Zvládnutí použití těchto pomůcek je vždy podmíněno opakovaným praktickým nácvikem.
Kombitubus je endotracheální rourka, která umožňuje zaintubovat pacienta „naslepo“ bez pomoci laryngoskopu během krátké doby, a tím rychle zahájit umělou plicní ventilaci i v obtížných podmínkách a situacích (kraniotraumata, poranění krční páteře, zaklínění ve vozidle…). Pomocí kombitubusu může pacient dýchat bez ohledu na to, kam je zaveden (jícen, trachea), neboť je opatřen dvěma těsnicími manžetami. Větší slouží k utěsnění hltanu a menší utěsňuje jícen a brání regurgitaci žaludečního obsahu.
Kombitubus se zavádí v tzv. neutrální poloze hlavy. Převážně je zaveden do jícnu a dýchání poté probíhá postranními otvory, kterými je tubus opatřen. Pokud je zaintubována přímo průdušnice, vzduch je vdechován přímo do dýchacích cest a jícnová manžeta utěsňuje průdušnici. Kombitubus nelze používat u dětí a malých osob (do velikosti asi 150 cm), při poranění nebo poleptání jícnu a při aktivním dávivém reflexu.
Laryngeální maska je určena pro akutní účinnou ventilaci. Je prostředkem okamžité podpory dýchacích cest při kardiopulmonální resuscitaci. V Evropě je doporučována jako akutní řešení průchodnosti dýchacích cest během kardiopulmonální resuscitace jak u dospělých, tak při resuscitaci dětí a novorozenců. Použití laryngeální masky je relativně snadné, poskytuje však pouze částečnou ochranu proti aspiraci. V důsledku umístění a designu masky bude nadměrný tlak vzduchu pronikat pouze do dutiny ústní. Ventilace vyžaduje určitý zvyk, insuflace musí být prováděna nižším tlakem.
Ústní vzduchovod udržuje volné dýchací cesty tím, že brání zapadnutí kořene jazyka. Pokud máme zkušenosti se zaváděním ústního vzduchovodu, lze jej před zahájením umělého dýchání použít. Bezpečně tak zafixujeme jazyk a uvolníme dýchací cesty. Důležité je zvolit vzduchovod odpovídající velikosti. Velikost vzduchovodu = vzdálenost mezi úhlem dolní čelisti a koutkem úst.
Při zavádění ústního vzduchovodu otevřeme postiženému ústa tzv. „hmatem překřížených prstů“. Vzduchovod zavedeme do úst tak, aby faryngeální otvor směřoval nejprve k hornímu patru, v této poloze posunujeme směrem do hltanu a teprve po téměř úplném zavedení do úst otáčíme o 180°. Kořen jazyka je během otáčení tlačen dopředu.
PAMATUJ! Při zavádění ústního vzduchovodu může dojít ke dráždění v oblasti hrtanu a hltanu s následným reflexním dávením a zvracením. U nosního vzduchovodu je správná délka určována vzdáleností mezi špičkou nosu a ušním lalůčkem. Přestože zavádění nosního vzduchovodu méně dráždí ke zvracení, je tato technika více traumatizující. Hrozí zde krvácení z poraněné nosní sliznice s následnou aspirací. Všechny výše zmíněné pomůcky slouží pouze k dočasnému zajištění dýchacích cest. Nejúčinnějším způsobem zůstává stále endotracheální intubace, která je současně i účinnou prevencí aspirace.
Martina Eliášová, MUDr. Martin Voldřich, ABC první pomoc s. r. o. (elpim@tiscali.cz)
