farmaceutických firem. Proočkovanost proti chřipce tak meziročně ještě více klesla.
13.10.2011 11:01:13
OTÁZKA: Co by lidé měli vědět nebo co by je mohlo přimět k tomu, aby očkování nepodceňovali?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph. D.
Myslím si, že informace o očkování by neměly pocházet z reklamních kampaní. Ve slušné společnosti je svým obyvatelům předává stát. Na konferenci v Lucemburku, kde se představovaly kampaně na očkování, byla Česká republika jedinou zemí, ve které je stát neorganizuje. Přitom právě ten má přístup do prime time veřejnoprávní televize i do různých jiných masmédií a mohl by třeba ve dvaceti minutách celou problematiku detailně vysvětlit. Pak by se nemohlo objevovat například firemní sdělení „Nemoc vás zabije, očkujte se!“, které někoho vyděsí, dalšího odradí, ale nic nesdělí. Bohužel se podle našeho průzkumu liší například i přístup lékařů, konkrétně pediatrů z doby, kdy očkování proti pneumokokovým nákazám ještě nebylo plošné. Pokud přijde rodič za dětským praktickým lékařem, který třeba věří v užitečnost očkování právě proti pneumokokovým nákazám, má ve své ordinaci stoprocentní proočkovanost. Jiní očkovali pouze 5 až 10 procent dětí, a to zřejmě pouze ustoupili těm nejagresivnějším rodičům, kteří očkování pro své potomky chtěli.
13.10.2011 11:01:13
OTÁZKA: Jak jsou vůbec možné tak velké rozdíly?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph. D.
Nezapomenu na diskusi s jedním tatínkem, který se bránil, aby jeho dítko bylo očkováno – paradoxně právě ono pneumokokem onemocnělo. Sotva přežilo, očekával jsem, že otec pochopí, co dělal špatně, ale on si i nadále myslí, že očkovat se nemá. Celosvětovou kampaň proti očkování vedou lidé, kteří s vakcinologií nemají moc společného. Populární je například Viera Scheibnerová z Austrálie, emigrantka ze Slovenska, která vystudovala mineralogii a teď je největším expertem na očkování v tom smyslu, že jej absolutně potírá. Jiný vyznavač „neočkování“ opustil farmaceutický průmysl a tvrdí, že jsou v něm všichni podplaceni. Myslím si, že si na těchto dezinformacích zavedli výnosnou živnost, neboť Viera Scheibnerová prodává ve Spojených státech 20 až 30 tisíc výtisků svých knih ročně v ceně přibližně 30 dolarů za publikaci. Spočítejte si, jaký má výdělek v rámci celosvětového působení. Pokud bych chtěl šířit „osvětu“ a být důvěryhodný, dělal bych to zadarmo.
13.10.2011 11:01:13
OTÁZKA: Z jiného soudku, blízkého vašemu armádnímu působení: Vyvíjejí se u nás v rámci vědeckého výzkumu biologické zbraně?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph. D.
Biologické zbraně se v civilizovaných zemích v současné době na státní úrovni i díky přijaté doktríně již řadu let nevyvíjejí. Otázka biologických zbraní však byla samozřejmě vždycky zájmem všech armád, takže každá má svůj obranný biologický výzkum. I ten je ale v poslední době limitován, proto se mu státy už nevěnují tak intenzivně. Po útoku teroristů v New Yorku 11. září 2001 se začalo poměrně masivně harašit biologickými zbraněmi. Po Spojených státech se prostřednictvím různých kontaminovaných obálek šířil antrax, a proto v rámci NATO došlo k zabezpečení biologické ochrany, kterému se nevyhnula ani Česká republika. Vybudovali jsme Centrum biologické ochrany Těchonín a dnes pro tento nákladný komplex jen obtížně hledáme naplnění. Navíc se s odstupem času ukazuje, že riziko pocházející ze zneužití biologických prostředků bylo zřejmě trochu uměle nadhodnocené a nemusí být až tak vysoké. Sice se říká, že biologické zbraně jsou atomovou zbraní chudých, ale ono to není tak prosté. Použití různých aerosolů tak, jak se původně předpokládalo, vyžaduje nebývale náročné technologie a obrovské znalosti. Navíc rozprášené mikroorganismy poměrně rychle uhynou, nedají se rozptýlit na dostatečnou vzdálenost a mají ještě mnoho dalších omezení, takže riziko pramenící z použití biologických zbraní teroristy je relativně malé.
