Jaký názor máte na potřebnou reformu českého zdravotnictví z pohledu lékaře, ale i politika?
„České zdravotnictví udělalo od roku 1990 značný pokrok a téměř srovnalo krok s vyspělými státy EU. Přibyla kvalitní privátní zařízení, zvýšila se výkonnost. Současně také stouply a dále stoupají náklady na zdravotní péči. Zčásti logicky a oprávněně, neboť moderní metody a účinné léky něco stojí. Bohužel na druhé straně nemalé prostředky zmizely špatným hospodařením některých zařízení. Jako lékař si přeji, abych mohl užívat ty nejmodernější metody a léky, jako politik se ale musím ptát, jakým způsobem na to zajistit dostatek prostředků. Určitě ne zvyšováním daní! Miliardové injekce bez doprovodných systémových změn jsou v tomto případě litím vody do proděravělého kbelíku. Podle věrohodných prognóz VZP jen letos vzroste její dluh na 15 miliard.“
Při prosazování změn hrozí tlaky od profesních a zájmových organizací, nechybí i kvůli tomu odvaha ke změnám?
„Patřím k těm, kteří po roce 1989 pomáhali obnovovat lékařskou komoru. Chtěli jsme opět mít svou stavovskou organizaci, jež by pomáhala prosazovat oprávněné zájmy nejen lékařů, ale i nemocných. ČLK se dnes dostává na pozici odborové organizace a korunu tomu nasadil její předseda, který dokonce slibuje některým politikům vyhrát pomocí „lékařské lobby“ příští volby. Že tyto organizace lobují a snaží se získat na dění větší vliv, je přirozené a nevadí mi. Naprosto ale odmítám jejich diktát. Nemají totiž před veřejností žádnou odpovědnost a zvoleni byli vždy úzkou skupinou profesně zainteresovaných lidí. Jinak samozřejmě na miliardový koláček mají chuť i jiní, například farmaceutická či stavební lobby.“
Slováci využili části zkušeností z reforem v Nizozemsku či USA a jejich zdravotnictví má být po 9 miliardách ztráty v roce 2002 letos vyrovnané. Je možné toto dosáhnout v tak krátké době i v České republice?
„V minulých týdnech jsem byl jako člen parlamentní delegace na Slovensku a během tří dní jsem měl možnost detailně se seznámit s poměry v tamním zdravotnictví. Jeho úroveň v obou zemích vůbec nelze srovnávat. Byla tam nutná rychlá reforma, která i tak přišla pět minut po dvanácté. Stojí za to se jejich zkušenostmi podrobně zabývat, a to i kriticky. Rozsah solidárnosti systému je věcí, o které je nutno diskutovat. Tak rozsáhlý systém, kdy pojišťovny hradí prakticky veškerou zdravotní péči, nemá ani takový sociální stát jako je Švédsko.“
Podle politiků se reforma musí prosadit v prvních dvou letech po nástupu nové vlády, poté už je pozdě. „Systémové změny se rozhodně musí provést rychle. Zadlužovací spirála zdravotnictví roste řadou téměř geometrickou a dosavadní systém může brzy zkolabovat. Chceme-li zachovat dobrou odbornou úroveň, aby při vážnějších a také nákladnějších onemocněních byli pacienti dobře a bez doplácení léčeni, musíme také někde slevit. Hlavně se ale musí s penězi začít hospodařit. V budoucnu rozhodně nechceme měnit to, co u nás dobře funguje. Co nefunguje, to změníme, a pokud možno rychle.
Důraz je nutné klást na prevenci onemocnění, tam se rozhodně nesmí šetřit. Pacient má také právo vědět vše o svých nemocech a má mít dobré informace o zdravotnických zařízeních, kde se chce léčit. V tomto směru se sám také nyní angažuji v prosazení tzv. čipových karet pro pojištěnce. Tam budou pro lékaře, ale i pro jejich majitele dostupné všechny podstatné údaje. Prosazuje to i naše největší zdravotní pojišťovna VZP. Lidé by také měli mít dobrý přehled, kolik a jaké zdravotní péče čerpali a co to stálo. Zdravotní pojišťovny pak mají mít větší samostatnost a možnost rozhodování na jedné straně, na druhé ale také podstatně více odpovědnosti za své pojištěnce.“
Je řešením změna nemocnic na akciové společnosti?
“ Chtěl bych dobře fungující, nezadlužené nemocnice s profesionálně se chovajícím, ale i spravedlivě ohodnoceným personálem. Je to něco, co dnes máme? Mnohamiliónové dluhy u řady nemocnic, četné stížnosti pacientů na chování personálu, prodlužování čekacích dob na nákladnější operace apod. Byl jsem šokován, když jsem zjistil, že u tzv. příspěvkových nemocnic lze různými „přesuny“ v účetnictví změnit hospodářský výsledek. Pak zjistíte, že nemocnice s kladným hospodářským výsledkem dluží miliony! Chci proto průhledné hospodaření nemocnic. Něco ideálního bohužel nenajdete. Akciová společnost, kde by 100 procent akcií vlastnil kraj, je přijatelným řešením. Tady by se pak brzy objevila konkrétní, a to i hmotná odpovědnost lidí, kteří za to odpovídají. Nemohlo by docházet k takovým excesům, jako například při dostavbě Masarykovy nemocnice. Vždyť v koši skončilo minimálně 4 až 5 projektů na oční, ORL a stomato-chirurgické oddělení. S největší pravděpodobností také byly zaplaceny. A výsledek? Oční oddělení dosud doslova trčí ve starém areálu nemocnice společně se stomatochirurgií, a ORL oddělení se vtěsnalo do lůžek tzv. jednodenní chirurgie a ta pak v nemocnici chybí. Jsem přesvědčený, že toto by se v dobře řízené akciovce stát nemohlo. A takových případů špatného rozhodování a nehospodárnosti v nemocnicích se najde ještě více. Převedením nemocnic ze státu na kraje se ale situace zlepšila.“
TOMÁŠ PRCHAL, Ústecký deník