Malé návštěvnice je hodně těžké udržet, aby nevtrhly do miniaturních pokojíčků a nezačaly organizovat vystaveným panenkám život po svém. A když se do rodinné výpravy připletou i nějací ti kluci, zůstanou obdivně stát s nosem přilepeným na vitríně s „barbínami“ oblečenými do kostýmů postav z Hvězdných válek a nepřehlédnou ani pirátského kapitána Jacka Sparrowa. Možná trochu stranou zvědavých dětských pohledů zůstanou panenky, které by sice žádnou soutěž krásy nevyhrály, zato mohou vyprávět hluboké lidské příběhy, jichž byly svědky. „Jednou se mi tu nějaká starší paní rozplakala u jedné z vitrín, a když jsem se opatrně zeptala, co se stalo, vyprávěla mi, jak se jí vybavilo její dětství. Úplně stejnou panenku totiž prý měla jako malá holčička a žádnou ze svých hraček neměla radši. Jenže to bylo za války, byla bída a panenka se líbila i dcerce hokynáře. A tak se jednoho dne panenka musela přestěhovat – maminka ji vyměnila za brambory,“ vzpomíná paní Alena Zemanová, vedoucí Klubu panenek ČR, který expozici na zručském zámku zřídil a spravuje. Nikoho asi nenechá v klidu ani panenka ušitá ze starých punčoch uložená s několika oblečky z obnošených látek v kufříku, který měla jeho malá majitelka připravený pro případ odchodu do protileteckého krytu. I paní Janatová věnovala expozici tu svou velkou vzpomínku v podobě panenky, která se k ní v padesátých letech dostala až z dalekých Spojených států. Jako tříletá holčička tehdy onemocněla vzácnou nemocí, která jí zastavila činnost ledvin, a čeští doktoři ji po dvou letech strávených v nemocnici nedávali žádnou naději na přežití. Naštěstí rodiče to nevzdali a zjistili, že právě v USA údajně existuje lék, který by mohl pomoct. Jenže dostat do zadrátovaného Československa imperialistickou medicínu legální cestou bylo prakticky nemožné. Paní Janatová se slzami v očích vzpomíná: „Dodnes nevím, a už se to ani nikdy nedozvím, jak se rodičům tehdy podařilo v USA sehnat rodinu, která lék chodila kupovat do lékárny a posílala nám ho v tajných balíčcích. A v jednom z balíčků byla přibalená i tahle panenka. Vždycky jsem věřila, že to ona mě uzdravila.“ Trpkost doby ilustruje i to, že místo sdílené radosti za záchranu jednoho začínajícího lidského života si tehdy rodiče vysloužili jen škraloup v kádrovém profilu za „styk se zahraničím“.
Plný dojmů vycházím do zámeckého parku, opírám se o mohutnou kamennou zeď a zkoumám zámecký příkop, kde právě dovádí pár kluků s dřevěnými meči. Zámek obklopují zbytky obranných věží, zubaté hradby a předsunuté střílny. Nynější podobu má stavba zásluhou rodiny Schebků.
Schebkové ze Šťáhlav
Nadaný syn starosty Schebka ze Šťáhlav u Plzně Jan, narozený v roce 1813, jako jediný ze sedmi sourozenců dostal šanci na vzdělání a dokonale ji využil. S čerstvým inženýrským diplomem začínal jako panský písař, ale jeho nadání a píle si brzy všimli velcí podnikatelé bratři Kleinové a mladý Schebek se rázem ocitl hned u několika staveb nově se rodící železniční sítě v tehdejším Rakousku-Uhersku. Z pouhého zaměstnance se během let stal uznávaný železniční odborník a nakonec i rovnocenný společník ve firmě Adalberta Lanny, jednoho z podnikatelských králů devatenáctého století. Jan Schebek se tak od písařského stolku dopracoval k úctyhodnému bohatství a za jeho zásluhy mu byl dokonce nabídnut šlechtický titul. On jej však, vědom si svého skutečného původu, odmítl.