13.10.2011 11:01:13
OTÁZKA: Probíhá nějaký výzkum na obranu před nimi?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph. D.
Ve světě by nyní neměl probíhat žádný útočný výzkum, ale stále se hledají různé protilátky a vakcíny na eventuálně zneužitelné prostředky. Pokud pomineme možnost vzniku chimérických mikroorganismů s nejzákeřnějšími vlastnostmi, mohou nastat dvě hlavní hrozby – šíření varioly a antraxu. Díky svým unikátním vlastnostem jsou považovány za nejnebezpečnější a nejvíce zneužitelné. My jsme samozřejmě také pracovali na obranném výzkumu, ale v oblasti vojenského biologického výzkumu pro něj není tak veliký prostor. Náklady na potenciální vývoj vlastních vakcín jsou obrovské a zájem komerční sféry malý. Dovedete si představit, že vyvineme vakcínu například proti brucelóze a řekneme, že budeme očkovat celou populaci? Od počátku jsme se věnovali výzkumu na pomezí vojenské a civilní problematiky a postupem času již převážila civilní.
13.10.2011 11:01:13
OTÁZKA: A jaké jsou vaše nejnovější úspěchy?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph. D.
Řada výsledků našeho výzkumu získala celosvětovou prioritu, například v oblasti konjugovaných pneumokokových vakcín. První byla vakcína proti zánětu středního ucha. Avšak to, co zřejmě nejvíce zahýbalo světovou veřejností, bylo prokázání, že není vždycky dobré používat profylakticky paracetamol, neboť se snižuje imunitní odpověď organismu. Tento poznatek se nám podařilo etablovat v tak prestižním tisku, jako je časopis The Lancet. Měl jsem možnost vést několik velkých mezinárodních týmů v rámci různých klinických zkoušek jednotlivých preparátů a v podstatě se dá říci, že většina registrovaných vakcín z poslední doby procházela naším pracovištěm. Teď kupříkladu vakcína proti meningokoku typu B.
13.10.2011 11:01:13
OTÁZKA: Nyní jste po všech vědeckých a pedagogických postech dospěl k funkci ředitele fakultní nemocnice. Máte alespoň příležitost v praxi aplikovat teorii získanou studiem ve Velké Británii. Lákala vás tato práce?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph. D.
Bylo to velice komplikované a složité rozhodování. Uvědomoval jsem si, že mým novým postavením bude postižen můj profesní odborný život a že nebudu mít tolik prostoru pro vědu, kolik jsem dosud měl. Což se potvrdilo v míře vrchovaté. O svém rozhodnutí přihlásit se do konkurzu jsem diskutoval jednak se svým předchůdcem, docentem Hegerem, který byl v té době rozhodnut, že odejde do politiky, a žádal mě, abych se konkurzu zúčastnil, jednak jsem vedl poměrně detailní rozhovor se současným panem arcibiskupem. A na základě těchto dvou dialogů jsem se rozhodl.
13.10.2011 11:01:13
OTÁZKA: Jste si s arcibiskupem Dominikem Dukou nějak blízcí?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph. D.
Hradec Králové je trochu jiná lokalita než Praha. V tomto městě se vždy úzce stýkala armáda, církev a univerzita a myslím si, že k sobě máme velice blízko. Ačkoli rozhodně nejsem věřící, lidí z královéhradeckého biskupství si velice vážím a čas od času jsme spolu vedli zajímavé debaty.
