Na dotaz odpovídá JUDr. Pavel Zajíc
Obě žaloby představují způsob, jak se může pacient domáhat nároků vůči poskytovateli zdravotních služeb v případě, že nebyl spokojen s poskytnutou péčí.
Žaloba na náhradu škody
Žalobu na náhradu škody může pacient podat, pokud mu lékař svým zaviněním způsobil škodu na zdraví. V následném soudním sporu pak pacient musí tvrdit a prokázat, že mu v důsledku nedbalosti či dokonce úmyslného jednání nebo opomenutí lékaře, kterým byla porušena jeho právní povinnost, vznikla škoda na zdraví. Současně pacient musí prokázat příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním a vzniklou škodou. Jak již z názvu vyplývá, žalobou se pacient domáhá náhrady škody, a to v naprosté většině případů náhrady v penězích.
Žalobu na náhradu škody je nutné podat do dvou let ode dne, kdy se poškozený pacient dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. V praxi to znamená, že škoda na zdraví může být žalována třeba i deset let od chvíle, kdy se skutečně stala, jestliže až po tak dlouhé době došlo k jejímu odhalení. Po uplynutí dvouleté lhůty od zjištění škody na zdraví a toho, kdo za ni odpovídá, se nárok na náhradu škody promlčuje a lékař může vznést námitku promlčení, což znamená, že soud by v takovém případě žalobu na náhradu škody na zdraví zamítl.
Žaloba na ochranu osobnosti
Žalobou na ochranu osobnosti se pacient může u soudu domáhat ochrany před neoprávněným zásahem do svých práv. Mezi tato práva patří zejména právo na ochranu života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Na rozdíl od žaloby na náhradu škody nemusí ani dojít ke vzniku škody na zdraví pacienta, kterou by zavinil lékař; postačí, že došlo k zásahu do osobnostních práv.
Typicky se jedná o případy, kdy lékař porušil svou povinnost mlčenlivosti a vyzradil citlivé údaje o zdravotním stavu pacienta nebo je pacient léčen bez udělení informovaného souhlasu apod. Žalobou na ochranu osobnosti se pacient může domáhat upuštění od neoprávněných zásahů do své osobnosti, odstranění jejich následků a přiměřeného zadostiučinění (typicky omluva). Pokud by se některý z popsaných nároků nejevil dostačujícím, může soud přiznat pacientovi náhradu nemajetkové újmy v penězích.
Zásah do osobnostních práv se nepromlčuje a zaniká až smrtí. To však neplatí v případě požadavku na náhradu nemajetkové újmy v penězích, která se promlčuje do tří let od vzniku zásahu do osobnostních práv.
Soudní projednání obou těchto typů žalob (které lze podat současně, samostatně či postupně) je zpravidla právně složité, finančně nákladné a časově zdlouhavé. Pro pacienty proto není výhodné podávat tyto žaloby bez konzultace s advokáty, kteří se zdravotnickému právu dlouhodobě věnují.