Titul barona přijal až jeho syn Adolf, který v rodinném podnikání zodpovědně pokračoval. Především on se pak zasloužil o zásadní změny zámku ve Zruči nad Sázavou, který jeho otec v neutěšeném stavu koupil. Adolf Schebek v roce 1891 povolal Jana Vejrycha, jednoho z nejuznávanějších architektů té doby, aby nepříliš vzhledný zámek na skále nad řekou změnil v perlu Posázaví. Hlavní slovo při přestavbě však měla Schebkova manželka, hraběnka Emma, pocházející ze starobylého rodu Korfů. Aby rodinné sídlo nenechávalo nikoho na pochybách o bohaté historii rodu, byla fasáda upravena v pseudogotickém slohu, přistavěna věž a interiéry upraveny v různých stavebních slozích od antiky po baroko. Vše ale s nadhledem, vkusem a neuvěřitelným citem pro vyváženost proporcí a detailů, které Vejrych prokázal i při svých dalších slavných stavbách (radnice v Kolíně, v Kladně a Pardubicích, muzeum v Chrudimi či Hotel Paříž v Praze).
Nová podoba
Zámek ve Zruči nad Sázavou je dnes nově zrekonstruovaný a historické prostory po letech, kdy v nich sídlil městský úřad a byly znehodnocené nesmyslnými příčkami a přestavbami, jsou poprvé ve své novodobé historii zpřístupněny veřejnosti v podobě, v jaké je obývala rodina barona Schebka. Zámek byl sice v restituci vrácen potomkům původních majitelů, ale ti jej nakonec po dlouhých jednáních prodali zpět městu. S vydatnou podporou evropských fondů byl kompletně zrekonstruován a interiéry vráceny do původní podoby, stejně jako rozlehlý zámecký park, který dali Schebkové osázet mnohými vzácnými dřevinami z celého světa.
Městský úřad se přesunul do druhého křídla zámku, kde dříve sídlila správa panství (a po něm hudební škola), a v zámku vznikly nově i další atraktivní prostory, jako je výstavní galerie nebo prostor pro regionální muzeum vzdávající hold ševcovskému řemeslu, které nade vše povýšil Tomáš Baťa, když se v předválečných letech rozhodl vybudovat ze Zruče své druhé výrobní centrum srovnatelné s tím ve Zlíně. Za jeho plány však udělala tlustou čáru únorová revoluce v roce 1948, a tak Zruč nemá ani nemocnici, ani vysoké školy, ani plánované letiště. Zůstala tu jen továrna, která dnes na boty a slávu jména Baťa už jen nostalgicky vzpomíná. Stejně jako zámek na slávu rodu Schebků.
(převzato z časopisu Lidé a Země 6/2012) Text a foto: Radek Fiala
**
Království panenek na půdě zručského zámku je doslova holčičím rájem Karbanátky z pohanky, červené čočky a mrkve Na 4 porce, Příprava: 40 minut 200 g pohanky lámanky • 100 g červené čočky • 1 kostka zeleninového bujonu • olivový olej • 1 červená cibule • 4 karotky • 1 vajíčko • 200 g tvrdého sýra (např. gouda) • 1 vejce • česnek podle chuti • majoránka • strouhanka podle potřeby • sůl a pepř na dochucení • nové brambory, vařené ve slupce • najemno posekaná hladkolistá petrželka k podávání Z pohanky a čočky uvařte v zeleninovém vývaru hustou kaši. Nechte ji vychladnout a zatím si na pánvičce osmažte najemno pokrájenou červenou cibuli s nastrouhanou karotkou. Stačí chvilka, cibulka změkne a mrkev pustí karoten. Nechte také trochu zchladnout. Spojte s pohankou a čočkou, přidejte nastrouhaný sýr a vajíčko. Dochuťte a ze vzniklé hmoty tvořte karbanátky. Pokud bude směs příliš lepivá, přisypte trochu strouhanky. Podávejte s vařenými novými bramborami s petrželkou nebo s bramborovou kaší.