13.10.2011 11:01:13
OTÁZKA: Nelitujete svého rozhodnutí?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph. D.
Post ředitele je nesmírně rizikový. Nevíte dne ani minuty, kdy na něm můžete do konce pracovního dne skončit. Fascinuje mě, když se někteří lidé ve vysokých funkcích holedbají, jaké by mohli mít „zlaté padáky“ ve výši 5 nebo třeba i 24 platů. Pokud se podívám na svou pracovní smlouvu, tak můj pracovní poměr vznikl jmenováním, a pokud budu dnes odvolán, mám zajištěnu mzdu pouze do konce tohoto dne. Přitom s sebou tato funkce nese naprosto bezbřehou zodpovědnost. V akademickém sektoru není tolik problémů, a pokud se vyskytnou, je na jejich řešení dostatek času. V nemocnici je člověk z hlediska všech vjemů velice zatížený a na řešení stovek operativních problémů má čas řádově několik minut. A pak už nemá šanci se k nim vrátit. V žádném případě se nechci odtrhnout od své původní profese, i nadále inklinuji k vědě. Moje vize, že bych mohl zvládnout paralelně oba tyto obory naplno, však byla zcela lichá a na vakcinologii mi zbývá čas jen po večerech, o víkendech a dovolených, což mě trochu trápí. Jinak je ale na ředitelské funkci řada velice zajímavých aspektů, které mě svým způsobem obohacují a velice baví.
13.10.2011 11:01:13
OTÁZKA: Co vás baví nejvíce?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph. D.
Vyjednávání. Vzhledem k tomu, že nemáme přebytek prostředků, musíme je alokovat tak, abychom vyšli. Samozřejmě se to v řadě případů lidem nelíbí a poté dochází k jednání se zástupci odborové organizace. Tehdy jsou důležité vyjednávací schopnosti a umění komunikace. Opakovaně jsem se přesvědčil, že jakékoli opatření nelze prosazovat silou. Probíhá velice citlivé a dlouhé vyjednávání, kdy si musí obě strany vyjasnit svá stanoviska. Musím umět vysvětlit, že skutečně nemůžeme jít za určitou hranici. Je také nutné naučit se respektovat druhou stranu. Domnívám se, že velice důležitá je i vzájemná důvěra, takže naši odboráři mají jistotu, že bych jí nezneužil a nesnažil bych se na jejich úkor získat navíc nějaké prostředky. Velmi mě těší, že se mi daří se s nimi dohodnout. Mnozí si dobře uvědomují, že kdyby dosáhli krátkodobého úspěchu a já bych třeba lékařům navýšil plat nad onu finančně únosnou hranici, z dlouhodobého hlediska by poté mohl nastat problém. Přesně to se stalo v nemocnici v Pardubicích, která šla cestou líbivé politiky, prudce navyšovala mzdy a nyní je ve velikém propadu. V takových zařízeních pak může docházet k jakémusi obrácenému exodu – někteří lidé odcházejí za jistotou stabilnějších podmínek a migrují do okolních nemocnic.
13.10.2011 11:01:13
OTÁZKA: Převzal jste po docentu Hegerovi vedle pozice i jeho styl práce, nebo jste přišel s novými postupy a myšlenkami?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph. D.
Nemocnice byla ve výborné kondici, nepochybně patřila a stále patří mezi naše ekonomicky nejzdravější zdravotnická zařízení, a zejména co do výstavnosti jde o naprostou špičku v republice. Na druhé straně přesto, že k sobě máme s panem ministrem velice blízko, stylem řízení se diametrálně lišíme. Až praxe ukáže, jestli tyto rozdíly mají nějaký vliv na kvalitu řízení nebo na to, kam nemocnice směřuje. Osobně si myslím, že není nutné kopírovat styl svého předchůdce. Zájem by měl být o to, aby nemocnice směřovala tam, kam směřovat má. Současná situace je ale mnohem složitější než před několika lety. I když se v minulosti také vyskytovala těžká období, kdy bylo problematické udržet se v černých číslech, naše nemocnice nikdy nespadla do mínusu. V příštím roce se ovšem může zkomplikovat naprosto vše, protože se vláda nechystá kompenzovat změny, které logicky vyplynou třeba ze zvýšení DPH nebo z navýšení platů, a je jasné, že potřebné finance bude nemocnice muset ušetřit a dodat z vnitřních zdrojů. Pojišťovny již deklarovaly, že nemíní navyšovat platby, takže tato složitá situace bude vyžadovat nepochybně nevšední úsilí. V tuto chvíli ještě nejsem úplně přesvědčený o tom, že se to podaří. V systému se sice do určité míry šetřit dá, ale ta míra musí být reálně dosažitelná. Je tedy otázkou, zda se to byť i za pomoci restrukturalizace lůžek a snižováním jejich počtu vůbec podaří. Domnívám se, že přijde jedno z nejnáročnějších porevolučních období.
13.10.2011 11:01:13
OTÁZKA: Hodně se také mluví o korupci. Jaký je váš názor na úplatnost ve zdravotnictví?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph. D.
Uvažuji o strategii boje proti korupci. Současné nastavení považuji, použiji-li vojenskou terminologii, za kobercový nálet se snahou vybombardovat úplně všechno, zatímco já bych volil strategii cílených úderů. Pokud je někdo odhalen, nechť je souzen, odsouzen a pyká, ale pokud někteří novináři zveřejňovali majetky ředitelů fakultních nemocnic s titulkem „V nemocnicích mizí miliardy a toto jsou milionové majetky ředitelů“, je to naprosto podúrovňové. Leckdo mohl získat majetek legálně zdaněnými příjmy nebo třeba dědictvím, což nemá vůbec nic společného s jeho pracovním zařazením. Sám jsem necítil potřebu zveřejnit svůj majetek, který jsem všechen nabyl před dobou, než jsem nastoupil na post ředitele fakultní nemocnice, a mám naprosto čisté svědomí v tom, že jsem nikdy v životě nevzal žádný úplatek. Takto nastavená strategie boje s korupcí ve zdravotnictví vyvolává dojem jakéhosi hlubšího pozadí.
Mám pocit, že jde v podstatě o to navodit politickou atmosféru, že není třeba do zdravotnického sektoru přidávat prostředky. Byť je systém podfinancován, žehrá se na to, že peníze v něm jsou, avšak jsou intenzivně rozkrádány. Což by se ovšem dalo říci o každém resortu. Jenomže kvůli této situaci se nyní dramaticky ztížila možnost lékařů vyjet na kongres, který by byl sponzorovaný nějakou firmou.
Nepopírám, že existují lékaři, kteří se snaží ovlivnit výběrové řízení, aby měli nejlepší a nejdražší preparáty, ať už z důvodu, že je chtějí pro pacienty, nebo proto, že jsou skutečně uplaceni a „cesta na kongres“ (v těchto případech spíše turistika) by mohla být vnímána jako jistá forma úplatku. Výběrový mechanismus však – pokud je dobře nastaven – zmanipulování výběrového řízení neumožní, protože o tom, co se vybere a co se nevybere, rozhoduje ve finále management nemocnice. Takže sankcionovat plošně všechny lékaře mi připadá jako velmi špatné rozhodnutí.
Pokud by toto platilo beze zbytku i do budoucna, přestane část českých lékařů jezdit na kongresy, protože nemocnice na takové cesty mají jen velmi omezené prostředky. A zafinancovat jejich výjezd z veřejných zdrojů nebo přes různé neadresné fondy nebude vůbec jednoduché. Nedovedu si představit, jaký by to mělo dopad na mladou generaci lékařů, která chce něco prezentovat v zahraničí a také získat nějaké nové poznatky. Česká republika by byla svou absencí na kongresech naprosto unikátní.
13.10.2011 11:01:13
OTÁZKA: Jaké byste navrhoval řešení?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph. D.
Protikorupční opatření musí být nastavena v celé společnosti a bohužel politici musí začít u sebe. Ve zdravotnictví by systém zabraňující korupci měl být povýšen o patro výše a měly by se stanovit referenční ceny, ale objektivně, za které by poté nemocnice nakupovaly. Stávající pan ministr je nepochybně naprosto neúplatný člověk, osobně si však myslím, že takovýchto politiků je spíše menšina.
13.10.2011 11:01:13
OTÁZKA: Co soudíte o připravované reformě zdravotnictví?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph. D.
Když se podíváme do světa i k nám, v podstatě neexistuje fungující zdravotnický systém. Každý se za pár let nějak posune a je třeba ho opět změnit. V jeho složitosti se v něm vždy najdou mechanismy, které začnou zneužívat zdravotnickou péči. Pokud spustíme metodiku „platby za výkon“, začneme po pár letech generovat procenta zbytečných výkonů a bude třeba stanovit mantinely. A takových příkladů bych mohl uvést mnohem více. Po revoluci se mnozí snažili představit nějakou reformu a v podstatě ji nikdo nepředstavil. Holedbání se, že během pár měsíců připravíme to „pravé ořechové“, je podle mě nesprávný přístup. Stačí se podívat třeba do Spojených států, kde ve ztracenu končí slavná Obamova reforma. Když hovořím s lidmi z Kanady, říkají: „Máme tady hrozně špatný systém zdravotnictví, podívejte se do Spojených států, jak to tam funguje!“ A když se podíváte do USA, tam zase křičí: „V Kanadě to je mnohem lepší než u nás.“ Osobně si třeba nemyslím, že bychom měli stanovovat poplatky za vstup do nemocnice nebo poplatek za návštěvu lékaře na pohotovosti, ale naprosto souhlasím s tím, aby se vybíral poplatek při vstupu ke specialistovi bez doporučení či poplatky za den hospitalizace. Když se podíváte, o kolik za posledních pět let narostly počty privátních specialistů, jde o nekontrolovatelný rozmach a zdravotnictví ztrácí obrovské prostředky. Neznamená to, že bychom chtěli z lidí tahat peníze, ale potřebujeme zregulovat síť specialistů; jistě však i nemocnic a z hlediska zátěže též praktických lékařů.
13.10.2011 11:01:13
OTÁZKA: Pacienta ovšem chybně nastavený systém nezajímá. Proč by ho měl regulovat on tím, že bude spolu se zdravotním pojištěním ještě platit regulační poplatek specialistovi?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph. D.
Roli regulátora měla samozřejmě sehrát pojišťovna, ale bohužel se tak nestalo, takže nyní by měl být vyvinut tlak na lidi, aby ke specialistům nechodili přímo, bez doporučení praktického lékaře. Vůbec není jednoduché vymyslet způsob hospodaření ve zdravotnickém sektoru. Bytostně se mi například příčí názory zejména levicové části politického spektra, že všichni pacienti mají dostat všechno, co je ve zdravotnictví k dispozici, a neměl by být stanoven nadstandard. Samotné zdravotnictví by bylo schopno zkonzumovat celý hrubý domácí produkt. Pokud tedy uvažujeme reálně, musíme si prostě uvědomit, že se prodlužuje délka života na 80–85 let a toto prodloužení života například při maligním nebo kardiovaskulárním onemocnění něco stojí. Ale ani v 86 letech stále nechceme umřít a chceme veškerou péči. Náklady za každý den, týden a měsíc v takto vysokém věku zvláště u některých pacientů jsou obrovské. Některé procedury jsou skutečně nadstandardní a neměl by na ně mít nárok nikdo, pokud si je nezaplatí. Nemyslím si ale, že bychom měli rozdělit společnost na bohaté a chudé. Jen je nutná regulace, protože si společnost nemůže dovolit poskytnout všem úplně všechno. Jakmile se nejedná o záchranu života, musíme vyšší kvalitu péče zvažovat jako nadstandardní.
13.10.2011 11:01:13
OTÁZKA: Nechtěla bych být v roli toho, kdo bude rozhodovat o tom, co která kvalita péče udělá se zdravím člověka.
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph. D.
Ve Spojených státech se v 80. letech řešil takzvaný Oregonský experiment – pokus o sestavení pořadí medicínských procedur podle jejich významu. Jedna otázka zněla, zda by bylo lepší zachránit dva tisíce lidí podáním antibiotik, nebo za stejnou částku provést transplantaci orgánu u jednoho pacienta. Každý chtěl zachránit těch dva tisíce lidí. Následující otázka ale poukázala na to, co kdyby ten jeden pacient čekající na transplantaci byl někdo z rodiny nebo významná osobnost, třeba nositel Nobelovy ceny… Rázem se na stejnou situaci člověk dívá úplně jinou optikou. V medicíně bylo tudíž takové dělení zrušeno, protože se musí najít a stanovit jiné zákonitosti, které by bylo možno uplatnit. Není prostě možné taxativně říci: „Vy ještě léčbu dostanete a vy už ne!“
13.10.2011 11:01:13
OTÁZKA: Co byste chtěl dokázat na postu ředitele, jaké máte cíle?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph. D.
Podařilo se mi poměrně stabilizovat kolektiv. Ačkoli jsem primárně nikdy neusiloval o to, abych dělal drába a sledoval, jak probíhají jednotlivá výběrová řízení, byl jsem k tomu donucen a na několika postech jsme museli udělat změnu. Za prioritu považuji vytvořit tady takové prostředí, které by fungovalo i beze mě, kdybych tady třeba jednou po několika měsících či letech nebyl. Nemocnice by měla být nadále stabilní. Myslím si, že to se i předcházejícímu panu řediteli poměrně dařilo. Zájmem každého ředitele je také získat takové prostředky, aby se dal areál nemocnice dále budovat a rozvíjet, protože zejména v přístrojových technologiích máme v některých oborech určité manko. V tuto chvíli se ale jedná o poměrně neřešitelný problém, neboť nejsou žádné volné prostředky k dispozici. Dříve byla tato nemocnice schopná vygenerovat vlastní zdroje, které používala třeba na výstavbu. Ty musí být nyní použity na navýšení platů. Jedna z věcí, která tady byla velice citlivě vnímána a dávána za zlé bývalému řediteli, je, že se mnoho financí použilo na výstavbu a byl zanedbáván lidský faktor. Řada lidí, kteří s tím nesouhlasili, poukazovala na to, že si tato nemocnice vlastně vedla vždy „až příliš dobře“, a tak nebyla nikdy oddlužena, na čemž mnohá jiná zdravotnická zařízení vydělala. Ze stávajícího úhlu pohledu na tom bohužel zrnko pravdy je.
13.10.2011 11:01:13
OTÁZKA: A co vaše osobní cíle do budoucna?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph. D.
Nejsem člověk, který by měl na nástěnce síťový graf a tam si maloval, do kterého postu se má posunout. V tuto chvíli vím, že určitě nepůjdu do politiky. Nezastírám, že jsem o tom před pár lety trochu uvažoval, ale zcela mě vyléčilo, když sleduji, jaký tlak je vyvíjen na pana ministra a jaké je kolem něho klima. Nechci hovořit o sklonku života, ale ve finální profesní fázi bych se chtěl opět ponořit do výzkumných aktivit a možná ještě něco odučit. Při pohledu na světovou elitu mého oboru však vidím, že z ní nikdo nevykonává současně s vědou topmanažerský post. Jsou to lidé, kteří okolo sebe mají výzkumný tým v počtu 30–50 osob a jsou hluboce ponořeni do své vědecké práce. Pokud bych se chtěl opět věnovat odborné činnosti, nebudu už moci dělat vrcholovou manažerskou funkci. Uvažuji tedy o tom, že v nějakém zatím vzdáleném časovém horizontu svou profesi zase změním.
13.10.2011 11:01:13